24 Wishes Before Die ✔️

Twelfth

Hodně brzo ráno.

Louis dnes v noci brečel a křičel ze spaní. Strašně se klepal a nešlo to zastavit. Původně jsem chtěl zavolat sanitku, myslel jsem si, že se prostě něco stalo, ale objal jsem ho a on se pomalu uklidnil. A teď se to děje znova.

"Loui, Loui, klid. Jsem tady s tebou." Šeptal jsem mu a kolíbal s ním dopředu a dozadu. Jeho slz stále přibývalo. Polìbil jsem ho do vlasů. Už z toho i škytal. "Lou, poslouchej mě." Louis se snažil dýchat pomaleji a nebrečet, ale nešlo mu to. "Přestaň myslet na špatné věci a dýchej, ano?" Vzal jsem jeho ruce do svých a přejel mu palcem po kloubech. Přikývl a jeho dech se pomalu sklidňoval.

Zavřel oči a já ho pevně objal. Znovu se  rozbrečel, ale už nebrečel tak hystericky. Hladil jsem ho po zádech a on mi brečel do ramene. "Chtěl bys něco, lásko?" Upravím mu ofinu a on se mi konečně podívá do očí.
"Chci jet k Niallovi domů," řekne a pak spojí ruce za mým krkem. Sedí mi na klíně. Je tak lehký, tak drobný, že mi ani nepřijde, že sedí na mně.

"Dnešní přání?" Kývne a políbí mě. "Dnešní přání." Do polibku se usměju a pohladím ho po tváři. Vypadá jako anděl.

*
"Nialle?" Oslovím ho a z mobilu se ozve popotáhnutí. "Potřebuješ něco, Harry?" Zeptá se a pak se rozbrečí.
"Ježiši, jedeme vás s Louisem zachránit," řeknu a položím to. Louis sedí u stolu a hraje si na mobilu. Když zjistí, že se na něj dívám, vypne to a zvedne se.
"Jedeme?" Přikývnu a vezmu ho jednou rukou okolo pasu.

U Nialla doma to vypadá, jako kdyby spadla bomba na hřbitov. Všude jsou tu poházené lahve od alkoholu a je tu tmavo. Nezpomínám si ani, že by Niall barvil zdi na černo.
Niall sedí na gauči, a když nás uvidí, přiběhne nás obejmout. Nebo spíš obejmout Louise. Liam sedí u stolu a pláče. Nikdy jsem ho plakat neviděl.
Přiběhnu k němu a pokusím se ho obejmout, on mě ale se zavrčením odstrčí.

"Jdeme uklízet," zavelím a Louis odhodlaně přikývne.

Je mi líto Liama, ztratit milovanou osobu je těžké, asi vím, jaké to je. Jenže on je teď sám na tři děti. Nevím, jak to bude zvládat, ale rozhodně mu chci pomoct. Je to náš nejlepší kamarád.

Louis vydrhnul podlahu a já otevřel okna a umyl je, vyhodil odpadky a nakonec zapnul televizi. Niall byl ještě pořád dost na dně, Liamův stav se ale zlepšil. Společně jsme se pak dívali na fotbal a jedli popcorn. Niall moc nejedl, což bylo divný. Louis ho nakonec ale přesvědčil.
Možná jsme jim pomohli jen trochu, ale pomohli jsme.

"Kde je Zayn?" Zeptá se Louis a Liam pokrčí rameny. "Asi někde pryč, však víte, jak to s ním teď je. Nedá se na něj spolehnout." Odpoví Niall a já přikývnu. "Myslel jsem, že tady zůstane." Pronese Louis smutně. Počítal s tím, že tady bude. Přepadl mě na něj vztek. Jaktože odjel? Jeho nejlepší kamarád umírá, proboha! To tu s ním nemůže být těch zbylých pár dní?

Možná jsem pochopil, co se děje.  Zayn jede ve sračkách, ale v čem? Proč je pořád pryč? Nina umřela a Liam je na tom stejně, jako za pár dní budu já. A Niall je z toho všeho zoufalý. My jsme parta zoufalců, proboha.

*
"Takže?" Zeptám se ho, když spolu ležíme v posteli. "Takže?" Odpoví mi a přitulí se. "Jsem rád, že jsme jim pomohli." Řeknu a on se usměje. "Jo, to já taky.

Jenže Louisovi už nikdo nepomůže.

***
Takže ahoj :) Dnes je tu další dìl! :) A já jdu spát xD Love you all. xx