Láska z nenávisti ✔

43.kapitola

Pohled Kim

„Co když to nezvládneme?" zadívám se do modrých očí. Nechápu optimisty. Vidí vše tak růžově a nedějně, zatímco já jsem naivní či pesimistická. Zvláštní. Nebývala jsem taková. Vždy jsem viděla svět růžově, dokonce i to, že můj táta mě nechal doma jen s mamkou. Brala jsem to lehce a teď? Když nepřekypuji naivitou, tak vidím všude zkázu. Nevěřím lidem, kteří zde bojovali za to, aby přežili. Nevěřím v jejich sílu a to je vedu. Připadám si jako ve stádiu depky. Jaké budou mé myšlenky, až dojdem na hrad?
„Tak se o to pokusí jiní" odpoví modrooká Elis.
„Ne" šeptnu.
„Ehm, cože?" zeptá se zmateně tmavovláska. Co ne?
„Musí se to stát teď" odpovím jí pevným hlasem. Na tuhle kravinu jsem přišla zase kde?!

„Jsi moc zbrklá" mrkne dívka, sdílící se mnou terasu.
„Nejsem. Jen vím, že se to musí stát dnes" odporuji. V jistém ohledu zbrklá jsem, jelikož jsem před chvílí myslela na vyvěšení bílých praporků, ale to je teď jiná.
„Jak to můžeš vědět?" pozvedne obočí. „Prostě to vím. Stejně jako vím, že jsi od nich utekla, že Freya má spoustu tajemství, že Rico si mě hlídá a že už nová osoba z proroctví se jen tak neobjeví. Chápeš?" postavím se. „Nechápu. Je nemožné, aby jsi věděla jen díky proroctví to, že jsem od nich odešla a Rico, vždyť ten" zadívá se na dav, kde před půl hodinou seděl brunet, avšak on tam nesedí. Místo toho sedí na křesle před dveřmi verandy.
„Je tady" dopoví zaraženě. Je samozřejmé, že to chápat nemůže, když ani já nechápu to, kdy a jak jsem přišla zrovna na tohle.
„Přesně tak" přikývnu.

Ptáte se, jak toto všechno mohu vědět? Dá se říct, že šestý smysl. Jako kdyby mi něco samo dávalo tyhle informace do hlavy. Nevím zda to je těmi bláboly, jež vyřkla nějaká potrhlá ježibaba, každopádně vím, že musíme vyrazit. Hned teď. Prudce vyskočím na nohy a písknutím na prsty upoutám pozornost všech. Elis s Ricem vstanou taktéž akorát, že se připojí k davu.

Pohledem projedu všechny přítomné a na malý moment se zaseknu na spojených rukou Joshe a Eriky. Všichni tady tvoří páry. To jako tím nebezpečím přeskakují jiskry? Tohle mi hlava vážně nebere. Peter je zakoukanej do Aini, Geret stále pokukuje po Elis a Kurt může oči nechat na hybridce. Tři budoucí páry. Ouha. Projedu zrakem dav, abych zjistila, že ubylo nejvíce démonů. Zmateně pokrčím obočí.

„Vyrážíme ihned. Sbalte si věci a jdeme. Za deset minut u hlavního vchodu" promluvím klidně. Všichni se na můj povel rozutečou do pokojů, k nábytkům, do poschodí, jen aby našli své věci.
„Hej!" zakřičím na malou Lucy. Volám na ni jako na psa.
„Co chceš?" otočí se otráveně. Jen štěknout a mávnout ocasem.
„Určitě víš, proč ubylo nejvíc démonů. Proč?" zeptám se. Lucy se ušklíbne. Malá holka a ironie má na rozdávání. „Všimla jsis. Je to logický, zapoj mozeček" mrkne, přičemž si zaťuká na čelo.
„Vybal to nebo tě přivážu ke dveřím a nikam nepůjdeš" pohrozím s naprosto vážným výrazem.
„Fajn" zvedne ruce nad hlavu „démoni jsou nejlepší bojovníci, kteří se nemusí ani cvičit. Šli na to strategicky. Pozabíjeli nejvíce démonů, jelikož se démoni živí smrtí. Mají tak větší sílu. Proč by zabíjeli třeba mě, která sotva přepere jednoho dospělého upíra? Navíc, já jim život kousnutím nevezmu" uchechtne se. Aha, to by vše vysvětlovalo.
„Takže jsou pro ně hrozba?" ujistím se.
„Samozřejmě" protočí oči a odcupitá pro růžový batůžek?! Ach bože.

Jediný, kdo neodešel pro věci a byl s věcmi už dávno nachystaný je Rico. Pousměji se na něj. Zanedbávám ho. Zanedbávám svého upíra. Kluka, kvůli kterému jsem byla schopná vydržet ponížení u Amandy, kvůli kterému jsem trpěla několik dnů, kvůli kterému jsem tady. Díky kterému něco cítím. Ne, není to smrad. Myslím city. Jeden večer u Amandy mi Zi vyprávěla. Upíři necítí city, bolest, emoce. Cítí pocity, emoce a bolest jen upíři s láskou ještě za člověka. Lásku také cítí upír, který se na první pohled zamiluje. Nevím, zda tomuhle věřím,vždyť sama Zion povídala, že to je možná pověra.