O MĚSÍC POZDĚJI
POHLED JUSTINA
„Řekneš mi už co se stalo? A proč je u nás stále Barunka a proč není už u Tiffany?” ptá se mě Sofie pořád dokola. „Nestarej se pořád” zavrčím a napiju se ze sklenky whisky.
„A nechlastej pořád” vykřikne rozhozeně „a ty pořád nemluv” zavrčím. Leze mi na nervy. Už to není jak to bývávalo.
„Klidně můžu odejít” vydechne a promne si oči. „A kam bys šla?” nazvednu obočí. „Pryč. Za sestrou. Nevim.. Ale už mě ten náš vztah nebaví. Jediný co nás spojuje je Barunka a to už na ni taky pomalu začínáš srát. Co se stalo ty 2 týdny co jsi byl u Tiffany?”
„Když odejdeš uděláš nejlíp” zašeptám. „Takže se o mě ani nebudeš snažit?” zeptá se zničeně a svěsí ramena. „Nebudeš semnou šťastná” řeknu a ona jen pokroutí hlavou. „Tak já jdu” šeptne. A jak řekla tak udělala. Do hodiny měla zbalené své věci a odešla. Lituju toho? Ani ne. Zajímá mě jen jedna věc. Jak je na tom Tiffany. Lituji toho, že jsem se nijak víc nesnažil než jí to rozmluvit. Žije vůbec? Co s ní udělal Orlando?.
POHLED TIFFANY
Přiložím žiletku k mému zápěstí, na kterém se nachází jizvy. Zatlačím na žiletku a z kůže se začne valit krev. Začnu ze žiletkou různě manipulovat a užívám si ten pocit vytékající krve. Miluju to. Je to uklidňující pocit. Však nedokážu ukončit takhle můj život. I když je pokažený nejvíce jak jen jde.
„Co to zase kurva děláš?” vyruší mě od mé činnosti hlas Orlanda. Leknutím pustím žiletku na zem, která cinkne o dlaždice.
„Vzal si mi můj život.” špitnu a pohled zaměřím na malé ranky na ruce, ze kterých se valí krev. „Ne. Vzal jsem si jenom tebe”řekne a já zvednu na něj svůj zničenej pohled
„Chtěl jsi ať trpím. Teď trpím. Tak už mě nech na pokoji” řeknu, ale on nic neříká. „Pojď za mnou zlato” rozejde se z koupelny a já ho po tichu následuju. Dojdeme do obyváku, kde si Orlando sedne na gauč. „Posaď se” ukáže na svoje stehna. Vzhluboka se nadechnu, když si na sedám na jeho nohy. „Chceš se zabít nebo proč to děláš?” zeptá se.
„Nechci se zabít. Jen je mi už z toho všeho na nic” špitnu. „Na” usměje se a do ruky mi podá cigaretu. „Nebudu kouřit” zavrtím hlavou „to je marihuana. Uklidní tě” mrkne na mě, ale já zatřepu hlavou. Orlando pokrčí rameny a sám si zapálí. „Potáhni si” dá mi před pusu cigaretu, ale já se odtáhnu.
„Nechci” zašeptám a on mi stiskne pevně stehno až syknu bolesti. „Hele. Žádný, že nechceš” zavrčí mi do ucha a já zafňukám. Třesoucíma rukama si od něho vezmu trávu a potáhnu si z cigarety. „Ještě” usměje se a já si ještě potáhnu. Potahnu si vícekrát než dvakrát. Začne se mi motat hlava a já málem přepadnu z gauče kdyby mě Orlando nezachytil. Do široka se usměju a opřu se o jeho hruď. Začnu se smát a ani nemám čemu. Sednu si na něj obkročmo a otřu se o jeho rozkrok. Potichu zavzdychá. Vyprovokuju ho a udělám to znova. „Uděláš to ještě jednou a už budeš podemnou vzdychat” řekne výhružně a já toho nechám, ale stále se směju. „Jsi zhulená” uchechtne se a já se zahihňám. Najednou mu začne zvonit telefon a chce mě zdělat z jeho klína, ale já mu to nedovolím. „Slez ze mě” zavrčí, ale já se ho pevně chytím. Najednou mě ze sebe zhodí a já se tváří bouchnu o stůl. Hned mě ten humor přejde a chytnu se za tvář. Orlando odejde si zvednout telefon a já se převalím na záda. Po chvíli zpět dojde .
”co ti je?” zeptá se a klekne si ke mě. „Bolí mě tvář” zaskučím. „To chce sex” slizky se usměje. Tuhle větu říká na všechno. „Ne já nechci” zatřepu hlavou. „Nikdo se tě neptal co chceš a co ne” mrkne na mě. A noční můra ze opakuje dokola.
