Další den ráno.
Když se vzbudím, Louis vedle mě neleží. Přetáhnu si peřinu přes hlavu a zakňučím tak, aby mě slyšel. Když se nic neozve, trochu zpanikařím a snažím se svůj strach potlačit. Louis je v pořádku, uklidňuji se. Rychle vstanu a doběhnu se podívat, jestli to tak opravdu je. "Dobré ráno," pozdraví s úsměvem a zaklapne knihu. Sundá si brýle a dojde mě obejmout. Nebyl se mnou pár minut a už teď jsem si připadal hrozně opuštěný. Co se stane, až odejde navždy? Z toho se nevzpamatuji nikdy.
Oddechnu si a obmotám paže okolo jeho drobného těla. "Bál jsem se," řeknu a on mi zavrtá hlavu do hrudi. "Nemáš čeho," ujistí mne. Moje nálada se rychlostí světla změní, jsem naštvaný a tak se od něj odtáhnu. Spíš ho prudce odstrčím. Ublíženě se na mě podívá. "Louisi! Za pár dní prostě umřeš, jak myslíš, že mi bez tebe bude?!" Křičím. On začne plakat a já okamžitě lituji svých slov.
Jsem sobec, prolítne mi hlavou. Samozřejmě, že budu z toho všeho na dně, ale on se musí vyrovnat se svou smrtí. Sedí na židli a tlumí vzlyky rukou. Šokovaně ho sleduji. Trvá mi slušnou chvíli, než mi dojde, co jsem vlastně udělal.
"Lou, já se omlouvám, nechtěl jsem," snažím se mu říct něco smysluplného, ale selhávám. Obejmu ho a on mě neodstrčí. Vím, jak moc jsem mu ublížil. Dal jsem mu za vinu věc, kterou nemůže ovlivnit. "Honey, omlouvám se." Svou hlavu si zavrtá do mého krku a já ho hladím po zádech. Brečí a jeho pláč neutichá. "Nezlobím se," opáčí.
"Vynahradím ti to, slibuji," beru ho za ruku a on se zvedá. "Chci do kina," našpulí pusu a já ho políbím. Usměje se. "Cokoliv si přeješ," zasměju se.
*
"Přijdu hned," usměju se a Louis pokývá hlavou. Čte zase nějakou knížku a má na sobě brýle. Vypadá s nimi naprosto dokonale. Zavřu za sebou dveře a obuji si boty.
Venku je sníh a strašná zima. Přivřu oči.
"Dobrý den," pozdravím prodavačku a ona mi pozdrav oplatí. Usmívá se, a tak nasadím úsměv taky. "Chtěl bych puget rudých růží." Požádám ji, aby na ně dala i červenou stuhu. Je jich tam padesát, řekne mi a já se rozplývám nad jejich krásou. Louis bude mít radost. Zaplatím a odejdu.
Když přijdu promrzlý až na kost domů, Louis spí na gauči s knihou na prsou. Růže vložím do vázy a přenesu ho do postele. Otevře oči a nakrčí nos. "Ty už ses vrátil?" Zeptá se a já mu věnuji polibek na nos. S úsměvem na rtech usíná.
*
Budí se okolo třetí hodiny odpoledne. "Haz! My to nestihneme!" Zoufale křičí a dá se do pláče. Políbím ho na spánek. "Máme zarezervované lístky na 'Fantastická zvířata a kde je najít', na to jsi chtěl jít, že ano?" Zeptám se a otřu mu slzy. Přikývne. "Film začíná v pět, v klidu."
Vyrážíme okolo půl páté. Předám Louisovi puget růží a on zčervená, že vypadá skoro jako ta květina. Stoupne si na špičky a políbí mě.
Jdeme spolu ruku v ruce do kina. Sedíme v předposlední řadě uprostřed. "Bojím se," řekne Louis asi v polovině filmu a já se přisunu blíž k němu. Tiskne se ke mně a já si položím ruku na jeho stehno. "Bude to dobrý," zašeptám a on přikývne. Cpeme se popcornem, popijíme Coca Colu a krademe si navzájem polibky.
V kinosále se rozsvítí a na plátně jsou titulky. Vezmu ho za ruku a společně opouštíme kino. "Miluji tě," řeknu a Louis otevře pusu, aby mi ta slova oplatil, ale rozkašle se. Oči se mi zalijì strachem a štípají mě v nich slzy. Zachytím ho dřív, než stihne spadnout. Přiřítí se k nám nějaká paní a já v ní poznám květinářku. "Zavolám sanitku," hystericky brečím. Louis kašle krev a nejde to zastavit.
"Lásko, neodcházej," tisknu mu ruku a on ztrácí vědomí. Nemůže dýchat. Poslední, co si pamatuji je sanitka a můj pláč.
***
Takže ahoj :)) Doufám, že se vám část lìbila :)) Jo a ten pes by měp být u Nialla, proto se tam neobjevuje :)) Love you all. xx
ČTEŠ
24 Wishes Before Die ✔️
Fanfiction"To mi zbývá jen měsíc?" "Je mi to tak líto, Lou." "Můžu mít poslední přání? Přál bych si, abychom udělali dvacet čtyři věcí, které jsem s tebou udělat vždy chtěl." "Kde začneme?" Neboli Příběh, kde má Louis rakovinu plic a umírá. |Christmas 2016| C...
