Uběhly 2 roky od toho soudného dne. Změnilo se tolik věcí. Barunka stále rostla a začala se vyvíjet. Už jí jsou tři a půl roku a chodí do školky. Od Lexe jsme se odstěhovaly po týdnu co proběhl soud. Začala jsem vypomáhat ve školce, kam chodí Barunka. Našli jsme si byt, který je blízko školky. Však s Lexem se už nebavím. Proč? Odstěhovali se. S Emily se odstěhovali. Jeli jenom na týden do Londýna na dovolenou. Však už se nevrátili. Jsem tu jen já a Barunka. Chybí mi Lex, chybí mi Emily a dokonce mi chybí on-JUSTIN. Párkrát mi volal z vězení. Nezvedala jsem mu to. Odtrhla jsem ho od nás. Teď je na svobodě, ale já nevím jak teď žije. Nevím co s ním je. Jestli vůbec žije. Jestli je stále tady v Texasu. Možná se někde usadil. Nevim. Někdo zaklepe na dveře a Barunka hned zbystří.
„Táta?" vykřikne a já protočím očima a zvednu se z gauče. Barunka si na svého tátu skoro vůbec nepamatuje, ale chce tátu pořád dokola. Otevřu dveře a tam pošťačka. Předá mi dopis a já jen poděkuju a zavřu dveře. Posadím se zpět na gauč vedle Barunky. „Čo to je?" zašišlá. „Nevim"špitnu a otevřu obálku. Vytáhnu z ní pohled z Londýna. Lex? Otočím na druhou stranu, kde je text. .
Ahoj Tiffany.
Ehm. Jak začít. Zkurveně nesnáším psát dopisy, ale pro tebe to zvládnu. Chybíš mi. Kurva to zní jak z nějakého romantického slaďáku. No jednoduše mi prostě chybíš. Rok jsme se neviděli a já ani nevím jak žiješ jestli si neskončila někde v cvokárně. No doufám, že ne. Tak jinak se tady máme dobře. Až na to, že kurva nesnáším angličany co jsou tady. No a proč ti vlastně píšu? Ehm.. Jak to říct. Já a Emily se budeme brát. Kurva, že jo. Zveme tebe i Barču na naši svatbu. Koná se 3.9 . Ano za týden. Pošleme ti letenky do Londýna. A opovaž se říct ne. To bych tě vykuchal za živa. Tak teda to už bude asi všechno. Jo a na letišti tě bude čekat řidič. Musím do práce. Chápeš tomu? Já chodím do práce. K neuvěření. No nic tak ahoj.
S láskou Lex!
Co že? Oni se budou brát? To je boží! Neviděla jsem je už rok a čtvrt. Uchechtnu se, když ten dopis čtu už asi po pátý. „Mamí. Čo to je?" zeptá se Barunka svým šišlavým hláskem.
„Strýček Lex nam napsal" řeknu jí s úsměvem.
POHLED JUSTINA
Už je to rok co mě pustili z basy. Hned ten první den co mě pustili jsem šel do skladu. Jenomže. Nestál tam. Byl zbouranej. Místo toho tam bylo parkoviště. Šel jsem za Tiffany? Ne! Šel jsem za Lexem. Jenomže nebyl tam. Vysral se na mě. Všichni se na mě vysrali. A to je nejhorší neměl jsem se ke komu vrátit. Ale po pár měsíců jsem ho zase viděl. Začali jsme se bavit jako dříve. A jak žiju teď? Bydlím v LA. Našel jsem si ženu, která čeká naše dítě. Bydlíme spolu. Jmenuje se Sofie. Miluju ji? Možná ano.
„Zlato?" zvolá z obyváku. Vypnu počítač, vstanu ze židle a jdu za ní. „Hm?" optam se „vibruje ti telefon" řekne a natáhne ke mě ruku s mým telefonem. Vezmu ho a příjmu hovor. „No?"zvolám do felefonu. „Tady Londýn" zasměje se Emily. „No nazdar" uchechtnu se. „Co, že volaš?" zeptam se „ja s Lexem se budeme brát" vyjekne a já vykulím oči. „L-Lex?" zeptám se zaraženě „jo a já" zasměje se do telefonu. Zní šťastně. Moc šťastně.
„To- to je skvělí" vydechnu. Jsem z toho zaraženej. Nevěřil bych, že by se Lex usadil. „Svatba je 3.9 příští týden. Pošleme ti ještě letenku do Londýna a tak. " řekne. Už příští týden? Ti do toho jdou jak si rychle. „Můžeš sebou i někoho vzít"dodá. „Ehm. Jo dobře"
„Už budu muset jít tak ahoj" řekne a zavěsí to. Je to divné jít na svatbu mé bývalky. Ale nemiluju ji. Jen je to divné.
„Kdo to byl?" ptá se Sofie. „Ehm Emily. Pamatuješ si ji ne?" zeptám se. Už se potkali. „Jo." přikývne„tak ona se s Lexem berou. Svatba bude" řeknu jí. „Jé to je pěkné. Taky bych už svatbu chtěla" povzdechne si a chytne se za vypouklé bříško. Je v pátém měsíci.
„Až po narození mimča jsme si řekli"šeptnu. „No jo." povzdechne si. Nahnu se k ní a políbím ji. „Pojedeš tam doufám semnou" řeknu a ona přikývne. Sofie však neví, že mám už dceru. Neví ani o Tiffany. Neřekl jsem jí to.
Ahoj✋
Tak tohle je teprve začátek druhého dílu. Tak co mám pokračovat? 😃
