Inferno - Cesta do pekel

27. kapitola - Danny

Už cestou do věznice jsem měl plnou hlavu toho, jak dlouho tam asi budu? Co mě čekalo, a jak hodně se to lišilo od americké věznice.

Čekal jsem hodně, ale tohle vážně ne. Byl jsem v záplavě hrozných pocitů. Rozhlížel jsem se kolem a říkal si, co je to za lidi?

Procházel jsem temnou uličkou a všechny oči se na mě dívaly. Sotva mě zavřeli do cely, posadil jsem se na nějakou ocelovou konstrukci, která připomínala postel. Musel jsem myslet na Cherry, co asi dělá a jak se má. Uvidím ji ještě?
Takhle jsem nechtěl, aby to dopadlo. Neměl jsem ani ponětí, na jak dlouho mě odsoudí.

V sedm ráno byl budíček, vyhnali nás na dvorek. Procházel jsem se dokola, abych měl nějaký pohyb, protože ta cela byla velká, asi jako běžný hajzlík na benzínce.

Všichni vězni na mě zírali, protože v téhle věznici nevídali gringa moc často. Gringo jsem byl já, protože jsem byl bílé pleti.

Všichni vězni byli totálně zničení, pomlácení a já věděl, že v téhle věznici nevydržím dlouho a jediný způsob, jak se odtud dostat, bylo utéct.

Slyšel jsem tam nějaké povídačky o vězni, jménem Chosco, který už párkrát z nějaké basy utekl. Strážní ho brali vážně, protože kdyby ho podrazili, věděli, že tu existovala možnost, že by se mohl vrátil a zabít je.

Pomyslel jsem si, že by z něj mohl být dobrý parťák. Šel jsem prostě za ním a začal se s ním bavit. Začal hned vtipkovat a zdál se mi jako normální chlap. Nechtěl jsem moc tlačit na pilu, ale když jsme ten den odcházeli z oběda, zaslechl​ jsem křik. Jednalo se o rvačku. Netušil jsem důvod, protože zase tak perfektně španělsky jsem neuměl, ale rozhodně jsem viděl toho cápka, kterého odváděli. Měl v sobě takových deset bodných ran. Bylo to jen povrchové, ale byl celý zakrvácený.

Byl jsem z toho posranej a obával jsem se, kdy to přijde i na mě. Neměl jsem tu přátelé a všichni tak divně zírali. Po tom všem, co se tam dělo, jsem přišel další den za Choscem a zmínil se o útěku.

,,Dalo by se odtud nějak dostat?" zkusil jsem na něho lámanou španělštinu.

,,Mluvíš vážně?" podíval se na mě.

,,Tak šlo by to?"

,,Možná by tu byla šance podplatit dva strážné."

,,Kolik budu potřebovat?"

Chosco odhodil cigaretu a podíval se na mě.

,,Dostávají asi tři dolary denně, tak když jim nabídneš stovku. Je to pro ně dost slušný balík."

,,To máme dvě stovky. Kolik ještě je potřeba?"

,,Další stovku bysme potřebovali jednomu strážnému uvnitř, aby nám udělal duplikát klíče od dveří vedoucích od cel do venkovní části vězení."

Zdálo se, že věděl, co dělá a tím, že jsem mu měl věřit, jsem hodně riskoval, ale neměl jsem na vybranou. Pořád jsem si říkal, že se s tím sveze i on a ještě dostane za svoji výpomoc zaplaceno. Potřeboval jsem nutně tak pět stovek, ale neměl jsem možnost se s kýmkoliv spojit.

,,Gringo, máš návštěvu." šokoval mě nějaký čtvrtý den pobytu strážný.

Celý vystrašený jsem se vydal do místnosti, kde bylo pár stolů a židlí. V celé místnosti seděl jen jediný člověk a byl to Roy.

,,Jak jsi mě našel? Ani nevíš, jak rád tě vidím." usmívali jsme se jeden na druhého.

,,Jak se vede?"