Inferno - Cesta do pekel

25. kapitola - Danny

,,Takhle jsem to nechtěla, Danny. Co mám dělat?" brečela mi na rameni Cherry.

,,Já vím. Vykašli se na to. Už máš dost všeho."

Tentokrát se musela nadopovat léky na uklidnění, aby usnula. Byla v situaci, že si všechno brala na sebe. Podle ní umřel Jessie kvůli ní, kluky zatkli taky kvůli ní a všechno měla být její vina.

I já měl ten den zatajený dech, když jsem opouštěl její dům, abych zašel koupit něco k jídlu. Sotva jsem se posadil do auta, vyvedlo mě z míry jiné auto, které zastavilo před tím mým, aby mi znemožnil odjezd.

,,Co to má znamenat?" vystoupil jsem nasupeně.

,,Přišli jsme za Cherry, ale s tebou možná prohodíme taky pár slov." vzali mě dvě gorily a odvedly zpět do domu, aby se mnou praštily o podlahu.

Kvůli křiku se vydala do haly také Cherry, kterou hledali.

,,Co jste, kruci, zač?" divila se.

,,Rád tě poznávám, Cherry. Jessie mi o tobě tolik vyprávěl." posadil se do křesla a se zájmem jí pozoroval onen hlavní.

Tvářil se jako mistr světa. Byl to vysoký vyhublý hispánec s vlnitými vlasy pod uši. Na prstech měl zlaté prsteny a celkově byl ověnčený drahými věcmi.

,,Co chcete?" hlesla již unavená Cherry.

,,Nedošlo nám zboží, který jsem si zaplatil."

,,Jaký zboží?" celá ztrápená zkrabatila čelo.

,,Extáze a nějaký převoz jinýho zboží z Mexika. Copak ti o tom Jessie nikdy nevyprávěl?"

,,Asi nestihl." odvětila.

,,Nevadí. Prostě dej vědět těm svým kontaktům a já zase svým. Vyměníme zboží za zboží."

Bylo vidět, jak Cherry nechce s jeho kšefty mít nic společného a tak si dovolila odporovat.

,,Já o žádných kontaktech nevím a extázi už vůbec nevím, kde sehnat. Takže od obchodu odstoupíme."

,,To asi nepůjde. Já už jsem si zaplatil."

,,Tak vám peníze vrátím."

,,Já chci ale, aby náš obchod byl zrealizovaný, takže ty kontakty zase navažte." uculoval se.

Neměl žádnou zbraň ani Cherry nijak neohrožoval na životě, přesto z něho šel respekt a strach.

,,Takže jsme domluvení. Ozvu se vám příští týden."

Sotva odešel, už Cherry panikařila. Neměla tušení, kde sehnat takové množství extáze. S tou jsme neměli zkušenosti nikdo. Jenže bůh věděl, čeho byl tenhle člověk schopný a proto jsme se poptali svých kontaktů, aby nám to zajistili. Vzhledem k tomu, že nám naše nejvěrnější lidi zatkli, bylo to na nás.

,,Až tohle dodělám, chci se vrátit do New Yorku. Už toho tady mám dost."

,,Vrátíme se tam všichni." vzal jsem jí okolo ramen, abych jí trochu uklidnil z nadcházející situace.

,,Tebe do toho nechci zatahovat."

,,Blázníš? Jasně, že ti pomůžu."

Sice z toho nebyla nadšená, ale v tomhle jsme jeli společně. Vždycky jsme byli team a tentokrát to nebude jinak.

Roy nám pomohl sehnat kontakty, které nám poskytly dostatečné množství extáze, kterou jsme naložili do jachty. Nezdálo se toho být moc a oproti množství kokainu, který jsme pašovali běžně, tohle bylo téměř nic. Jednalo se o tunu a nezabralo to příliš místa.

Měli jsme v podstatě čistou hlavu, protože tuna byla brnkačka. Vůbec nám nedošlo, že i za tunu by bylo v Mexiku vězení na pěknou řádku let.

V podstatě jsme ani netušili, co místo extáze přivezeme do Států. Dva dny na jachtě jsme neustále přešlapovali a snažili se vydumat nějaký způsob, jak to ukončit. Nešlo to. Bylo to nad naše síly a nebylo to jednoduchý.

Blížili jsme se k pobřeží ostrova, který spadal pod Mexiko. Všechno probíhalo v pořádku.

,,Ještě pár hodin a budeme to mít za sebou." připili jsme si vínem.

Ze skleničky se vyklubala celá lahev a my skončili v posteli. Následně jsme usnuli a nevěnovali příliš pozornosti tomu, kam plujeme a kde jsme. Blížili jsme se pomalu, ale i přes to jsem se probudil asi ve dvě nebo ve tři hodiny ráno. Něco mi připadalo špatně. Cherry tvrdě spala a já jsem se vydal ke kormidlu.

Jenže najednou se ozvala rána. Byl to příšerný náraz. Shodilo mě to na zem a připadal jsem si jako bych narazil do zdi. Pokusil jsem se vstát a zjistit, co se stalo. Rozhlížel jsem se a zaslechl Cherry, jak něco křičela z podpalubí. Běžel jsem za ní, ale celé podpalubí zalilo velké množství vody. Nevěděl jsem, co se mohlo stát, ale bylo mi jasné, že se potápíme. Tohle totiž nebyla díra, kterou bych mohl ucpat.

Šel jsem pro Cherry, protože voda už jí sahala ke kolenům. Pokud se nedostaneme ven z lodi, půjde o život. Vzal jsem Cherry za ruku a táhl ji ven. Stihl jsem nafouknout záchranný člun a skočit do něho. Voda byla docela rozbouřená a házelo to s námi ze strany na stranu. Jachta byla během pár minut pod vodou a my na sebe vytřeštěně zírali.

Začala být příšerná tma. Slyšeli jsme jen vlny, jak narážejí o břeh a ten se rychle blížil. Nevěděli jsme, jaké tam bude pobřeží. Mohl tam být další útes nebo skály. Byli jsme vyděšení a Cherry mě držela za ruku.

Nakonec nás to vyplavilo. Byly tam skály, ale nad nimi byla písečná pláž. Vyškrábali jsme se nahoru a vyčerpaní se položili na pláž.

,,Co se to, sakra, stalo?" spustila Cherry šokovaně.

Tohle ráno bylo ránem, do kterého jsem se nechtěl probudit. Myslel jsem si, že se mi to snad zdálo. Pomalu svítalo a proto jsme se začali rozhlížet kolem.Bylo těžké uvěřit tomu, co jsme viděli. Všude okolo se povalovala kila extáze mimo i jiných věcí a to několik set metrů po pláži.

Říkali jsme si, že každou chvíli může připlout rybářská loď nebo může někdo přijít. Ze všeho nejdřív jsme se proto museli zbavit té extáze. To byla naše hlavní priorita.

Všechny ty balíky jsme vytahali nahoru, abychom je mohli zakopat. Cherry nosila jeden za druhým a já jsem rukama hloubil jámu mezi keři. Byl jsem totálně v háji.

Snažili jsme se pracovat, co nejrychleji, ale než jsme se nadáli, přišli na pláž nějací vesničané. Najednou bylo všechno jinak. Jestli zjistili, co děláme, skončíme v mexickém vězení.

,,Jdi za nima. Já to tu dodělám." řekl jsem Cherry a ta bez řečí odešla.

Všechny ty balíčky byly jen povrchově zahrabané, daly by se jednoduše odhalit. Použil jsem i nějaké palmové listy a další krytí, aby to hned nenašli.