Inferno - Cesta do pekel

5. kapitola - Danny

Kšefty docela přibývaly a nejen, že jsme s Jessiem stáli v klubech a zákazníci za námi chodili, přidalo se i pár donášek domů. Vždycky jsem nahodil kapuci přes hlavu a vešel dovnitř. Sebral jsem prachy, předal balíček a pár dolarů bylo vyděláno.

Začínalo se mi to líbit, ale potřeboval jsem větší přísun peněz. Jessie mě hodně naučil a tak jsem v některých klubech na Manhattanu prodával půl gramu bohatým holčičkám za pětasedmdesát místo gramu za padesát. Ty holky věděly houby. Nepoznaly ani jestli je to gram nebo míň. Těm, co se už vyznali, jsem ho prodával za stovku. V tu chvíli vám za to dají ty prachy, protože jim na penězích nezáleží. Záviděl jsem jim tu bezstarostnost a ten obrovský přísun peněz.

Mně se poslední dny dost dařilo a vydělával jsem si několikanásobně víc než ve fitku. Docela jsem uvažoval nad tím, že bych s tím seknul. Dokázal jsem z investice pěti stovek koupit padesát gramů koksu, ty jsem nastavil paracetamolem z lékárny, který prodávají bez předpisu a prodal ho po gramech. Z pěti stovek bylo za pár dní deset tisíc dolarů.

Nemohl jsem tomu uvěřit a každý večer před spaním přepočítával vydělané dolary. S Jessiem jsem trávil spoustu času až se můj spolubydlící divil. Jessie mi sháněl koks na můj soukromý prodej a ten se parádně rozkřikl.

Pořídil jsem si telefon na kartu a rozdával číslo. Když něco chtěli, jen mě kontaktovali a já jim to doručil kamkoliv po New Yorku.

Po třech měsících jsem se vykašlal na práci a věnoval se doručování, jenže Jessiemu už to bylo málo. Já jsem byl štěstím bez sebe, že jsem si vydělal tolik, ale on chtěl víc.

Už jsme nechtěli být jen pěšáci. Pro Jessieho bylo málo pět stovek denně a já byl na něm závislý. Pokud šel o level výš, šel jsem s ním. Nikomu jinému jsem nevěřil, a když se chtěl Jessie dostat na vyšší výdělky, byl jsem jedině rád.

,,Je ti jasný, že tohle je už větší riziko než těch pár pytlíčků v kapse?" zeptal se mě jednoho dne, když mě odvážel domů.

,,Jdu do toho, Jessie. Ty víš, proč to dělám a jak je to pro mě důležitý."

,,Já vím, kámo. Jen jestli ti ta děvka za to stojí."

,,A jak jsi na tom s tou zrzkou?" vzpomněl jsem si na ten incident z klubu.

,,Vůbec mi neodpovídá. Nezvedá telefony. Nic."

,,Tak tam zajdi osobně."

,,Hele, nechci vypadat jako úchyl, je to blbý tam chodit."

,,Ale proč? Máš aspoň štěstí, že ti ta holka dala číslo. Já ještě holku neměl."

,,Děláš si prdel? Kolik ti je?"

,,S tímhle ksichtem?"

,,Ale no tak, kámo. Není to o ksichtu. Je to o tom, jak to s holkama umíš."

,,Vždyť víš, že můj blok k ženským zapříčinila ta mrcha."

,,Zapříčinila jen to, že si nevěříš nějakou oslovit. Třeba to fitko na tobě začíná bejt vidět, kámo. Teď máš dost prachů na to, aby sis koupil nějaký hadry na sebe a nechal si trochu ostříhat to hnízdo na hlavě." podpořil mě.

Doma jsem se hned posadil a začal opět počítat všechny prachy, co jsem měl. Byl to úžasný pocit a čím jsem jich měl víc, tím mi bylo líp.

Pomalu jsem začal uvažovat dokonce i o koupi auta, kdyby se nerozrazily dveře a nestál v nich Roy. Nechápavě zíral na mě a na ty hromádky peněz na mém stole.

,,No ty bláho, kdes to ukradl?"

,,Šetřím si na auto." začal jsem být nervózní, protože Roy o ničem nevěděl.

,,Tak za tohle máš už hodně dobrý fáro." postavil se ohromeně ke stolu a začal se prohrabovat těmi penězi.

,,Budu rád, když mi poradíš s výběrem."

,,Tolik peněz jsi nemohl vydělat ve fitku." začal pochybovat.

,,Jo kámoš mi něco dohodil a docela to vydělává."

,,Děláš gigola, já jsem to věděl." tlemil se.

,,Ale houby, kámo. To bych musel nějak vypadat."

,,Je mi fuk, co děláš, ale chci to dělat taky." posadil se naproti mně s vážnou tváří.

,,Co blázníš? Máš bezva práci v tom přístavu."

,,Ale malý prachy." naznačil mi, abych se vymáčknul, co dělám.

Nechtěl jsem nikomu nic říkat, ale Roy byl kámoš a byl pro každou špatnost. O mojí nenávisti k Bethany Wilsonové věděl a podporoval mě. Řekl jsem mu, proč jsem do toho šel, i když to bylo nelegální, Roy chtěl být součástí.

Druhý den jsem šel rovnou s Royem na schůzku s Jessiem a ten měl pro mě dobrou zprávu. Už nebudeme jen poslíčky, ale přejdeme na level převoz drog autem.

Všechno nám s Royem vysvětlil a ještě ten podvečer jsme do toho měli jít. Podvečer byl nejlepší dobou, protože se všichni vraceli z práce a fízlů bylo nejméně.

Dorazili jsme na určenou adresu a čekali tam na nás nějací chlápci, aby nám představili auto a kam se pojede. Cesta byla asi na pět hodin tam a pět hodin zpět. Museli jsme jet v konvoji tří aut. V prostředním jel řidič s nákladem a první i poslední auto tu bylo z důvodu bezpečnosti. Kdyby prostředního chytili fízlové, jedno z aut by zapříčinilo nehodu, aby pozornost padla jinam. Měli to perfektně vymyšlené.

Nervozita ze mě spadla, když jsem měl řídit to poslední auto. Roy jel se mnou a Jessie řídil první auto. V podstatě jsme nedělali nic, co by nám dokázali. Po cestě zpět jsem byl bohatší o čtyři tisíce dolarů.

Začínalo se mi dařit po finanční stránce, ale kluci měli pravdu. Na svůj věk jsem byl zaostalý po stránce milostného života. Za výdělky, který jsem měl, jsem si pořídil slušný šatník od špičkových světových značek, slušnou káru a ještě mi hromada zbyla.

Takhle se mi to začínalo líbit.