24 Wishes Before Die ✔️

Thirteenth

Další den ráno.

Dnes byla noc klidná, za což jsem byl opravdu rád. Bylo to kvůli tomu, že jsme Liamovi pomohli, zlepšili náladu a Louis se díky tomu líp. Chápal jsem to. Louis se tentokrát vzbudil jako první, ale než stihnul vylézt z postele, chytnul jsem ho za ruku a zakňučel. Sotva jsem viděl, protože jsem měl ještě unavené oči.

"Lásko, pusť mě," řekne potichu a vytrhne se mi. Znovu zakňučím. On si toho nevšímá a odejde z ložnice pryč. Zvednu se z postele tak rychle, že se mi zamotá hlava já spadnu zpět. Běžím za Louisem, ať už šel kamkoli. Nakonec ho najdu v obýváku s knihou v ruce a brýlemi na nose. Miluju, když je nosí, ačkoli to není moc často. Spíš nosí čočky. "Stalo se něco, babe?" Zeptám se ho, ale on hledí dál do knihy a nevšímá si mě. "Nic se neděje," odsekne nakonec.

Nechápu, co se s ním děje a proč je tak odtažitý. Sednu si vedle něho a políbím ho na hranu čelisti. On zavrčí a knížku zaklapne. "Nech toho, Harry!" Zakřičí, když ho ještě dvakrát políbím na krk. Ublíženě se od něj odtáhnu. Pak se zvednu a odejdu do kuchyně. Sednu si na stůl a popijím čaj. Za chvíli uslyším Louisovy kroky. Hlavu má sklopenou a nervózně si kouše ret. Nedokážu se na něho dál zlobit a on to dobře ví.

"Proč?" Zeptám se ho a on se trhaně nadechne. Pak si sedne na židli, která je u stolu a složí si hlavu do rukou. "Omlouvám se, Harry. Nechtěl jsem na tebe být zlý." Slzí mu oči, když se na mě podívá. Seskočím ze stolu a obejmu ho. Je na dně, ale pořád je to nejsilnější člověk, kterého znám. Pohladím ho po vlasech a věnuji mu do nich polibek.

"Možná bychom se mohli odreagovat, hm? Chceš si jít povídat, nebo se jen tak mazlit?" Zeptál se a on zavrtí hlavou. Povzdychnu si. "A co je dnešní přání?" Zeptám se znovu. Nadechne se a rty pootevře, jako by chtěl něco říct, ale mlčí. Nakonec se ale přemůže. "Chci to skončit s Lottie." Řekl a já zalapal po dechu. Čekal jsem všechno, jen ne tohle. Lottie byla Louisova jediná sestra, ale ne že by se o něj nějak zajímala. Když se rodině přiznal, že je gay, zakřičela na něho, že 's teploušem v jednom domě nebude a ať odejde, než se nakazí někdo další'.

Louis na ni ale nikdy nezanevřel. Byla to jeho nejlepší kamarádka a on věřil, že to vezme v pohodě, ale ona to v pohodě nevzala. Byl z toho vážně smutný, protože ji měl strašně rád. Už je to asi dva roky, co se viděli naposledy. Dával to za vinu sobě, ale věděl jsem, že by mu návštěva jeho sestry moc nepomohla.

"Jedeme,"

*
"Jsi si jistý, že je to tady?" Zeptal jsem se, když se mi naskytnul pohled na polorozbořený dům. Louis ohromeně přikývl a já ho vzal za ruku. Propletl si se mnou prsty.

Vešli jsme dovnitř, kde to páchlo alkoholem a byly tady poházené cigarety. Okamžitě jsem se zastavil a obrátil se na Louise. Dýchal dobře. "Kdyby ti bylo špatně, tak mi to řekni." Stisknul mi ruku. Lottie oddechovala na gauči, všude bylo špinavo a páchlo to. Měla mastné vlasy a tekla jí z pusy slina. Vedle ní ležel nějaký muž.

"Zayne?!" Louis se zděsil a Zayn otevřel oči. "Louisi? Co tu děláš?" Louis si přikryl rukama pusu a zatajil dech. Lottie se vzbudila a já se zmohl jen na to ho pevně obejmout.
"Ty si spadnul do stejných sraček jako moje sestra?! Zayne, jak... Jak jsi mi to mohl udělat?!" Rozkřičel se a brečel. Zayn se na něj díval, ale jeho oči byly lesklé.

"Přišel jsem sem, abych vám něco řekl! Lottie, už nejsi moje sestra, měl jsem tě rád, ale ty ses ke mně chovala hnusně!" Křičel, ale jeho hlas se zlomil. "Zayne, byl jsi jako můj bratr, ale už nejsi. Pro mě jste oba dva jen nechutní sobečtí neznámí lidé, se kterými nic společného mít nechci!" Vím, že to bolí.

Možná toho budou oba dva litovat, ale doufám, že budou mít výčitky aspoň do konce života.

***
Takže ahoj! :) Snad se kapitola líbila! Budu ráda za votes a komentáře :)) Love ya all xx