24 Wishes Before Die ✔️

Fifteenth

Další den ráno.

Sedíme už u snídaně a povídáme si o naší rodině. Louis se o svých rodičích nezmiňuje, naopak se tomuhle tématu vyhýbá. Položí mi ruku na tu mojí a hluboce se mi dívá do očí. "Chci, abys to zvládnul a přenesl se přes mojí smrt, Harry. Postarej se hlavně o Darcy." Tlačily se mi slzy do očí, ale nechtěl jsem brečet, když jsem věděl, jak moc je Louis teď silný. Moje snaha ale přišla vniveč. Rozbrečel jsem se jako malé dítě. Louis mě objal a já mu vzlykal do ramene. "Nechci, abys odešel," zašeptal jsem mezi vzlyky a stisknul rty k sobě. Pomalu jsem se uklidnil.

"Dýchej, Haz. Bude to jen jako bych odešel k někomu na náštěvu. Budu na vás dávat pozor, slibuju." Políbí mě na čelo a pohladí po vlasech. Tohle jemné gesto mě na chvíli uklidní, ale můj hrudník zaplavil tíživý pocit. Nebude to, jakoby odešel na návštěvu. On se totiž nevrátí. Přesto ale mlčím a nechám se uklidňovat od Louise. Nevím proč, ale poslední dobou o své smrti mluví čím dál víc. Zneklidňuje mě to.

"Miluju tě, Haz." Opře si čelo o to mé a políbí mne. Slova mu oplatím. Působì tak vyrovnaně a klidně až mě to děsí. Je to pravděpodobně ten nejsilnější člověk, kterého znám. To, co jsem překonal ve svém životě není ani zlomek z toho, co udělal Louis.
Slzy mi stékají po tvářích a dopadají na Louisovo triko. Spojí ruce za mým krkem a lìbá mě na rty. Polibky mu oplácím.

"Zavolej mamince, že přijedeme na oběd," řekne a já přikývnu. Moje mamka Louisovi řekla, že jestli chce, může jí taky říkat mami. Bylo to na počátku našeho vztahu. A Louis jí tak říká a bere. I mamka ho bere jako svého syna. Mají spolu úžasný vztah.
Louis se odtáhne a palcem mi otře slzy, které mi stekly po tvářích.
"V pořádku?" Zeptá se a já mám chuť křičet, co všechno není v pořádku. Ale ovládnu se a přikývnu. Louis odejde.

"Ahoj, mami." Pozdravím do telefonu. "Ahoj, Harry! Tak jak se s Louisem máte? Potřebujete něco?" Zasype mě otázkami. Povzdychnu si. "Přijedeme na oběd, mami. Louis by si moc přál tě vidět," řeknu a kousnu se do rtu, abych nebrečel. "Zlatíčko, ale jistěže. Ráda ho znovu uvidím." Řekne, ale v jejím hlase slyším, že je smutná. Pravděpodobně je tohle poslední šance Louise vidět. Pak už ho uvidí jen v nemocnici. Ta představa mě trhá zevnitř.

"Dobře, budeme tam do půl hodiny."

*
Mamka už nás čeká u dveří. Hned jak nás uvidí, oba stiskne do pevného objetí a dá nám pusu na tvář.
"Ahoj, mami." Zachichotá se Louis. Je tak strašně roztomilý. Propletu si s ním prsty a oplatím mamce pozdrav.

Sedíme společně v kuchyni a povídáme si. Vyhýbáme se Louisově smrti a on je za to vděčný. Myslím, že ani jeden o tom nechceme mluvit.

"A jak se má Niall? Nebo Liam? Dlouho jsem je neviděla." Usměje se. Věnuji Louisovi znepokojený pohled a on stiskne rty pevně k sobě. "Stalo se něco?" Zeptá se a já přikývnu. "Nina je po smrti," vydechne Louis a mamka si přikryje rukama pusu. "Měla autonehodu," řeknu a Louis mi stiskne ruku. "A děti jsou v pořádku?" Přikývnu. Mamka se kouká před sebe a její oči se lesknou. "Je mi to líto," řekne a Louis ji obejme.

*
"Měli bychom jít," rozhodne Louis, když dojíme večeři. Ani bych neřekl, jak ten čas utekl. Zvednu se a Louis udělá to samé. "Dobře, vyprovodím vás." Mamka je najednou v úplně jiné náladě. Je smutná, protože ví, že až Louise zase uvidí, už nebude v pořádku. Políbí ho na čelo a to samé udělá i mně. Pak nás oba obejme. Oblečeme se a Louis mě vezme za ruku.

"Tak ahoj, mami." Řeknu. "Ahoj, maminko," řekne Louis a ona si ho přitáhne do objetí. Rozbrečí se.
"Je mi to líto," zašeptá a mamka ho jen hladí po zádech. "Mám tě ráda, Louisi." Řekne a pak se pustí a mi odejdeme do auta.

***
Takže ahoj! :)) Omlouvám se, včera jsem u psaní usnula :( Snad se část líbila :)) Love ya all. xx