24 Wishes Before Die ✔️

Fourth

Ráno, 4. prosince.

Sedím v kuchyni s čajem v ruce. Louis je v koupelně, sprchuje se.
Včerejšek byl... zajímavý. Nikdy jsem Louise neviděl tak na dně, asi proto, jak málo své špatné pocity projevoval. Vždy to dusil v sobě, všechno.

Bylo toho na něj moc. Odmítal z toho hřbitova odejít, takže když vyčerpáním usnul, vzal jsem ho do auta, převlékl ho do suchého svetru a jeli jsme domů. Měl jsem o něj opravdu strach, přestože byl v pořádku.

Louisovo přání jsem respektoval a dál o včerejšku nemluvil. Vím, jak to pro něj musí být těžké. Nechci mu přidělávat starosti.

"Dáš si něco?" Zeptal jsem se ho, když přišel. Měl ještě vlhké vlasy, vypadal tak strašně dobře, že kdybych nad sebou neměl takovou kontrolu, jakou mám, asi bych po něm skočil.

Zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu a sednul si. Posadil jsem se naproti němu a přejel mu palcem po dlani. Povzdychnul si a ruku stáhnul zpátky k tělu.
Stoupnul jsem si a přešel k oknu.

"Sněží," zamumlal jsem a Louis zvednul svůj pohled. "Cože?" Zeptal se a šel za mnou. Málem spadnul, jak rychle se zvednul. "Říkám, že sněží." Řekl jsem, ale to už se Louis díval z okna. Pak se mu zajiskřilo v očích a on se usmál, přesně tak jako vždy, když měl velkou radost. Udělaly se mu vrásky kolem očí.

"Jdeme ven," oznámil mi a zmizel. Zavolal jsem za ním, že je brzo ráno a nikam se mi nechce, ale on to ignoroval. Ba naopak se zasmál a šel zřejmě do ložnice. Jak jinak.

Tuhle stránku jsem na něm miloval. Čas od času ten malý nevinný Louis prostě zmizel a nahradil ho tenhle drzý puberťák. Ať byl jakýkoli, miloval jsem ho, a pořád miluju.
Vzal jsem si na sebe svetr, který byl přehozený přes židli. Poznal jsem, že rozhodně není můj. Byl mi docela krátký, ale nechal jsem si ho na sobě. Přijde mi to roztomilé.

"Ježiš, Harolde, pohni tím zadkem," zakřičí na mě a já za ním dojdu před dům. Má na sobě zelený svetr se Santa Clausem a čepici s bambulí. Směje se, když mi podklouznou nohy a spadnu do toho mokrého a studeného sněhu.

Mám pocit, že je ze mě zmrzlina. Hlavou mi projede ostrá bolest. Syknu a zvednu se. Louisův smích se rozléhá zahradou. Ucítím, že mi něco narazí do zad, něco studeného, a když si tam dám ruku, abych to nahmatal, přistane mi něco na noze. Louis dostane záchvat smíchu a hodil po mě ještě jednu sněhovou kouli.

"Dneska se chci koulovat," objasnil mi a pak udělal sněhovou kouli a hodil mi jí do obličeje. Setřel jsem si tající sníh a udělal svojí velkou a hodil jí se smíchem po něm. Trefil jsem se mu do zadku. On zavyl a chytnul se za něj, uznal jsem, že ho to asi muselo bolet.

Nakonec se stoho stala válka, a když jsme skončili, oba zmrzlí a promáčení, jsme se svalili na zem vedle sebe. Smáli jsme se.
Vzal jsem Louiho za ruku a ukradnul si jeho rty.

"Tvoje přání bylo..." řekl jsem a otřel jsem si sníh z očí. "...bláznivé." dokončil a rozesmál se. Pomalu jsem se zvednul a Louise vzal do náruče, odpovědí mi bylo jen roztomilé chichotání.

Dnešek byl jiný. Rozhodně jiný než včera a za to jsem rád. Louisova nálada se změnila. (I tu noc to možná bylo jiné než včera... Louisův zadek to může potvrdit... Ehm.) Tohle přání se mi líbilo zatím úplně nejvíc.

Nemohlo by to tak být každý den?

***
Ahoj :) Takže, dnes je to jiná, docela i krátká kapitola, ale aspoň si na chvíli odpočineme od tohl všeho drama :DD No, pořád mi chybí jedna kapitola :/ Takže už by to mohlo vyjít snad zítra? Love you all xx