Inferno - Cesta do pekel

15. kapitola - Danny

Od převážení jsem potřeboval pauzu, především proto, že jsem se docela vyléčil díky návštěvě fízla na palubě. Peněz jsem měl dost a nehodlal jsem jít do basy kvůli jedné hloupé chybě.

Navíc mě kontaktoval soukromý vyšetřovatel se složkou o Bethany a já už jsem se nemohl dočkat. Poslední dobou jsem na to neměl vůbec čas. Zařizoval jsem si dům ve Fort Lauderdale, pár pořádných bouráků a nějakou výdělečnou ovci, která mi zajistí pravidelný přísun peněz, i když zanedbatelných částek. Koupil jsem ještě jeden byt nedaleko od centra města a pronajímal ho.

,,Takže slečna Bethany pracuje v New Yorku a má podepsanou smlouvu s nějakou neznámou kosmetickou značkou." dočetl zajímavosti o Beth.

,,Fajn. Adresy tam jsou?"

,,Na posledním papíře."

,,Díky, dobrá práce."

Dobře jsem mu zaplatil a hned zabookoval letenku zpět do New Yorku. Bohužel mi adresa byla k ničemu. Jednalo se o sídlo firmy, kde se tvořily reklamy a obrázky do časopisů, jenže přístup byl pouze na kartu. Cizí osoby nepouštěli dovnitř, jen na schůzky. Proto jsem si ji domluvil s nějakou managerkou.

,,Co pro vás mohu udělat, pane Jacobsi." posadil jsem se naproti krátkovlasé čtyřicátnici v kostýmku.

,,Hledám nějakou modelku. Rozjíždím nový bussines a reklama je nezbytnou součástí."

,,Ale my nejsme personální agentura."

,,Já vím. Jedná se o konkrétní modelku. Bethany Wilsonovou."

,,Podle jména nevím o koho jde. A co tedy po mně chcete?"

,,Potřeboval bych, abyste jí zrušili smlouvu."

,,Smlouva je oboustranná, nemůžeme jí vyhodit bez důvodu."

,,A mohli bychom se nějak domluvit na finanční kompenzaci?"

,,To bych sice ráda, o nějakou jednu modelku mi nejde, ale o tomhle nerozhoduji sama,..." ztichla, jakmile jsem vyndal tučnou obálku na stůl. ,,...ale něco zkusím." usmála se a hned na to sáhla po obálce.

Odešel jsem spokojený z její kanceláře a přemýšlel jsem ještě, jak ji k sobě dostat. Jakmile jsem si všiml letáku, že shání tváře jejich firmy, napadla mě Cherry. Mohla by se dovnitř infiltrovat a přemluvit Bethany, aby odešla.

Ještě ten den jsem odletěl do Fort Lauderdale a navštívil Jessieho a Cherry.

,,Čus, kámo. Neodletěl jsi do New Yorku?"

,,A už jsem taky zase zpět. Něco bych potřeboval."

,,Jak jinak." usmál se na mě Jessie.

,,Potřeboval bych půjčit Cherry. Jak jsem ti vyprávěl o té kosmetické firmě, shání modelky a mě napadlo, ji dostat k Beth a pak už se uvidí."

,,Počkej, ty chceš vzít Cherry, aby šla na konkurz na modelku do té firmy?" začal se tlemit.

,,Co je na tom?"

Smál se tak nahlas až Cherry přišla za námi. Netušila, že jsem přijel a tak se trochu rozpačitě přibližovala.

,,Cherry a modelka? No to mě podrž." tlemil se jako blázen.

Nepřišlo mi na tom nic vtipného.

,,Chci to zkusit."

,,Je mi to fuk, ale tvůj plán selže hned na začátku, kámo. Cherry není manekýna."

,,O čem se tu bavíte?" posadila se k nám, když zjistila, že jsme zmínili její jméno.

,,Máš letět s Dannym do New Yorku a stát se modelkou." zadržoval smích.

,,Proč?"

,,Mám plán a potřebuju pomoct, prosím."

Cherry se sice nechtělo, ale nakonec jela, protože jí tak trochu mrzel Jessieho přístup. Myslel si, že na to nemá, ale to přeci nemohl vědět.

Zamluvil jsem opět letenky, ale tentokrát i pro Cherry. Náš rozhovor začal už po cestě na letiště.

,,Skončili jsme opět sami, víš jak to dopadlo minule?" podívala se na mě a já jsem lehce znervózněl při pomyšlení na tu událost na jachtě.

,,Tak se budeme muset trochu ovládat." odvětil jsem.

,,Už jsi s ní mluvil?" změnila hned téma.

,,Ještě jsem ji ani neviděl."

Ani jsem toho nelitoval. Bethany byla jako noční můra a já jsem se jen bál usnout.

V New Yorku se vrátila do svého bytu stejně jako já do toho svého. Pro jistotu. Druhý den jsem ji doprovodil na ten konkurz a čekal před budovou téměř nekonečnou hodinu. Mezitím budovu opouštěla spousta modelek, ale jedné jsem si všiml obzvlášť. Byla to Beth. Nemohl jsem z ní spustit oči. Držela telefon u ucha a cosi hledala v kabelce.

Její dlouhé světlé vlasy jí vlály ve větru a klapání jejích podpatků se mi vrývaly do paměti jako tenkrát na tom plese. Její obličej se možná trochu změnil, ale uvnitř mi přišla stejně povrchní a jedovatá.

,,Tak máš štěstí. Sice mě nevybrali přímo do téhle reklamy, ale protože jim vypadla jedna zrzka z jiné, vzali mě tam." zaslechl jsem kdesi za mnou Cherry.

Neodpovídal jsem, protože jsem měl plnou hlavu Bethany, která právě přecházela nedaleký přechod.

,,Vnímáš mě?" dloubla do mě loktem.

,,Jo, promiň. Takže tě vzali?" otočil jsem hlavu k Cherry, ale ta upjatě zírala k přechodu na Beth.

,,To je ona, co?"

,,Hmm. Jdeme na oběd?" chtěl jsem se odreagovat a vysvětlit vlastně Cherry, co bude mít na práci.

Cherry byla z jejich rozhodnutí dost vedle. Nevěřila tomu, že ji vezmou, stejně tak jako Jessie.

,,Nepodceňuj se. Teď si musíš věřit. Modelky mají vysoké sebevědomí."

,,Abych řekla pravdu, to se mi zvedlo, když jsem tě dokázala svést." nacpala si pusu plnou čínských nudlí.

,,Ty z toho děláš."

,,Ještě mi řekni, že by se to podařilo každý a můžu si jít vyrvat vlasy."

,,To, že jsi byla ta první mělo nejspíš nějaký důvod. Dovolil jsem to jen tobě, chápeš to?"

Nechtěl jsem se k tomuhle tématu vracet.