Inferno - Cesta do pekel

8. kapitola - Cherry

Byla jsem ohromená tím přísunem peněz. Pořád jsem si dokola říkala, že už to stačí. Že se na to vykašlu, ale neustále přicházel Jessie s novými cestami a s většími výdělky.

Jakmile jsem viděla ty luxusní šaty na páté Avenue, musela jsem si je koupit. Konečně jsem mohla dát za oblečení i pár stovek a před schůzkou s Jessiem jsem si došla i ke kadeřnici, na nehty a připadala jsem si jako jiný člověk.

Jessiemu jsem chtěla dát šanci už jen z vděčnosti, že mi pomohl a dal mi tu šanci. Ačkoliv si mě vzal pod křídla Danny a dělala jsem s ním. Hodně jsme se spolu bavili, ale jen jako přátelé. Nikdy neměl ani žádnou dvojsmyslnou narážku na moje tělo ani neprohodil žádný vtípek týkající se sexu. Byl svým způsobem zvláštní až tajemný. Půl roku jsme spolu vozili zboží z města do města a nikdy nic nenaznačil. Naopak Jessie mi neustále nadbíhal a já jsem nakonec přijala pozvání na rande.

Jessie byl na jiné úrovni a já jsem možná chtěla být po jeho boku, abych setřásla ta rizika, která na mě na každém rohu číhala. Neuvědomovala jsem si, co mě mohlo potkat a jak nebezpečné tohle všechno bylo. Viděla jsem jen ty obrovské přísuny peněz a začínala jsem být závislá na tom životním stylu. Líbilo se mi, že když jsem měla náladu, opili jsme se na párty a nikdo neřešil, jestli jsme tam nechali pět dolarů nebo dvě stovky. Pokud jsem chtěla kabelku za tři stovky, šla jsem a koupila jsem si ji.

Otci jsem samozřejmě nemohla vyprávět, co dělám ani kolik vydělávám. Buď by mě měl za štětku nebo za něco horšího. Jediné, k čemu jsem se odvažovala, byla jedna návštěva měsíčně, kde jsem otci dala víc než jen část nájmu, který platil.

Cítila jsem se příšerně, že oni žili v takové díře a já vydělávala třeba i dvacet táců měsíčně. Zařídila jsem si luxusní byt na Manhattanu kousek od Jessieho a Dannyho. Ačkoliv chtěla Polly přijít, nemohla jsem ji vzít do svého bytu. Nepochopila by to a já jsem se za to styděla. Styděla jsem se, že jim dávám urousaných patnáct stovek na nájem a poplatky. Nemohla jsem s tím zatím ven. Dokonce i o kamarády jsem přišla a to mě mrzelo, jenže většina z nich byli v tomhle směru jiní a nepochopili by to stejně tak, jako moje rodina.

S Jessiem mi bylo dobře. On chtěl víc, ale já jsem potřebovala čas. Nejspíš jsem měla v mysli ještě toho grázla Taylera, protože jsem se nedokázala uvolnit a poddat Jessiemu. Nejspíš jsem měla i plnou hlavu těch drog a těch peněz okolo. Sotva jsem se vzbudila, už jsem na to myslela. Jak to dopadne? Jak bych se zachovala, kdyby nás čapli a pořád dokola stejné závěry.

,,Ty ses nějak vyfešákovala." culil se na mě Jessie před domluvenou restaurací.

Ceny v té restauraci rozhodně nebyly nízké a já jsem si pořád nemohla zvyknout na tu změnu. Dívala jsem se na ceny a všechno se mi zdálo tak nechutně předražené.

,,Vůbec jsem tě nemohl poznat. Jsi nějaká jiná, hezčí. Máš jinak vlasy." všiml si.

,,Teda, já zírám, všiml sis takové prkotiny."

,,Co se tě týká, tak si všímám všeho, Cherry." začala jsem rudnout.

,,Divím se, že se o mě vůbec někdo zajímá."

,,Ale no tak, Cherry, vždyť ty jsi nádherná."

,,Jsem jiná." prohrábla jsem prsty svými rudými vlasy.

,,Mně se to líbí. Moje ohnivá víla."

Bylo nějak před vánoci a my měli za úkol převézt pěknou hromadu kokainu z Mexika. Bylo to nebezpečný, ale ty prachy za ten pokus stály. Chtěla jsem pořídit rodině a přátelům pořádné dárky a díky tomuhle kšeftu jsem mohla otci pořídit nějaké starší auto, aby mohl jezdit do práce a vozit si s sebou všechno důležité nářadí. Sestře jsem chtěla pořídit nějakou pekelně drahou kabelku, aby se před spolužáky ukázala.

Stáli jsme s celým konvojem před hranicemi a odbíjely poslední minuty na mexickém území. Jako první projel Roy s Jordim, pak jsem zastavili u kontroly my s Dannym. Na zadní sedačce byl obrovský dárek, ve kterém bylo asi osmdesát kilo. Byl zabalený jako vánoční dárek a doufali jsme, že vše projde v pohodě.

Celník si vzal naše pasy, podíval se na nás, ale my jsme si snažili udržet dobrou náladu a řešili jsme pomyslné dárky pro vymyšlené příbuzné.

,,Co koupíme ještě tvojí tetě ze San Francisca?"

,,Přemýšlel jsem o té dóze na sušenky. Pořád jí obdivovala, když u nás byla."

,,To by bylo super. A co vy už máte dárky?" usmála jsem se na Dannyho a zároveň i na celníka.

,,To obstarává manželka." vrátil nám pasy a popřali jsme si navzájem hezké svátky.

Po několika mílích jsme zastavili, abychom se vydýchali. Vystoupili jsme z aut a já jsem radostí popadla Dannyho okolo krku. Bylo to rychlé, ale chlapi tak divně zírali. Neviděla jsem v tom nic špatného, ačkoliv mě měli za Jessieho přítelkyni.

,,To je neuvěřitelný." usmívala jsem se jako blázen a stejně tak i ostatní.

,,Ještě nás čeká pěkná dálka." šklebil se Danny.

V rychlém občerstvení jsme si koupili něco k snědku a dali jsme se opět na cestu. Čekalo nás téměř tři tisíce mil až do New Yorku a stále byla šance, že by se mohlo něco podělat.

,,Jsi unavený? Vezmu to za tebe?"

,,To bychom museli zastavovat. Dohodli jsme se, že zastavíme až ve Phoenixu."

,,Za jízdy se zvládneme přehodit ne?"

,,Nejsem akrobat." smál se mi Danny.

Odsunula jsem sedačku, posadila jsem se Dannymu na klín a s obrovským smíchem jsme se nějakým zázrakem přehodili.

,,Teď neusnu. Musím se furt smát. To byla akce." tlemil se a položil si sedačku.

,,Další zastávka ve Phoenixu. Dobrou."

Začínalo se stmívat a místo zastávky se blížilo. Danny usnul a když jsem ho tak mohla pozorovat, musela jsem uznat, že měl jisté charisma. Nebyl to žádný nagelovaný hezounek, ale to se mi na něm líbilo. Měl tmavé vlasy a při spánku mu padaly do očí. Navíc měl už několikadenní strniště, což se mi na mužích zdálo být sexy. Začínala jsem z něho být nesvá, což se mi běžně nestávalo. Nejspíš jsem si chtěla jen něco dokazovat nebo co, ale měla jsem touhu ho nějak provokovat.

Nikdy jsem z něho nedostala jedinou emoci. Byl pokaždé tak vážný a bral svoji práci vážně. Chápala jsem to, ale jak to že neměl čas na ženský? Každý s takovým příjmem si užíval pozornosti žen, ale on ne. Nefetoval, nepotrpěl si na ženské společnosti a neustále jen tvrdě makal.

Ta dotyčná, co mu zlomila srdce musela být totální kráva. I když byl na střední za blbečka, nemusela se tak k němu zachovat. Bylo mi ho tak líto.