Ráno se vzbudím asi kolem deváté hodiny ráno. Dneska je sobota, takže do práce nemusím. Posadím se na postel a chodidlo nohy se dotkne studených parket. Natáhnu se pro protézu a nasadím si ji. V celku se divím, že mě Barunka nevzbudila a ani Justin. Dám si kraťase ať nejdu jen tak a výjdu z pokoje. Dojdu do Barunčiného pokoje a není tam. Dojdu do obyváku, kde spával Justina, taky tam není. Asi šli do obchodu. Jako každej den. Dojdu do koupelny, kde udělám ranní hygienu, mírně se namaluji a vlasy si vyčešu do vysokého culíku. Výjdu z koupelny rovnou do pokoje. Obleču se do legín a do trika a divím se, že tady pořád nejsou. Chce to klid. Bytem se rozline vyzvánění mého mobilu.
„Halo?” zvolám do telefonu. „Tiffany?” poznám, že je to Justinův hlas. „Kde jste?” zeptám se. „V nemocnici” odpoví po tichu. „Co se stalo?” vykřiknu do mobilu a jdu ke dveřím. „Prostě dojeď” špitne a zavěsí to. Celá rozrušená jdu do nemocnice. Na nemocniční "recepci" se zeptam na Justina Biebra. Zdravotni sestra mi řekne čislo pokoje a já tam v rychlosti dojdu. Dojdu do pokoje a tam sedí Justin na posteli a u něho stojí doktor. Pozdravím a vejdu do vnitř.
„Za dvě hodiny můžete domů. Jen vám zkontrolujeme krevní testy a potom vas propustíme” řekne doktor a odchází.
„Co se stalo?” vyjeknu a mám strach co se stalo s Barunkou. Kde je. „Napadli mě” špitne a já vytřeštím oči. „Kde je Barunka?” zeptám se zrychleně „unesli ji” špitne a protře si ubrečené oči. Začnu záporně kývat hlavou ze strany a z očí mi tečou slzy. „Policie ji už hledá” dodá a já začnu nekontrolovaně brečet. „Ne” špitnu a ruku si dám před pusu. „Omlouvam se. ” špitne, ale já to ignoruju. Nohy se mi podlomí a já padám k zemi. Nedokážu zastavit pláč. Někdo moji malou princeznu unesl a ja nevím kdo. Dojde ke mě Justin kulhavým krokem. Sedne si na zem a obejme mě. „Najdou ji” zašeptá mi do ucha. „Kdo ji unesl?” zavzlykám.
„Nevim” špitne. Do pokoje vejde policie. Všimnu si kdo to je. Policista Barnes. „Omlouvame se, že rušime, ale potřebujeme pane Biebre aby jste odpověděl na pár otázek.” řekne policista Barnes a Justin přikývne. Postaví se a já si poutírám slzy.
„Víte něco?” zavzlykám a taky se postavím. „Posaďte se ” řekne nám a ukáže na tři židle, které jsou u malého stolečku. Všichni tři se posadíme. „Řekl jste nám, kde to bylo a jak se to stalo. Teď nám popiště jak ten chlap vypadal” pobídne Barnes Justinovi. Justin začne popisovat a mě ten vzhled připadá povědomí. Moc povědomí.
„Ubranil bych se, ale na rukou jsem měl Barunku. Měl nůž. Bál jsem se aby Barunce neublížil” dokončí Justin a Barnes si to všechno zapisuje. „Kdy ji najdete?”vyhrknu teď ja.
„Naši muži ji hledají. Nemůžeme nic slíbit. Nevíme co to je za muže. Zatím nevíme nic” řekne mi a já se na novo rozbrečím. Co když ji ublíží. „Najdeme ji” pousměje se. Bojím se o ní. Tak moc
