Sedíme tady už tak z deset hodin a co jsme se dozvěděli? Sofie přišla o mimino o naše mimino. Mrzí mě to. Moc mě to mrzí. A Barunka? Ta je stále na sále. Nemáme ani k Tiffany přístup. Smí tam jenom rodina. Co když Barunka umře? Nebo Tiffany? Sofie je z mimo ohrožení života. Ale bohužel potratila. Těšil jsem se na prcka. A ono? Ono hovno. Sofii to zničí. Teď je taky v umělém spánku a až se vzbudí můžu za ní. Ze sálu vyjedou sestřičky s nemocniční postelí. Hned se zvedneme ze židel a jdeme tím směrem. Na posteli leží malé tělíčko Barunky a po těle má plno hadiček.
„Jak je jí?” zeptám se doktora, který taky vyšel ze sálu „kdo jste?” zeptá se „její otec” odpovím popravdě. „No. Měla silné krvácení do břicha, ale operace byla úspěšná. Jestli nebudou nějaké problémy tak bude v pořádku. A teď mě omluvte” ze slovy odchází. „Jdu se podívat k pokoji od Tiffany” zašeptá Lex a odchází pryč. S povzdechnutím jdu za ním. Jenomže se tam nemáme jak dostat. Oddělení intenzivní péče je oddělená a sestřičky nás k ní nepustí.
„Tak nám aspoň řekněte co jí je” vydechnu a ta sestra se podívá do papírů. „No.. Ztratila hodně krve z břicha. Na něco se nejspíš nabodla, i když nevíme na co. Jinak zlomené 2 žebra, zlomená ruka a spoustu potlučenin. Byla to ošklivá bouračka. ” řekne nám sestra.
„Kdy se vzbudí?” zepta se Lex „dáváme jí měsíc. Jestli ne tak ji odpojíme od přístrojů” řekne nám „takže ji zabijete?” vykřiknu „takhle to brát nemůžete”
„Ale můžu. Dáváte ji jenom jeden zkurvenej měsíc na to aby přežila. Co jste to za nemocnici. Říkala jste, že operace proběhla bez závad. Tak co je kurva ještě za problém” vystartuju už na ní. „Něco se stalo i s jejím dýcháním. bez přístrojů nemůže dýchat dokud se neprobudí” řekne nám a já mám chuť jí rozbít hubu. Zatřepu hlavou a jdu pryč. Kurva nemůžou ji jen tak zabít. Lex tam stojí dál, ale já jdu za Sofii. Je ro přece jen moje přítelkyně a už by měla být vzhůru.
„Ahoj” pozdravím jí, když vejdu do pokoje a ona tam leží jako tělo bez duše. Dojdu k její posteli a posadím se na židličku, která je u postele. „Jak ti je?” zeptám se jí stupidní otázkou. „Za všechno může ona” zašeptá a z oka jí steče slza.
„Co že?” nechápu jí. „Ta bouračka. Udělala to schválně”opět zašeptá „Tiffany?” nazvednu obočí a ona jen přikývne „určitě to schválně neudělala, když sama na tom není nejlíp. A určitě by neohrozila život své dcery” řeknu jí
„Zastáváš se ji?” vykřikne a posadí se. „Ne. Jenom to co jsi řekla nedává smysl. A taky mě mrzí, že nebudeme mít dítě”
„Vypadni”zasyčí Sofie „co že?” pozvednu obočí „nechci tě tady. Táhni za tou svou Tiffany” vyjekne „nemůžu za to, že jsi potratila. Tak na mě nebuď hnusná” ze slovy odcházím. Ať teď si uvědomím co se tady všechno děje. Přišel jsem o dítě, moje pravá dcera je zraňená a moje ex umírá.
