Inferno - Cesta do pekel

31. kapitola - Danny

Nemohl jsem se vůbec soustředit na nic. Nejen, že Cherry se mnou nemluvila už několik dní, Bethany mě naopak neustále bombardovala tím, že začneme od začátku,ale takhle jsem si to nepředstavoval. Člověk beztak ani nemohl vědět, co od ní mohl čekat.

Nereagoval jsem na Bethaniny výlevy a poslal jí do háje. Nebyl jsem sice nad míru spokojený, ale jistou míru spokojenosti jsem měl. Kašlal jsem na ní.

Druhý den jsem proto vzal kufr a jel rovnou na letiště. Nechtěl jsem se s Bethany už setkávat a těšil jsem se zpátky do New Yorku. Cestou do odletové haly mi přišla textovka a já jsem si jí s malou nadějí otevíral s tím, že by to mohla být Cherry. Chystal jsem se za ní jít okamžitě, co přistanu. Jenže textovka byla od Bethany.

,,Šťastnou cestu do pekel, hajzle!"

Tu zprávu jsem si přečetl asi desetkrát a stejně jsem nepochopil, proč mi to psala dokud mi někdo nepoložil ruku na rameno.

,,Půjdete s námi, pane Jacobsi."otočil jsem se za neznámým hlasem a ten mi ukázal svůj odznak.

Byl to agent z DEA. Co po mně chtěli z protidrogového? Šel jsem s nimi, ale byl jsem pěkně zmatený.

,,Takže pane Jacobsi, máme tu na vás pár informací. Pašování? Hmm..." četl si v nějakých spisech.

,,Jaký pašování? Nevím o čem mluvíte?"

,,Sice nespolupracujeme s mexickou protidrogovou, ale máme tu nějaké prohřešky, pak taky svědka,který na vás řekl pár věcí a celkově je vaše situace velice nelichotivá."

,,O ničem nic nevím."

,,Ale vy si vzpomenete. Navíc nemusíte vůbec nic zatloukat, slečna Wilsonová nám všechno řekla."

Polil mě studený pot. Co s tím měla Bethany společného?

,,Jen jsme si dali dvě a dvě dohromady. Možná by nás ještě zajímala slečná Travisová."

Ona práskla i Cherry?

,,Co mám udělat, abyste slečnu Travisovou nechali na pokoji?"

,,Jako že úplně? Beze slova zmínky?"

,,Beze slova..." podívali jsme se jeden na druhého.

,,Dejte mi minutku, zjistím jak daleko se dostalo její jméno."

Odešel z výslechové místnosti a vzápětí se vrátil i s mým právníkem, kterého jsem si nechal zavolat.

,,Jak jsem na tom?"

,,Tak snad mě necháte s mým klientem o samotě..." řádil hned advokát.

,,Jen jsem chtěl tady panu Jacobsovi říct, že bychom se mohli dohodnout. Slečnu Travisovou vynecháme,ale podepíšete mi přiznání stejně tak, jako v mexickém vězení." pousmál se a odešel.

,,Upřímně, pane Jacobsi, na tom nejste vůbec dobře. Svědkyně udala spoustu informací a zbytek si zajistili z mexického vězení."

,,Co mám dělat?"

,,Jakou dohodu jste chtěl uskutečnit?"

,,Chtěl jsem, aby do toho nezatahovali mojí dobrou kamarádku."

,,Mají toho dost a ta svědkyně je velice nepříjemná záležitost."

,,Co mi tedy doporučujete?"

,,Jsem váš advokát, tudíž bych vám samozřejmě doporučoval nepodepisovat žádná příznání, ale pokud chcete ochránit jistou osobu a vzít to na sebe, jinou možnost nemáte."

,,Podepíšu to. Kolik mi dají?"

,,Tak pět let." nadechl jsem se nad výškou trestu.

,,No, mohlo to být horší."

,,Jste si tedy jistý?"

,,Sem s tím."

Podepsal jsem jim přiznání a už se to se mnou vezlo. Z vazební věznice mě převezli do státní a já už měl se seznamováním a začleňováním jisté zkušenosti.Byli tu jiní lidé a nezírali na mě tak divně jako v Mexiku. Spíš bych si troufal říct, že mě ignorovali.

Bylo to tu rozdělené do skupin.Černí, náckové, hispánci, bílí a neidentifikovatelná skupina,kterou nejspíš vedl nějaký kápo mafián a měl okolo sebe lidi.Necpal jsem se konkrétně nikam, i když jsem si myslel, že mezi bílými bych zapadl. Bohužel to tak nebylo.

,,Co tak čumíš?" procházel okolo jeden z nich.

,,Jsem tu novej, tak se snažím začlenit."

,,Co to meleš?" zamračil se a já tušil, že mezi nimi asi nebude místo.

Tuhle konverzaci jsem chtěl ukončit,ale on si přivolal ještě jednoho z kámošů a mávali na mě nožem. Tak tomuhle jsem říkal basa, když tu mají přístup i k nožům. Co na mě vytasí příště, bouchačku nebo pánev na palačinky?

,,Možná by ses měl věnovat jiným záležitostem, Cutberry." objevil se tu nějaký další típek.

,,Máme tu nováčka." dodal Cutberry.

,,Tak ho hezky přivítáme..."přišel ke mně blíž a podal mi ruku. ,,...Jsem Pongo." musel jsem se pousmát, bylo to jako jméno pro psa.

,,Danny."

Od toho momentu jsem patřil k těm neidentifikovatelným. Neměl jsem z nich dobrý pocit, ale jakmile zjistili, za co sedím, byl jsem jejich.

,,Takže ty jsi pašoval koks? Seděl jsi v mexický base a zdrhnul jsi? Ty vole, dobře ty." poslouchali moje historky.

,,Já jsem tu za napadení, Vigo je tu za loupežný přepadení, Simon za napomáhání k vraždě..."začal mi Pongo vyjmenovávat za co, kdo seděl.

Nebyly tu nějaké extrémy. Žádní vrahové, zabijáci a násilníci. Jen obyčejné přestupky, drogové delikty a méně závažné trestné činy. V Mexiku to neřešili a byli všichni se všema. To se pak člověk bál i usnout,ještě ke všemu když jsem byl gringo.

,,Stála za to?" zeptal se mě Pongo,když jsme spolu makali na prádelně.

,,Kdo?"

,,Ta holka, co ses obětoval, aby nešla sedět."

,,Vlastně jela ve velkým. Já jsem byl malej pán oproti ní."

,,To se jí tak bojíš?"

,,Ne. Jen mi příjde zbytečný, aby šla sedět taky."

,,Tos byl nějakej její nabíječ,co?"

,,To bylo mnohem složitější, kámo."