Inferno - Cesta do pekel

24. kapitola - Cherry

Nikdy by mě nenapadlo, že Jessieho život vyhasne tak brzy a ještě ke všemu kvůli drogám, které sám prodával. Nejtěžší pro mě bylo se vrátit do jeho domu pro věci a vědět, že on tam nebude. Neuslyším jeho vtípky nebo komentáře.

Byli jsme parta přátel a jednoho z těch nejdůležitějších jsme ztratili. To on nás dal dohromady, to on z nás udělal něco. Nebyli jsme pro něho spodina, ale lidi jako byl on a bral nás jako sobě rovný.

Posadila jsem se na postel a otevřela první šuplík. Byla v něm prázdná krabička od cigaret a ta krabička pro něho měla jistou cenu.

Když Jessie začínal nový život, pustili ho z basy. Neměl kam jít a měl v kapse jedinou pětistovku, proto se vydal za svým kámošem do Kolumbie. Ten mu prodal padesát gramů čistýho kokainu s tím, že když ho naředí, může ho prodat za deset táců. Jenže potřeboval těch padesát gramů nějak dostat do Států.

Koupil si proto cigarety, opatrně jehlou a nahřátím sundal celofán z krabičky, vyndal cigarety a padesát gramů zasunul dovnitř. Pasovalo to na cenťák přesně. Krabičku zase uvedl do původního stavu a odjel na letiště.

Byl neuvěřitelně nervózní a rozhlížel se okolo sebe, jako by ho někdo měl snad sledovat. Samozřejmě, že na přepážce si toho chlápek všiml a poslal ho na kontrolu zavazadel. Z toho byl Jessie ještě víc v háji a tak se nebránil. Otevřel tašku, svlékl si kalhoty, sundal sako, ze kterého vzal dvě krabičky cigaret. Jedna byla ta osudná a druhá jen plná cigaret.

Zatímco fízlové všechno prohledávali, Jessie si zapálil a nabídl i ostatním. Ti si vzali a ještě na něho házeli úsměvy. Jessiemu bylo na omdlení, když mu vrátili všechny věci. Celou dobu měl ten kokain v ruce a oni si toho nevšimli. Pustili ho dál a takhle propašoval svých prvních padesát gramů. Tu krabičku si nechal pro štěstí, protože mu zachránila život.

Zasnila jsem se nad jeho pozoruhodným příběhem. Často o něm mluvil a smál se tomu, jenže tenkrát mu do smíchu nebylo. Naprosto jsem ho chápala, mně bylo podobně, když nás námořní policie zastavila.

,,Co budeš dělat?" zeptal se mě Roy.

,,Nevím. Mám chuť se na celý ty drogy vykašlat."

,,Nechci tě strašit, ale bude potřeba vyřešit ještě pár neuzavřených obchodů."

,,Tak to vyřeš."

,,Já nebudu manipulovat s jeho prachama. Ty jsi jeho stará."

,,Ale já o jeho kšeftech vím hovno."

,,Neboj se, oni se připomenou sami."

Tohle bylo to poslední, na co jsem měla náladu. Nějaký nedořešený Jessieho kšefty.

Ten dům jsem nechtěla prodat, ale nakonec jsem musela. Koupila jsem za něho něco menšího a chystala se dát nějakou sumu sestře do New Yorku. Bylo mi z toho zle, že jsem rozhazovala Jessieho prachy, ale on žádné příbuzné neměl a já byla jediný ,,dědic".

,,Mám tu domluvený zboží, slečínko." objevil se před jachtou nějaký chlápek.

,,Nic nechci." odsekla jsem.

,,Už je zaplacený a čeká na majitele."

,,Kolik toho je?"

,,Čtyřicet tun. Naložíme to hned?"

Ruce se mi třásly, nevěděla jsem, co dělat a jak se zachovat. Zavolala jsem Royovi a ten dal vědět Rustymu a Jordimu. Chopili se převozů a já měla kámen ze srdce.

Takhle mě kontaktoval ještě několikrát a já jsem byla něco jako šéf gangu. Všichni čekali na moje instrukce, na moje rozkazy a dělali, jak jsem řekla. Zaujala jsem Jessieho místo proti svojí vůli.

Na účtě se mi hromadily miliony až jsem nevěděla co s nimi. Nepotřebovala jsem je a chtěla jsem přestat, jenže Roy s klukama na mně byli závislí a čekali na každý převoz.

Z každého převozu byla divoká kokainová párty s děvkama a alkoholem, což nikomu nepřišlo divné.

Měsíc po smrti Jessieho jsem se vrátila do New Yorku za sestrou a otcem. Ten bydlel pořád v té samé díře, ale já už nechtěla, aby to pokračovalo. Ačkoliv jsem věděla, jak na mě bude naštvaný, se sestrou jsme zabalily jen nejdůležitější věci a nechaly je převézt do nového bytu o pár bloků dál. Před ním stál nový Mercedes a moje sestra s úsměvem od ucha k uchu.

,,Volala jsem otci, aby přijel na tuhle adresu a nejezdil domů." usmívala se Polly.

,,Já vím, že bude naštvaný."

,,Měla jsem zavolat té jeho fifleně. Ta by ho spracovala."

,,Tak to udělej, ať je u toho."

Onu dámu Carolinu jsem neznala, ale už na první pohled se mi zdála jednodušší. Nicméně se ke mně chovala nad míru slušně, protože jsem jí právě pořídila nový byt s novým moderním vybavením a dala ještě pár stovek na nějaký nákup potravin. Zírala na mě jako bych se jí zdála.

Polly byla štěstím bez sebe a jakmile uviděla otce, nemohla zůstat v klidu.

,,Tati, prosím tě, pojď, máme pro tebe všechny tři překvapení."

,,Jaké?"

,,Ahoj tati." pousmála jsem se na něho u chodníku.

,,No to je mi teda překvapení. Moje ztracená dcera."

,,To není to hlavní překvapení." dodala Polly a Caroline se uculovala opodál.

Provedli jsme ho bytem a byl očividně vykolejený. V očích se mu objevily slzy a nechápavý pohled hodil na mě.

,,Kde jsi na to vzala? Chci pravdu."

,,Můj přítel Jessie, nešťastnou náhodou zemřel a neměl příbuzné. Všechno jsem zdědila já."

,,Takže nešlapeš?"

,,Víš, kolik stál jen ten nový Mercedes? To bych měla neustále nohy od sebe." začali jsme se tomu všichni smát.

,,Chudák Jessie." zašklebila se Polly.

,,A už máš nového přítele?" zeptala se Caroline.

,,Ne." ušklíbla jsem se.

Měla jsem hned lepší pocit, že jsem pomohla svojí rodině. Zasloužili si to a otec zejména. Celá léta dřel jako blázen, ale teď nemusel.

Téměř třetinu jsem mu poslala na účet a už se nestarala, co s prachama provede. Beztak jsem měla během pár týdnů celou částku zpět.

Po návratu do Fort Lauderdale jsem byla na kulku do hlavy. Danny mi přišel říct, že Rustyho s Jordim zatkla DEA, protidrogové oddělení. To už byla poslední kapka.