POHLED TIFFANY
Ležím na posteli a jen tak koukám do stropu. Justin asi před hodinou odešel. Osaměla jsem. Je tady ticho až na přístroje, které pípájí. Když v tom se otevřou dveře. V nich stojí Justin a v rukách drží mou princeznu. „Mamí” vypískne a Justin ji donese ke mě na postel. Položí mi ji na břicho a já syknu bolestí „promiň” omluví se Justin a zdělá mi Barunku z břicha.
„To nic” usměju se a posadím se. Barunku obejmu „zlatičko moje” vydechnu. „Bebi” pohladí mě po mém obličeji. Uchechtnu se. Jsem tak šťastná, že se jí nic nestalo.
„Juštin je muj tata” zašišlá a já na ní vykulím oči „co že?” zeptám se jí „žekl mi to” odpoví mi. Zmateně se kouknu na Justina „no..ano..je tvůj táta” usměju se na Justina a potom na Barunku. Ještě chvíli si užívám přítomnost mé dcery. „Už bych jí měl zanest zpět na pokoj” řekne po chvíli Justin
„Pusinku” řeknu Barunce a ta mi dá maličkou pusinku na rty. Rozloučím se s ní a potom odcházejí. Však moc dlouho sama nepobyju protože do pokoje vejde Lex. Beze slov ke mě přejde, posadí se na postel a obejme mě.
„Kurva tak jsem se o tebe bál” vydechne a mačká mě v obětí. „Ale jsem v pořádku” usměju se do jeho hrudi. Ucítím jeho slzy na mé hlavě a rameně. „Neplač” uchechtnu se. „Jsem jen kurva přecitlivělej” odtáhne se a utře si slzy „hej? Nejsi těhotnej?” zeptám se s vážnou tváří a Lex se začne smát. „Kurva jsem tak rád, že jsi to přežila”
O PÁR DNŮ POZDĚJI
„Dneska letím do LA” oznámí mi potichu Justin „vážně?” zeptám se a on jen přikývne. Nevěřila jsem, že odjede. Začal se znova zbližovat s Barunkou a mě zbývá jen 3 dny a pustí mě do domácí péče.
„Co mám říct Báře?” zeptám se ho „nad tim jsem nepřemýšlel” zašeptá a já si povzdechnu „Justine” špitnu a on na mě zdvihne pohled „Omlouvám se”
„Za co?” nadzvedne nechápavě obočí. „Za všechno. Že jsi seděl rok v base za něco co jsi neudělal. Za to, že kvůli mě tvá přítelkyně potratila tvé dítě.. Prostě za všechno” řeknu a promnu si oči abych zahnala slzy. Jsem teď strašně přecitlivělá.
„Za prvé do minulosti už nehrabme, chyby jsme udělali oba. A za druhé, ta bouračka byla nehoda. Nemůžeš za to” řekne „ale můžu” vydechnu „jak to myslíš?”
„Sofie mi všechno vykládala ohledně vás. Jak jste se seznámili a další krásné věci. No a já prostě. Mrzelo mě, že tohle jsem nezažila taky. Slzely mi oči. Přes slzy jsem nic neviděla a prostě se to stalo.” řeknu mu pravdu a nervózně si hraju se svými prsty.
„Ale neudělala jsi to úmyslně. To je hlavní” pousměje se. „Promiň, ale už budu muset jít” přejde k mé posteli a obejme mě. Nasaji jeho vůni vlasů a užívám si jeho přítomnost.
„Neodjížděj” vydechnu a Justin se hned odtáhne „co že?"
„Neodjížděj. Maš tady dceru a mě” řeknu, ale on jen zatřepe hlavou „musím za Sofii” šeptne „nemůžeš Barunku jen tak opustit. Potřebuje otce”
„Nemůžu opustit Barunku nebo nemůžu opustit tebe?” zeptá se. Nechci aby odjel. Chci aby zůstal. Ale nedokážu to říct. „Barunku. Potřebuje otce”
„Promiň, ale už žiju svůj život jinde. ” ze slovy se přemístí ke dveřím „Měj se” výjde ze dveří a mě steče slza po tváři.
