Inferno - Cesta do pekel

40. kapitola - Cherry

S Royem jsem skončila. Byla jsem takrozčílená, že jsem jen těžko usínala. Zlobila jsem se i na Dannyho. Proč by mi neřekl, že ho pustili? Co jsem provedla, že mě tak zatratil?

Neřešila jsem nic ani ten večerní incident, kdy jsem si naivně myslela, že ten neznámý zachránce byl Danny. Zdálo se mi, že podle parfému a stylu líbání to mohl být on, ale nic jiného tomu nenasvědčovalo.

Navíc jsem nechápala, proč by se mi neozval, když ho pustili. Nic jsme si neudělali a já už byla unavená z toho všeho. Neustále jsem řešila jen Dannyho a nic jsem o něm nevěděla.

Ten den jsem řekla ,,ano" na rande s naším režisérem. Už jsem dala sbohem starému životu a snažila se jít dál.

Stanley Cooper byl náš režisér a vydělával slušnej balík, což mě v podstatě nezajímalo. Měla jsem svoje miliony na účtě, což zajímalo zase jeho. Svěřil se mi, že ženský po něm letí, ale především kvůli penězům a lukrativní práci režiséra. Každá se hned vidí před kamerou jako herečka nebo modelka, ale mně o tohle rozhodně nešlo.

Stanley se mi líbil, ale nebyl to Danny. Byl to špinavý blonďák se světle modrými oči, dost štíhlý a atraktivním úsměvem. Nebylo mu víc jak třicet a mně vyhovovalo, jak se choval. Neměl moc času , neboť byl zaměstnaný svojí prací a proto jsme spolu chodili jen občas na večeře a trávili spolu pár bezesných nocí. O nic nešlo a já doufala, že mi to dopomůže, abych zapomněla na Dannyho.

,,Jordi? Ty jsi venku?" přišel ke mně na ulici, když jsem šla ze studia.

,,Jsem, ale potřebuju prachy. Nevíš o něčem?"

,,Já už v tom nejedu, Jordi."

,,Kruci, jsem v háji. Něco dlužím."zdál se mi být nervózní, ale možná měl taky něco v žíle.

,,Mám tu stovku, víc nemám."podala jsem mu veškerou hotovost, kterou jsem u sebe měla.

Jordi se na to zašklebil, ale vzal si je.

,,Jdu do jednoho kšeftu s pár kámoši."

,,A žádáš mě, abych šla s tebou?"

,,Potřebujeme řidiče."

,,Nezlob se, ale já do toho rozhodně nejdu."

,,Nevadí, řeknu někomu jinýmu."

,,Mluvil jsi s Dannym?"

,,Ne, ale taky jsem zaslechl, že je venku. Roy je s ním v kontaktu."

,,Ještě mi zavolej, třeba nakonec pomůžu."

Už jsem měla na jazyku, aby mi dal vědět, jak je Dannymu, ale nakonec jsem to spolkla. Pokud nechtěl Danny o mně nic vědět, akceptovala jsem to.

Beztak mi náš rozhovor uvízl v mysli a dokola jsem o tom přemýšlela. Nechtěla jsem s ním do toho jít,ale zajímalo mě, jestli do toho Danny půjde. Vězení lidi mění,ale on měl vždycky tu vůli pomáhat přátelům v nouzi.

Po pár dnech jsem objevila na mobilu změškaný hovor od Jordiho. Okamžitě jsem volala zpět a Jordi mi řekl adresu, kde se sejdeme, abychom si řekli, co a jak.

Jen marně jsem hledala Dannyho, ale neptala jsem se na něho. Sešli jsme se celkem čtyři celkem a já tam byla spíš ze zajímavosti, co vymysleli.

,,Uděláme banku." vypustil Jordi a já jsem málem omdlela.

,,Cože? Zbláznil ses?"

,,Cherry, ty budeš růkojmí kdyby došlo k nouzi. Nic ti nehrozí." zírala jsem na ně s otevřenou pusou.

,,Kluci, já nevím. Možná to máte dobře naplánovaný, ale banka je dost velký sousto."

,,Je mi to fuk."

,,Nebyl by lepší ten převoz?"

,,Jo a kde vezmu prachy na ty zatracený drogy? Nikdo mi je nedá na převoz jen tak, ještě když jsem švorc."

Na jednu stranu měl pravdu, ale tohle nemohlo dopadnout dobře. Nakonec jsem souhlasila, protože jsem byla bez podezření. Bylo to jen o tom, abych v té bance byla v době přepadení.

Byla jsem pekelně nervózní a sotva jsem za sebou zavřela dveře banky už by se ve mně krve nedořezali. Kluci věděli, že ta, budu ve tři dvacet pět přesně a oni se do toho dají v půl. Proto těch pět minut bylo nekonečných. Stála jsem tam a dělala jako že čekám ve frontě.

Najednou se rozrazili dveře a tři v kuklách vběhli dovnitř. Jeden zavřel dveře a zbylí dva mířili pistolemi po lidech. Všichni, včetně mě, jsme si lehli na podlahu a jen čekali až kluci dostanou svoje prachy. Nebylo to tak rychlé,jak jsem si myslela.

Fízlové tam byli téměř během pár minut a já tušila, že tohle nedopadne dobře. Samozřejmě, Jordi hned běžel ke mně a celkem hrubě mě popadl za ruku.

,,Pojď s náma." Zajistil bouchačku,aby mě nezranil a mířil mi ke spánku.

Fízlové hned položili svoje pistole a nechali nás odejít.

,,Jestli zjistíme, že někdo jede za námi, zabijeme jí." křičel Jordi.

Na ulici už stála bílá dodávka, do které jsme nastoupili ze zadu.

,,Cajk, jedem."

,,No to není moc cajk." sundal si jeden ze spoluúčastníků kuklu.

,,Vyšlo to s plánem B, ale vyšlo. Můžem být rádi, že nejedeme v jejich autě."

,,Musíme se zbavit dodávky."

Jejich rozhovor jsem nevnímala, protože to bylo plácání nesmyslů a dohadování se jeden přes druhého.

Mezi nějakými mosty jsme zastavili, kluci mi pomohli z dodávky jako bych byla fakt kus hadru.

,,Hele, to bolí, ty blbečku."zamračila jsem se na Jordiho kámoše.

,,Drž hubu a vlez tam."

Všichni měli na obličeji kukly a podle počtu osob mě čekala cesta v zavazadlovém prostoru.

,,Ses posral? Tohle jsme si nedomluvili."

,,Nezdržuj a zalez tam."

,,Hele, tohle jsme si nedomluvili. Jordi!" hledala jsem ho pohledem.

,,Sorry, ale zalez si tam."

Řidič vzal Jordiho za ruku a něco mu říkal. Ten se začal vztekat.

,,Ty taky drž hubu, nebo to tvýmu fotříkovi povíme." začal mu Jordi vyhrožovat.

Násilím mě do toho kufru beztak dostali a já si užívala stísněný prostor, kde byl cítit každý hrbol. Nadávala jsem si do hloupý husy, že jsem jim na to kývla.Chovali se ke mně jako bych byla vážně jejich růkojmí a ne součást týmu.

Jeli jsem pár hodin a vytáhli mě do nějaké studené chatky. Táhli mě za sebou a já nestačila nadávat.

,,Slyšel jsem, Cherry, že chodíš s nějakým zazobaným režisérem." posadili mě na židli.

,,No a co?"

,,Dej mi svůj mobil." nastavil Jordi dlaň.

Vytáhla jsem z kapsy kabátu mobil a dala mu ho. Po chvíli vytočil Stanleyho a já nestačila kroutit hlavou.

,,Pane Coopere, máme vaší přítelkyni Cherry. Dneska jsme jí unesli a chceme nějaké výkupné."

,,Tohle jsme si nedomluvili."

,,Buď ráda, že ty prachy nesebereme tobě."

,,Kreténe!" plivla jsem mu do obličeje.

Se Stanleym se domluvili na výkupném sto tisíc dolarů a Jordi začínal být spokojený.