POHLED JUSTINA
Nemůžu uvěřit, že budeme mít mimčo. Mohl by to být kluk, aby jsme od každého měli něco. Nenapadlo by mě, že JÁ JUSTIN BIEBER budu toužit po druhém dítěti. Ale je to tak. Musím to kurva někomu říct. Vezmu mobil a prvni koho vytočím je Lex.
„Čau Justine” ozve se hned „Čau. Tiffny je těhotná”vyhrknu hned. „Kurva. A ty jsi ji doufám zase nezmlátil ty idiote”
„Ne” zasměju se. „Náhodou jsem rád, že budeme mít další mrně” řeknu a na druhé straně hovoru uslyším chvíli ticho. „No, ale víš, že její těhotenství už minule bylo riskantní” řekne a já se zamyslím.
„Však to bylo z toho jak jsem ji zmlátil, no ne?” zeptám se a pro jistotu zavřu dveře od pokoje, aby mě neslyšela Tiff. „No.. Bylo. Ale to se na ní podepsalo. Říkal to i doktor. Že je dost možné, že další dítě mít ani nemusí. To dítě ji může zabít. Justine” co řekne mě zaskočí.
„A ona to ví?” šeptnu ”ne. Doktor to řekl jenom mě..radši” odpoví mi a já si volnou rukou promnu obličej. „Kurva to je v prdeli” zašeptám.
„Zajděte k doktorovi Johnesovi. Ten vám řekne všechno kolem toho. ” řekne mi a já jen přikývnu „mám ji to říct?” zeptám se „jo. Asi jo..ale musí jít na potrat to je jasny” řekne a já jen přikývnu. Takže žádný chlapeček, žádná další holčička. Prostě nic.
„Řeknu ji to” promnu si oči. „Pak mi ještě zavolej” řekne „jo jasně” přikývnu. Potom co se rozloučíme tak jdu do obyváku za Tiff, která se dívá s Barunkou na pohádky.
„Chtěla by jsi mít sestřičku nebo bratříčka?” zeptá se Tiff a Barunka začne horlivě přikyvovat hlavou. „Sestřičku” vyjekne a rozmáchne ručičkama „to uvidime” zasměje se Tiffany. Nedokážu jí to říct. Určitě né ještě dnes..
O TÝDEN POZDĚJI.
„Musíš jí to říct” křikne do telefonu Lex. „Já vím. Ale nejde to. Chápeš?” řeknu po tichu. Přes noc nemůžu spát. Jenom přemýšlím nad tím jak těžce to vezme.
„Už si toho prožila prostě moc” šeptnu „já vím Justine. Ale musíš jí to říct. ” vydechne. „S kým to voláš?” uslyším za sebou Tiffanin hlas. „S Lexem” pousměju se na ní. „Pozdravuj”usměje se taky na mě. „Lexi pozdravuje tě Tiffany” řeknu mu. „Taky ji pozdravuj” řekne a já tak udělám. „No nic budu končit tak čau” řeknu a ukončím hovor. Tiffany ke mě dojde a sedne si vedle mě na postel.
„Voláš s ním jak si často” udiví se „jo” řeknu jen. „Děje se něco?” zeptá se mě a chytne mě za ruku. „Víš.” začnu a vzhluboka se nadechnu než začnu pokračovat.
„Ehm.. Minule jak si měla problém s porodem. Tak je dost pravděpodobne, že budeš mít i teď.” řeknu po tichu a opatrně. „Jak to myslíš?” zeptá se „no prostě.. Jak jsem tě kdy si zmlátil tak doktor řekl Lexovi, že už nebudeš mit nikdy dítě. Že by tě to zabilo”
„To ne” zavrtí hlavou a v očích se jí lesknou slzy. „Musíme jet k doktorovi” řeknu a vstanu z postele „byla jsem u mé doktorky. Ta mi nic neřekla” šeptne „jo protože jsi byla na začátku těhoteství. Musíme jít za doktorem Johnesem, který odrodil Barunku.”
