24 Wishes Before Die ✔️

Prologue

Prologue je jaksi depresivní, mnohem víc než ostatní kapitoly.
A taky kratší.
Každý den jedna kapitola. Enjoy! :)

"To mi zbývá jen měsíc?" Zeptal se mě Louis a já poraženě přikývl. Bylo mi to strašně líto. Představa, že odejde, a že se už nevrátí... Nikdy ho už ho neuvidím. Nebudu ho moct držet za ruku, políbit ho. Už tu nebude...

"Je mi to tak líto, Lou." Řeknu a cítím, jak se mi slzy tlačí do očí. Tenhle pocit věrně znám. Stejně, jako ten bodavý pocit v hrudníku. Nemohl by tohle všechno být jen hloupý vtip? Neřekne mi doktor, že to nemyslel vážně, že si dělal legraci?
Nechápal jsem, proč má zrovna on tak nešťastný život. Proč se všechno v jeho životě pokazí? Nemůže to být tentokrát jinak? Nemůže to prostě dopadnout dobře?

Louis se pousměje a pohladí mě po ruce. Dívá se mi do očí. Cítím, že je mu to taky líto. Bolí mě ho vidět takhle. Na nemocničním lůžku, smutného, zničeného. Nechápal jsem. Jak může někdo takový mít tak zlý život?
Věděl jsem, že svět není spravedlivý, až moc dobře. Ale proč je tak krutý jen k němu?

"Myslíš, že bych mohl mít poslední přání?" Zeptá se chraplavým hlasem, tiše. Hučení a pípání zdejších přístrojů přidává na smutné atmosféře a mně se začíná dělat nevolno. Všechno mi připomíná, že tu se mnou už dlouho nebude a já začínám brečet. Louis se na mě nechápavĕ podívá, ale hned na to mě obejme. Brečím mu do ramene. Trvá dlouhou chvíli, než přestanu, ačkoli je to jen kvůli tomu, že nemám, co bych brečel.

Odtáhnu se od něj a on se usmívá. Vždy se všechno snažil brát s nadhledem. Nepotkal jsem nikdy někoho, jako je on. Byl nenahraditelný. Když odejde, nezbyde mi nikdo, až na Darcy. Naší tříletou dceru. Byla u Nialla, nechtěl jsem, aby tady byla, chtěl jsem být s Louisem chvíli sám. Přikývnu na jeho otázku.

"Chtěl bych, abychom spolu udělali dvacet čtyři věcí, které jsme nikdy nezkusili." Trošku zaraženě se na něj podívám, ale pak přikývnu.

"Kde začneme?"