Láska z nenávisti ✔

YOU ARE READING

Vampire

Změny. To je to slovo, které hrálo obrovskou roli v mém životě. Kdo by kdy řekl, že hloupé venčení psa vám změní život od základu? Začalo to přeměnou a skončilo bojem. Mezitím jsem stihla ztratit tolik lidí a zažít tolik strachu, že mám pocit, že už...

#czech #dryády #ego #krev #láska #nenávist #oddanost #pronásledování #původní #původníupíři #romance #sebeovládání #strach #upíři #vampire #vlkodlaci #vraždy #werewolf #wolf

16.kapitola

Start from the beginning

by tavysokaa

Klávesy byly ztvořeny přímo pro mne. Každý druh kláves se mi vždy bez problémů podvolil a já mohla bez rozapků hrát. Proč všechny jsem v hraní byla bohyně. Nemůžu jim odporovat, vážně hraji dobře. Nenazvala bych to přímo bohyním hraním, ale na úrovni určitě. Zavřela jsem oči, začínajíc se oddávat melodii, kterou jsem tak často slýchávala. V době, kdy mamka na mě nebyla sama, kdy měla oporu. Tátu.

Father, I'm gonna say thank you
Even if I'm still hurt
Oh, I'm gonna say bless you
I wanna mean those words

Začala jsem pomalinku natahovat. Slzy začaly pálit a já se nemohla ubránit pocitu, který se dral na povrch.

Always wished you the best
I, I prayed for your peace
Even if you started this
This whole war in me

You did your best or did you?
Sometimes I think I hate you
I'm sorry, dad, for feelin' this
I can't believe I'm sayin' it
I know you were a troubled man
I know you never got the chance
To be yourself, to be your best
I hope that Heaven's given you
A second chance

Někdy si říkám, proč vlastně zrovna tahle píseň. Akorát u ní brečím a prožívám staré rány, které se nikdy nezahojí. Byla tu. Ta spropadená slza, která mi splynula s tváří. Která ukazovala, jak nemožná jsem, která ukazovala, jaká ve skutečnosti jsem.

Father, I'm gonna say thank you
Even if I don't understand
Oh, you left us alone
I guess that made me who I am

Always wished you the best
I, I, I pray for your peace
Even if you started this
This whole war in me

Padaly jako kapky deště. Zatraceně nešly utěšit. A on tu byl. On tu stál a nic nedělal, viděl ty červené potůčky, co se mi hnaly z očí. Stále se zavřenýma očima jsem zahrála poslední sloku.

Konec. Konec téhle spropadané písně o mém tátovi. O tátovi, kterému nikdy neodpustím to, co udělal. Byl to jen okamžik, co jsem si mohla v klidu vychutnat tu tmu před očima. Jenomže nic netrvá věčně. Má víčka se sama otevřela a obezřetně skenovala Rica. Nestál tam. Nebyl tam. Byl vedle mě. Starostlivě na mě hleděl. Srdce začalo běžet maraton. Z neznámého důvodu se rozběhlo. Husí kůže přepadla mé tělo a usadila se na mé kůži. Rázem jsem zapomněla dýchat, čekajíc na reakci.

„Ehm" poškrábal se ve vlasech.
„Chceš si o tom promluvit?"

„Rozbrečím se ještě víc." Prakticky jsem kývla.

Usedli jsme na nějakou krabici, co byla překvapivě sakra pevná.

„Ta melodie-hrála jsem ji jako malá s tátou" nadechla jsem se „jako malá. Od čtyř umím hrát na klávesy. Sám můj otec mě učil a já byla nejšťastnější člověk na světě, dokud se v mých pěti letech nevypařil. Ano, hraju od čtyř let. Hrála jsem amatérsky, nečekaně. Jenomže to bylo jediný, v čem jsem viděla spásu a naději v jeho návrat. Od svých pěti let stále hraju a čekám" usmála jsem se smutně.