„To nejde” zatřepe záporně hlavou. Ironicky se uchechtnu. „Jo jasně. Nehledej pořád nějake výmluvy” vydechnu „nehledám. Ale řekni mi. Jak mam žít s váma, když se ti bojim podívat do očí. ”
„Zapomeň na minulost.” myknu rameny. „Já..nemůžu” vydechne a já jen s ironickým úsměvem zatřepu hlavou. „Nemůžeš? Dobře. Tak vypadni” zasyčím a otočím se k němu zády. „Co že?” udiví se Justin.
„Prostě vypadni.” vyštěknu. „Nechceš být s náma. Nebo teda spíš se mnou. Tak jednoduše vypadni.” ukážu na dveře od terasy a otočim se na něj. Justin odvrátí ode mne pohled, povzdechne si a v rychlosti ke mě dojde. Najednou se jeho rty objeví na těch mých. Zaskočí mě to. Ale, když Justin začne s rtama pohybovat tak spolupracuju. Však po chvilce se odtáhne. Dívá se na mě zamyšleným pohledem. „Tak mi to chybělo” šeptne.
„Zůstaň se mnou” zašeptám. „Tiffany” pohladí mě po líčku „nemůžeš zase odejít. Nemůžeš odejít z mého života” šeptám a v očích se mi vytváří slzy. Nechci o něho zase přijít. Už ne.
„Nevim jak to děláš. Ale nikdy jsem tě nepřestala milovat.” z oka mi steče slza a já jí nechám volný průběh.
„Tiffany. ” vydechne „zítra odjíždím” dodá a dívá se na zem. Skřivým obličej. „To jsi celý ty. Probudíš starou lásku a potom zase zmizíš. ” zakývám hlavou a utřu si pár slz, které mi mezitím stekly z očí.
„Není to tak” šeptne „jo jasně” řeknu s ironií v hlase a odejdu z terasy do domu. Kouknu se do pokoje od Barunky a ta spokojeně spinká. Usměju se a jdu do svého pokoje. Přesleču se do trička a jen do kalhotek a posadím se na postel. Přemýšlím na nade mnou a nad Justinem. Je to tak dávno co jsme se milovali. Tak dávno.
„Máš krásný úsměv” unikne mi ze rtů. Hned si, ale uvědomím co jsem řekla. „Promiň” špitnu a sklopím pohled k zemi. Cítím jak mé tváře nabírají červenou barvu. Justin mě chytne ukazováčkem a palcem za bradu a vyzdvihne mi ji. Naše oči se střetnou. Jeho rty se opatrně a pomalu začnou přibližovat k těm mým. Můj dech se zrychlí a mé srdce tluče tak, jako by mělo každou chvíli vyskočit z hrudi. Jeho čelo se opře o to mé. „Co chceš abych udělal?” zeptá se a já na sucho polknu.
„P-polib mě” šeptnu. „Jak si přeješ” na jeho tváři se na chvíli objeví úšklebek, ale potom se jeho rty mírně otřou o ty mé. Zadívá se mi hluboko do očí, než naše rty konečně spojí v jedny. Je to krásný polibek, který však netrvá dlouho. Oddálí se ode mě, usměje se na mě a pohladí mě palcem po tváři. Musím se taky usmát. „Ne. Ty máš nejkrásnější úsměv” řekne mi Justin lichotku. Určitě jsem celá zrudla.
V hlavě se mi vybavil náš první polibek. Bylo to před tím než na týden zmizel. Před tím než se mezi nás postavila Emily. Sundám si protézu nohy a zalehnu do postele. Zhasnu lampičku u postele a jen tak ležím na posteli.
