Ty slova zabolela dost zabolela. Sedím v pokoji a balím věci do kufru. Dneska jedu domů. Lex mi nabídl abych u něj zůstala déle, ale nebudu je otravovat. Sice letadlo nám letí až večer, ale když jsem vynervovaná tak mi pomáhá úklid nebo balení. Vyruší mě zaklepání na dveře.
„Hm?” zvednu pohled a dveře se otevřou a v nich Sofie. „Ahoj” pozdraví mě „Ahoj” pozdrav jí oplatím. „Hele. Promiň, že jsem včera večer na tebe nebyla extra milá. Jen mě to překvapilo” řekne.
„Neznáš ani pravej důvod proč jsem to udělala” zašeptám a zavřu kufr. „Hele. Nechceš se jet podívat do města semnou? Že by jsme šli na kafe a tak.?” zeptá se mě mile „nemůžu tady nechat Barunku” řeknu. Nevím jestli se mi chce. Ani moc ne.
„Vezmi ji s náma” nabídne s úsměvem. „Já nevím Sofie” řeknu „pojď” přemlouvá mě a já nakonec přikývnu. Barunka se právě dívá s Lexem na pohádky. Když jsem se ji zeptala jestli chce do cukrárny byla štěstím bez sebe. Lex nám půjčil auto tak jsme nasedli do auta a vyjeli do středu Londýna. Celou cestu jsme si se Sofii povídali. Ale nic nemění na tom, že ji nemám ráda. Začne mi vyprávět jak se s Justinem potkali a mě začnou slzet oči. Přes uslzné oči blbě vidím na cestu a vzhluboka se nadechnu abych slzy zahnala. Pořád k němu něco cítím. A nikdy jsem k němu nepřestala nic cítit.
„Zaboč tady doprava” řekne mi a já tak udělám. Začne mi vyprávět další historky a já mám chuť jí říct ať už drží hubu, ale nebudu hnusná.
„Pozor”vykřikne Sofie a já najednou se vrátím zpět do reality. Před náma se najednou objeví auto a silný náraz.
POHLED JUSTINA
„Kde je Sofie?” zeptám se Lexe „jela s Tiffany do města” odpoví mi „S Tiffany?” pozvednu obočí a on přikývne. Jak jsou dlouho pryč?” zeptám se ho. „Už 3 hodiny” odpoví mi. Poté co jsem se v kuchyni pohádal s Tiffany tak jsem šel spát. Ubíhaly vteřiny, minuty, hodiny a oni nikde. „Kurva nezvedá mi telefon” zanadávám „ani Tiffany” řekne Lex. Začínám mít starost. V ruce mi začne vyzvánět mobil „ano” zvolám zrychleně „dobrý den. U telefonu Justin Bieber?” zeptá se mužský hlas „ano” odpovím. „Znáte Tiffany Evans?” zeptá se ten chlap.
„Ano znám” opdovím „měla autonehodu. Měla u sebe doklady, kde bylo vaše telefoní číslo. V autě s ní seděla malá holčička a ještě jedna dívka” řekne a já ztuhnu „kde jsou?”vykřiknu do telefonu. Nadiktuje mi nemocnici a já se hned začnu obouvat ”co se děje?” zepta se Lex „měli autonehodu” křiknu „kurva. Jedu s tebou” řekne Lex a jde semnou. Do nemocnice jsme se dostali do 10 minut. Hned se na nemocniční "recepci" zeptám na Sofii a Tiffany. Zjistil jsem, že Sofii operují a Tiffany už je po operaci a je na intenzivní péči v umělém spánku. „A co to dítě. Byla s nimi?” zeptá se Lex „právě je na operaci s břichem. Má silné vnitří krvácení do břicha” odpoví Lexovi a ten se rychle posadí na židličku. Dá si hlavu do dlaní a já si utřu slzu, která mi sjela po tváři. Ale kvůli komu? Kvůli Sofii? Kvůli mé dceři? Nebo snad kvůli Tiffany?
Ahoj✋
Trošku dramatická část já vím, ale musí to být trochu napjetí. No a co jsem chtěla hlavně napsat je to.. Víte co je d*jeb? Že Justin teď chodí se Sofii a to jsem se dozvěděla teprve včera a v tomhle příběhu je jeho holka Sofie.😂 Chcípám z toho😂
A druhá věc... Cigarettes? No, thanks 1 je v kategorii romance na 8 místě. Jste skvělí. Nikdy by mě nenapadlo, že to dotáhnu až tak. A to jen díky vám! Miluju vás!💖💖
