„Bude v pořádku?” zeptám se doktora. Ten mi hned začne říkat nějaké doktorské kecy, kterým ani nerozumím „její stav už není bezpečný. Necháme si ji tady tak týden a uvidíme jak na tom bude. Tiffany nezvládá tu námahu. Pro její tělo je na to moc. Ale teď momentálně je hospitalizovaná a je v pořádku” řekne mi doktor „můžu za ní?” zeptám se a on přikývne. Bez dalších řečí se odeberu k ní do pokoje.
„Tiffany” vydechnu a sednu si k její posteli na židly. „Jak se cítíš?” zeptám se jí. „Už lépe” vydechne. Její pleť je bledá, oči má rudé, ale i tak je nádherná. Miluju ji. I přesto jak vypadá. I přesto, že někdy nemá náladu. I přesto, že mi umírá. Miluju ji a navždy budu. Nikdy ji neopustím. Nikdy neudělám už žádnou chybu, kterou bych ji mohl zklamat. Přísahám jestli přežije nikdy ji neopustím
„Měl jsem o tebe strašný strach” zašeptám a sklopím pohled na zem. Zkousnu si ret abych zahnal slzy. Její ruka chytne tu mou a já na ni zdvihnu své uslzené oči.
„Jsem v pořádku” zašeptá. „Všechno bude v pořádku” utěšuje mě její slabý hlas. „Já vím” pokusím se o úsměv. „Víš. Já tě miluju. Šíleně tě miluju. A mrzí mě kolik bolesti si kvůli mě musela projít. Mrzí mě, že jsem tady pro tebe nebyl vždy kdy jsi mě potřebovala. Ale slibuju ti, že jestli přežiješ. Což ty přežiješ. Nikdy tě už nezklamu. Nikdy tě neopustím. Nikdy nedovolím aby jsi už byla sama. Budeme navždy spolu. Protože já tě miluju. A pocit, že o tebe možná příjdu nedokážu unést” dokončím svůj kratší monolog a Tiffany je tím mírně zaskočená.
„Jsem ráda, že jsem si vybrala, že odnosím to dítě” zachraptí a já jí trochu nepochopím.
„Podle mě. Kdybych teď nebyla tam kde jsem. Tak by jsi tohle nikdy neřekl. ” řekne a pokračuje. „Tak by jsme nebyli tým” řekne potichu a zavře oči „nemilovala bych tě tak moc jako právě teď” poslední slova vysloví šeptem a potom už jen ticho. Usnula. Usměju se, dám jí pusu do vlasů a potichu opouštím její nemocniční pokoj. A nakonec i nemocnici. Dojedu do školky pro Barunku a společně s ni jedu k nám do bytu.
„Kde je maminka?” zeptá se „ona je v nemocnici” řeknu jí popravdě a naložím špinavé nádobí do myčky. „A póč?” zeptá se. Přestanu nakládat nádobí do myčky a kleknu si k Barunce.
„Protože maminka má v bříšku miminko a to tam dělá nějaké neplechy. A tak doktoři jenom zjistí co to miminko provádí a potom maminku pustí domů” řeknu jí „aha” přikývne „a poč to miminko nevyleze z maminky?” zeptá se „protože je ještě malé” odpovím ji s úsměvem. „Aha. A bude v požádku maminka?” zeptá se a já přikývnu „a miminko?” zepta se „jo to taky bude v pořádku” usměju se na ní „pudem na hiště?” zeptá se na jednou a já se zasmátím přikývnu.
