Sedím na rohu vany a s třesoucíma rukama držím žiletku u svého zápěstí. Chci přestat, ale nejde to. Nedokážu se jinak uvolnit. Nejde to. Uběhlo pár dní a Justina miluju, ale není to ono. Nedokážu se upřímně zasmát. Nedokážu se normálně chovat. Žiletku opatrně přiložím ke svému zápěstí a zajedu hluboko do kůže. Žiletkou trhavě několikrát přejedu po zápěstí a ruka se začne zavalovat krví. Usměju se sama pro sebe a po chvilce si zápěstí opláchnu vodou. Natáhnu si přes ruku rukáv mikiny a výjdu z koupelny zpět do obyváku za Justinem a Bárou.
„Byla jsi tam jak si dlouho” udiví se Justin. „Normalně” myknu rameny a sednu si za něma na gauč. „Mamii. Pujďem na žmžku. Pošim” koukne se na mě Barunka svýma roztomilýma kukadlama.
„Vždyť je venku zima.” poukážu na okno, které jasně ukazuje, že venku sněží. „Ja ji chči” skříží si svoje male ručičky na hrudi a já ji to ještě jednou zakážu. „Byla bys nemocná” zatřepu hlavou. Dál už semnou nediskutuje a jde si do pokoje hrát. „Co my budeme dělat?” zeptá se Justin a položí svoji ruku na mé stehno. „Co bys chtěl?” uchechtnu se a on se usměje.
„Hádej” šeptne mi do ucha a dýchá mi na krk. „Něco co jsme už spolu nedělali dost dlouho” zavrní mi do ucha. „Vedle je Bára” špitnu „nepříjde sem” hladí mě po bocích a já se skousnu do rtu. Miluju jeho doteky. „Jenom chvilku” šeptne a já zavřu oči. „Není to dobrý nápad” zatřepu hlavou, ale to už cítím jak Justin rozvazuje moje tepláky. „Justine” šeptnu zoufale. Justin mě nadzvedne a po chvilce už tepláky leží na zemi u gauče. „Podej mi zpět ty tepláky” zasyčím a snažím se vzít ty tepláky ze země, ale Justinove ruce mi v tom zabrání.
„Bude to rychle” šeptne mi u rtů a rukou se mi dostane pod kalhotky. Popravdě? Není mi to vůbec příjemné. Připomíná mi to Orlanda. Nechci Justina zklamat. Nechci aby kvůli své ‚potřebě' chodil za jinýma. Skousnu se do rtu a zavřu oči. Však, když ucítím jeho prst ve mě, tak v podbříšku ucítím ostrou bolest. A hlavně ten nepříjemný pocit. Z očí mi začnou téct slzy a Justin si toho později všimne. Najednou toho všeho nechá.
„Tiff?” optá se a já otevřu oči. „Proč brečíš?” jeho pohled je starostlivý. „Promiň. Já nemůžu” zatřepu hlavou a hlasitě vzlyknu. „Neomlouvej se” setře mi rukou slzy a obejme mě.
„To já se omlouvám. Nevěděl jsem.” šeptne a já se zavrtám do jeho hrudi. „Měla jsi to říct hned” dodá.„Bojím se” vydechnu a Justin se oddálí ode mne. „Čeho?”
„Že, když ti nedám co potřebuješ.. Odejdeš” steče mi slza a já ji nechám volný průběh. „Je ještě brzo. Počkáme” starostlivě se na mě usměje. „Počkám si.. A nikdy od tebe neodejdu...nikdy” šeptá mi na rtech a následně naše rty spojí v jedno.
