"Harry!" Trhnul jsem sebou a probudil se. Otevřel jsem oči a spatřil Nialla. Měl zarudlé oči od pláče. Chvíli jsem nechápal proč, ale pak jsem to pochopil. Oči se mi zaplnily slzami a já si dal ruku před pusu, abych tišil vzlyky. Obejmul mě a já se naplno rozbrečel. "Je naživu?" Zatraceně moc jsem si přál, aby řekl ano. Chci aspoň poslední den, nestihl jsem se s ním rozloučit. Přikývne a vyhýbá se mému pohledu.
Připadám si tak bezmocný. Co se stane? Nemohu nic dělat, jen se dívat na to, jak Louis trpí. Přejedu si rukou po vlasech a snažím se sám sebe uklidnit. "Pan Styles?" Přijde ke mně doktor a já přikývnu. Gestem mi přikáže, abych ho následoval. Koušu si ret. "Pan Louis Styles je na tom opravdu špatně," řekne a moje srdce se roztříští na milion kousků. Slzy vyplují napovrch.
"Jak dlouho?" Zeptám se ho a on zavrtí hlavou. "Při životě ho drží skoro jen přístroje," je mi špatně a bolí mě hlava ze slz. Zakryju si pusu rukou. "Já," snažím se mluvit, ale nejde to. Slova mi uvíznou v krku a já chci pryč. Chci za Louisem. "Je mi to líto," řekne a já se prudce zvednu ze židle. "Ne, není! Pro vás je Louis jen další umírající pacient, je vám to úplně jedno!" Křičím a doktor se mě snaží uklidnit. V uších mi zvoní a já nic jiného neslyším. Jsem zoufalý a naštvaný. Proč to nezjistili dřív? Mohli ho zachránit, mohli udělat víc!
"Chci za ním," řeknu pevným hlasem a doktor si povzdychne. "Pokoj 243," okamžitě odejdu a zabouchnu za sebou dveře. Běžím chodbami a odstrkuji každého, kdo mi stojí v cestě. Jsem zoufalý.
Když zastavím, stojím už před dveřmi jeho pokoje. Nadechnu se a stisknu kliku.
Pokoj je bílý, jak to tady bývá zvykem. Na posteli leží opravdu můj Louis. Spí, nebo aspoň doufám, že spí. Jeho hrudník se zvedá jen minimálně. Rozbrečím se, trhá mě jen ten pohled. Chytnu ho za ruku, ale on mi stisk neoplatí. Vypadá jako anděl. Odhrnu mu pramínek vlasů a dál se na něj jen dívám. Jako bych si myslel, že se probudí a bude všechno v pořádku. Vedle něj stojí přístroj, který ukazuje, jak právě pracuje jeho srdce. Pohled na tohle mi vžene slzy do očí znovu.
"Louisi, prosím," hladím ho po ruce a zoufale brečím. Neodpovídá, nebudí se. Nadále jen leží a nic se s ním neděje. "Nesmíš mi umřít, Louisi," ještě teď slyším jeho hlas, cítím všude po těle jeho dotyky a snažím se být silný, tak jak mi to řekl. Dveře se otevřou, ale já hlavu neotočím, abych se na tu osobu mohl podívat. Dál mám oči jen pro něj. "Harry," povzdychne si Niall a obejme mne okolo ramen. Odstrčím ho a on sebou škubne. "Měli bychom jít domů," řekne a já svůj stisk okolo Louisovo zápěstí jen upevním. Jsem rozhodnutý, že nikam nejdu.
"Tak jdi," odpovím chladně. Věřím, že se probudí. Nebo spíš doufám. "Harry, nemůžu tě tady nechat samotného!" Niall už je nevrlý, ale já ho jen spražím vražedným pohledem a sedím na místě. "Nejsem tady sám, Nialle! Louis by si přál, abych tady s ním zůstal, vím to!" Niall se zvedne a odejde ke dveřím. "Přijdu zítra, dělej si, co chceš," zavře dveře a nechá nás tu jen spolu. Dám se do pláče. Tak strašně si přeju, aby se Louis probudil a uklidnil mě.
Tisknu mu ruku. V jednu chvíli mi stisk chabě oplatí. Zalijí se mi oči slzami štěstí a vykřiknu. Louis otevře oči a usměje se. Pak znovu usíná a já přemýšlím, jestli to byla jen moje představa, ale vím, že nebyla. Vstanu a věnuji mu polibek na čelo. Pořád mám nějakou naději, že se stane zázrak a on bude naživu dalších pár dní. "Miluji tě, strašně moc, Louisi," řeknu a vím, že mě slyší.
***
Takže ahoj! :) Už nám zbývají jen poslední dva dìly, věříte tomu? :)) Názory? Love ya all. xx
أنت تقرأ
24 Wishes Before Die ✔️
قصص الهواة"To mi zbývá jen měsíc?" "Je mi to tak líto, Lou." "Můžu mít poslední přání? Přál bych si, abychom udělali dvacet čtyři věcí, které jsem s tebou udělat vždy chtěl." "Kde začneme?" Neboli Příběh, kde má Louis rakovinu plic a umírá. |Christmas 2016| C...
