Další den ráno.
Probudí nás kňučení. Louis se převalí a přetáhne si polštář přes hlavu. "Nikam nejdu," řekne odhodlaně a tak vstanu a jdu se podívat na Zayna. Je divné takhle oslovovat psa, když to byl ještě před chvílí náš nejlepší přítel. Píchne mě u srdce. Zayn sedí u svého pelíšku, který jsme dali do obýváku. "Tak jo, to zvládnu," dodal jsem si sebevědomí a vzal hadr. Utřel jsem loužičku vedle něho a pak se moje tvář skřiví do znechuceného výrazu.
Odhodím ho do dřezu a psa podrbu za uchem. "Fajn, jdu za Louisem," rozhodnu se, ale Louis už je vzhůru a pobaveně mě sleduje od dveří. "Nesměj se mi," zamračím se. On pokrčí rameny a dojde za mnou. Obejmu ho kolem pasu. "A dnes budeme dělat co?" Zeptám se a on mi položí hlavu na rameno. "To teď neřeš."
Políbí mě na rty a já mu polibky oplácím. "Dáme si snídani," rozhodnu a pohladím ho po vlasech.
*
Nic moc se ten den nestalo. Strávili jsme den líbáním, hlazením toho pejska, kterému odmítám řìkat jménem a povídáním si. Byl už skoro večer, když vyslovil svoje přání. "Pojď
do obýváku," zakřičel na mě a já ho poslechl. Seděl na gauči v tureckém sedu a držel v ruce naše album ze svatby.
Posadil jsem se vedle něj a díval se mu přes rameno. V ten den mu to vážně slušelo. Pamatuji si, jak jsem brečel, protože řekl ano. "Miluji tě," řeknu mu a on mi vtiskne polibek na tvář. "Pamatuješ si, jak ti Niall zapomněl oblek v tom hotelu a musel se pro něj deset minut před obřadem vracet? Byl jsi dost nervózní," zasmál se Louis a já s ním. Pamatuji si tenhle okamžik úplně přesně a nikdy ho už nechci zažít. Myslel jsem, že to nestihne a přijít na vlastní svatbu v boxerkách by asi nebylo vhodné.
"Nebo tady. Fotila nás maminka," usměje se nad fotkou, kde stojíme v těsném objetí. Otočím stránku. Naše první fotka s Darcy. Je na ní ještě docela malá. "Jsem rád, že vás mám," přizná a uvelebí se mi na klíně. Pejsek vyskočí na gauč k nám a Louis ho podrbe za ušima. "Je sladký," uznám a otočím stranu. Je mi smutno, protože vím, že fotky budou za chvíli všechno, co mi po Louim zůstane. Fotky a nezaplnitelná díra v srdci.
"Naše první rande," ukáže na fotku. Nadzvednu obočí. "Kdo to fotil?" Zeptám se ho a on pokrčí rameny. Otáčíme dál a dál. Tolik vzpomínek.
Sevře se mi srdce a on mě obejme. Brečím jako malé dítě. Tak strašně nechci, aby odešel. Dělá se mi špatně a točí se mi hlava. "Miluji tě," opakuji pořád dokola a Louis se mnou kolíbá ze strany na stranu. Kdo mě bude uklidňovat, až tu nebude? Další várka slz se spustí do mých očí.
"Musíš přestat brečet," řekne Louis a přitiskne mi ruce na tváře. Dívá se mi do očí a já se v těch jeho topím. "Buď silný, Harry. Pro mě a pro Darcy."
Jeho slova mi znějí v hlavě, když usínám.
***
Hotovooo <3 Krátká část, snad nevadí :)) Názory? Love you all. xx
YOU ARE READING
24 Wishes Before Die ✔️
Fanfiction"To mi zbývá jen měsíc?" "Je mi to tak líto, Lou." "Můžu mít poslední přání? Přál bych si, abychom udělali dvacet čtyři věcí, které jsem s tebou udělat vždy chtěl." "Kde začneme?" Neboli Příběh, kde má Louis rakovinu plic a umírá. |Christmas 2016| C...
