„Nemáš hlad?” zeptá se mě Justin, když se s Barunkou dívám na pohádky. „Ne. Děkuju” zatřepu hlavou a usměju se. „Vážně?” pozvedne obočí. „Vážně nemám hlad” uchechtnu se. „Dobře teda” skočí za náma na gauč. Barunka vypískne a poté se zasměje.
„Mamí. Kde jši byla?”zeptá se mě Barunka a otočí se na mě tak, aby na mě dobře viděla. „Ehm.” na sucho polknu „byla jsem” nedopovím to, protože mě nic nenapadá. „Víš.” načne Justin a dá si Barunku na klín. „Mamimka jela na dovolenou. ” zachrání mě Justin a já si potichu oddechnu
„A poč jsem nejela š tebou?” zeptá se Barunka. „Malé děti tam nemůžou” usměje se na ní Justin a Barunka už konečně přestane vyzvídat. Zesedne si od Justina a začne se znova dívat na pohádku. Justin chytne moji ruku a opře si hlavu o mé rameno. Začne si hrát s mými prsty a já se mírně usměju. Začne mě hladit mírně po ruce a já zavřu oči. Miluju ty jeho doteky na mém těle. Miluji cítit jeho přítomnost. Jednoduže miluji ho. Jeho dotek ucítím na svém břiše a vzhluboka se nadechnu, abych nesykla bolestí. Mám tam ještě pár dní staré modřiny. „Uvolni se” šeptne mi do ucha Justin a já to neudržím a syknu bolestí, když mě stále hladí po břichu. Justinův obličej se zkřivý do nechápavé grymasy a potom mi odhrne tričko z břicha.
„To ti udělal on?” zavrčí a drtí v pěsti triko. Mlčim. „No jistě nikdo jiný nemohl” řekne svoji myšlenku na hlas. „Co ti tam všechno dělal?” koukne se na mě Justin smutným pohledem. Tričko si dám zpět přes břicho a zvednu se z gauče. „Jdu se napít” šeptnu a jdu do kuchyně. Kterou najdu hned na podruhé. Poprvé jsem se objevila na záchodě. Hledám skleničku ve skříňkách a po chvíli se mi to konečně podaří. Naleju si do skleničky vodu a napiju se.
„Tiffany” uslyším povzdechnutí Justina. Přestanu pít a skleničku položím na linku. Opřu se o linku a pozoruju ho. Dojde ke mě a pousměje se. Vtáhne mě do obětí a já si hlavu zabořím do jeho trička. „Nikdy už nedovolím, aby se ti něco stalo. Nikdy” zašepta mi do vlasů.
„Miluju tě” vydechnu mu do hrudi„ já tebe taky” pohladí mě po zádech. Trochu se odtáhnu, ale pořád jsme blízko sebe. „Jak to bude teď? Nemůžu tady zůstat”
„Proč tu nemůžeš zůstat?” zeptá se mě Justin. „Neznám to tady. Nechci být v takovém velkém městě. A na víc..nikoho tady neznám. Těžko bych si hledala práci tady.” vysvětlím mu.
„Takže chceš zpět do Texasu? Vždyť to tam není bezpečné” vyjekne Justin. „Ja nevím kam chci” zašeptám a sklopím pohled k zemi. „Zůstaň semnou” chytne mě za ruce. „A co, když se rozejdeme. Nebo cokoliv. Pak bych neměla kam jít. Neznám to tady a prostě mě to děsí. To pomyšlení, že bych někde zůstala na ulici.”
„Nikdy bych tě nenechal na ulici” říká vážně a zadívá se mi hluboko do očí. „Miluju tě. A určitě nikdy nepřestanu” řekne a já se pousměju. Justin se pomalu ke mě nahne a spojí naše rty.
Ahoj ✋
Po týdnu je tady koneně nová část🎉🎉. Chci se omluvit za mou neaktivitu, ale však to znáte. Vůbec nevím jak to teď bude s přidáváním.. Pokusím se napsat dneska ještě jednu, ale nic neslibuji. Budu se snažit přidávat častěji, ale nezáleží to jenom na mě.. Kdyby nebyla ta debilní škola tak je všechno hned snadší...😶
A moc, moc děkuju za 140K přečtení na: Cigarettes? No, thanks.1💜💜💜 jste boží😍😍💜
To je asi všechno tak ČUSÍK✌✋❤
