„Kde kurva je?” křiknu po Orlandovi, hned co vystoupí z auta. „Ty ses mi vloupal do domu?” vykřikne ignorující moji otázku. „Kde je” vyštěknu. „Měla by být ve vnitř” protočí očima. „Není tam” rozhodím rukama. Orlando vykulí oči a rozeběhne se do domu. Nasleduju ho.
„Kurva fakt tu není” vyjekne. „Co jsi ji udělal?” přitisknu ho na zeď. „Nic moc. Ještě před pár hodinama tady byla” vyjekne. „Lžeš.” vykřiknu „jsem tady už od desíti” dodám. „Ja jsem o třištvrtě na deset odjel. A byla normálně tady. Nevím kam zdrhla”
„A teď mě kurva pusť” zavrčí a odstrčí mě od něho. „Jdu jí hledat” dodá a odejde do jedné z místnosti. Následuju ho. Z šuplíku vytáhne pistol. „Na co pistol?” pozvednu na něj obočí.
„Kurva. Může jít na policii a naprášit mě. Vole. Zabiju ji, když bude třeba” vyštěkne. „Za co by tě naprášila?” skřivým obličej. „Za znásilnění, za mlácení a za všechno” řekne v klidu a mykne rameny. Beze slov k němu dojdu a dám mu pěstí přímo do ksichtu.
„Kurva na ní už ani nesáhneš” kopnu ho do břicha a on se tak tak drží na nohou. „Nežárli, že jsem do ní vícekrát zasunul než ty” řekne, když jsem na odchodu. Otočím se a mám chuť ho rovnou zabít, ale na to není čas. Dám mu pěstí do nosu a znova do břicha.
„Kurva. A opovaž se na ní jenom sáhnout” zavrčím a odcházím z domu znova do auta. Kurva kde je. Vždyť jsem tady přijel o patnáct minut později než Orlando odjel. Vždyť to jsme se museli nějak minout. A teď mi to dojde.
Ze zahrady uslyším menší rachot a potom se něco mihne mezi stromama. Ignoruju to a přelezu plot.
Kurva, že mě to nenapadlo. Musela to být ona. „Do prdele” vykřiknu a silou praštím do palubovky. Bolest ruky ignoruju z toho nárazu do palubovky a soustředím se jenom na ten vztek. Vyjedu od domu a projíždím městem a všude. Ale nikde ji nevidím. Projíždím městem a dívám se před sebe, když najednou tychle dupnu na brzdu.
POHLED TIFFANY
Procházím městem a umírám zimou. Kopám do kamínkách, které jsou na cestě a procházím cestou, když hned u mě zastaví v rychlosti auto. Vylekaně se podívám na řidiče. Do očí se mi nahrnou hned slzy. Je to on. On. Justin. Hned výjde z auta a já se za ním rozeběhnu. Skončím v jeho obětí a rozbrečím se. Brečím štěstím, že je tady. „Justine” zavzlykám.
„Ššš” hladí mě po zádech. Trošku se oddálím a dívám se mu do očí. „Miluju tě” zašeptá „já tebe taky” usměju se a on se hned přilepí na mé rty. „Ja chci pryč” zavzlykám, když se od Justina odtáhnu. „Půjdeme” usměje se. „Není ti zima?” zeptá se a já přikývnu. Bez dalších slov mi Justin dá svoji bundu a já poděkuju.
