Inferno - Cesta do pekel

46. kapitola - Cherry

Stanley si nenechal nic vymluvit.Uzamkl dveře a nehodlal Dannyho pustit dokud nedorazí fízlové.Nemohla jsem nic dělat. Danny už neměl sílu na útěk a tak tam jen tak mlčky seděl a čekal dokud ho neseberou. Nesouhlasila jsem s tím, co tu probíhalo, ale beztak by to jednoho dne nastalo. Byl v hledáčku a bylo to jen otázkou času, kdy by ho zabásli znovu.

,,Tohle jsi nemusel." vrhla jsem poStanleym pohrdavý pohled.

,,Musel, Cherry. Je to zločinec a ty jsi ho ještě bránila."

,,Vůbec nic o tom nevíš."

,,Spíš bys mi mohla vysvětlit, proč jsi mi lhala a vyprávěla pohádky o tom, jak je to tvůj dávný kámoš a přitom to s ním táhneš."

,,Stanley, omlouvám se. Přiznávám,že to ode mě nebylo fér."

,,Jen mi pověz...zapomeneme na tu tvojí aféru nebo to hodláš rozmazávat?"

Dívala jsem se mu do očí a věděla,že si odpověděl sám. Byla jsem na něho naštvaná, ale nechtěla jsem si z něho dělat nepřítele.

,,Jen mi nezakazuj, abych mu pomohla."

,,Z basy mu těžko pomůžeš."

,,On to neudělal."

,,No jasně." protočil očima a ignoroval všechno, co jsem o Dannym řekla.

Po tom všem jsem s ním už nechtěla být, ale neměla jsem z něho dobrý pocit. Odkopávat ho v téhle situaci by nebylo zrovna vhodné.

Ačkoliv se to Stanleymu nelíbilo, šla jsem na stanici vypovídat. Řekla jsem takovou polopravdu, abych mu trochu ulehčila situaci. Vypověděla jsem i to, že měl Jordi prsty v tom přepadení banky.

Naštěstí se našla nějaká videonahrávka z parkoviště za domem, kde bylo očividné, že Dannymu do auta pomohli pod výhružkou zbraní. To mu dost pomohlo a Jordiho jméno už kolovalo mezi hledanými pachateli.

Když jsem se vracela domů, zaskočila mě návštěva Dannyho otce.

,,Pane Jacobsi..." překvapeně jsem se pousmála.

,,Cherry, nevíš kde je Danny? Nezvedá mi telefon a doma není."

,,On něco vyřizuje na policii. Byl svědkem přepadení banky a znáte úřady. Na všechno se ptají stokrát, ale všechno je v pořádku. Včera u mě byl." snažila jsem se na něho usmívat.

,,Dobře. Jen že se na něho jeho matka pořád ptá. Přitížilo se jí. Už jen leží a na záchod si dojde jen s pomocí."

,,To mě mrzí. Kdybyste ode mě něco potřeboval..."

,,Zastavte se někdy. Měla by přijít na jiné myšlenky."

,,Promluvím s Dannym."

Měla jsem srdce až v krku, sotva jsem zabouchla dveře. Doufala jsem, že Dannyho brzy pustí, aby mohl navštívit matku.

,,Dokud toho zmetka nenajdou, tak mě nepustí."

,,Řekla jsem tvému otci, že se za nimi brzy zastavíme." kousla jsem se do rtu při návštěvě Dannyho v cele předběžného zadržení.

Nejspíš jsem ale nebyla moc opatrná a nedomyslela nic, co by mohl Jordi udělat. Než jsem se z parkoviště dostala k bytu, zastavila mi před nosem dodávka a vyskočili dva chlapi. Každý mě popadl za jednu ruku a vtáhli dovnitř. Dopadla jsem koleny na tvrdou podlahu auta až jsem zaúpěla bolestí. V tomhle musel mít prsty Jordi, kdo jiný?

,,Co to ten chcípák vyblil těm poldům?" ozvalo se od spolujezdce.

,,Pravdu." štěkla jsem po Jordim.

,,Teď mě hledaj i kvůli tý bance.On vyblil i tu banku?"

,,Co sis zasadil, tak i sklízíš."

,,Nevadí. Mám tebe jako pojistku. Však on ještě změní výpověď." culil se jako magor.

Toho jsem se bála. Měl eso v rukávu...mě a Danny jistě udělá nějakou blbost jen aby mě neohrozil a to jsem nechtěla. Jen ať toho zmetka Jordiho potopí a mě vynechá. Doufala jsem, že se o sebe postarám sama.

Bohužel Jordi poslal za Dannym někoho tak, jak jsem si myslela. Nechtěla jsem za žádnou cenu, aby přistoupil na jeho podmínky, ale podle dotyčného měl prý Danny slušně sevřenou prdel. Bál se o mě. Měla jsem úplně sevřené ruce a nemohla jsem nic dělat.

Další mínus pro Jordiho byl ten, že mě někdo nahlásil jako unesenou. Ačkoliv mě hledali, neměli moc šancí mě najít. Jordi měl sice jedinou skrýš v horské chatě,ale nikdo o ní nevěděl. Danny o ní hovořit nebude, protože ten už o Jordim nepromluví ani písmeno po tom, co měl návštěvu.

Měla jsem nehorázný vztek i sama nasebe, že jsem nedokázala zůstat někde v pokoji a musela dostat Dannyho ještě do většího průseru než byl. Neměla jsem o něm navíc žádné informace a Jordi s chlapama mi také nic neříkali.

Pár dní jsem byla dezorientovaná a nešťastná než přišel ten zlom.

,,Hele, jestli Jordiho čapnou, jdeme s ním všichni bručet. Ale já nechci. Mám rodinu a Jordi umí akorát vyhrožovat. Neviděl jsem je několik dní." posadil se ke mně jeden z jeho kumpánů.

,,Pomůžeš mi se odtud dostat, když ti nabídnu tučnou odměnu?" na to slyšel až moc dobře.

Věděl totiž, že když už šlo s Jordim do tuhého, mohl jít každým dnem do basy s ním a svojí rodinu by už neviděl. Byla jsem ráda, že mi to řekl a zdálo se,že si dokonce i řekl o částku.

,,Chci z New Yorku pryč. Chci do Texasu a potřebuju prachy na bejvák."

,,Jsem ochotná ti poskytnout dozačátku dvacet táců." usmíval se a zdálo se, že to klapne a domluvíme se.

,,A možná by sis měla pohnout,protože do konce týdne se má Danny rozhodnout. Pokud se přizná, tebe nechá Jordi jít."

,,Hajzl!" plácli jsme si na dvacet táců a oba spokojeně vymýšleli, jak se nenápadně dostat z chatrče.