Uběhly dva týdny a my už zařizujeme svatbu. Svatba se má konat za týden a my už máme pomalu všechno zařízené. Dnes má dorazit Lex s Emily. Už jsem je dlouho neviděla a těšíme se na ně strašně moc. I když už každým dnem jsem více a více slabší tak pořád se snažím dělat, že se nic neděje. Justin to na mě párkrát pozná, ale já se mu snažím vysvětlit, že mi nic není.
„Jsme tady”vyruší mě Justin a já pomalu otevřu oči. „Spala jsi?” zeptá se „nene” pousměju se a zívnu si. „No to vidim” uchechtne se Justin a potom výjde z auta. Otevře dveře na mé straně a pomůže mi se dostat z auta. Vážně se už cítím vysílená. Proto chci tu svatbu co nejdříve.
„V pohodě?” zeptá se mě, když sebou trochu zapotácím při tom rychlém stávání ze sedačky „Jo” falešně se usměju. Justin mě přichytí a společně jdeme čekat Emily a Lexe na letiště.
„Tam jsou” vypísknu a ukážu prstem na ně. Široce se usměju a společně s Justinem se rozejdeme k nim. Když už jsme skoro u nich, tak se od Justina odtrhnu a rychlím krokem dojdu k Lexovi a skočím mu do obětí. Vyzdvihne mě do vzduchu a mírně semnou zatočí. „Prcku” zasměje se a já ho stisknu v obětí. Položí mě zpět na zem a hned mě do obětí vtáhne Emily. „Chybělas mi” vydechne a já se uchechtnu „ty mě taky” usměju se na ní.
„Ne tyhle šaty jsou lepší” řekne Emily a Lex jen přikývne hlavou. Právě teď vybíráme svatební šaty. Justin měl nějakou pracovní schůzku bo co a tak jsme jeli vybírat svatební šaty i s Lexem.
„Tak které?” vyjeknu. „Mají tu otřesný výběr” zamumlá Emily „není to jedno? Stejně se v nich jednou projdeš tak 50 metrů a potom čao” protočí nechápavě očima Lex a Emily ho zavraždí pohledem. „No co? Je to tak” vyjekne Lex a rozhodí rukama. „Ne. Příště s náma prostě nejdeš” otočí se na něj zády Emily a já se zasměju.
„Počkej. Jdu se kouknout ještě po nějakých hezčích” řekne Emily a hned zmizí pryč. Přejde ke mě Lex „tak co jak to zvládáš?” zeptá se mě.
„No..trošku nervózně. Ale tak kapela, jídlo, květiny je všechno obstarané. Ale bojím se, že neseženu žádný šaty a” chci pokračovat, ale Lex mi skočí do řeči „nemyslím tohle” uchechtne se „jak zvládáš těhotenství?” upřesní svou otázku.
„No ehm.. Dobře” řeknu a falešně se usměju „nemyslím si, že” chce pokračovat, ale to už se k nám přiřítí Emily a v rukou drží další svatební šaty. „Zkus si je” vrazí mi je do rukou a já odcházím do převlíkací kabinky.
„Můžeš mi je jít prosím tě zapnout?” vykřiknu, když mi nejde zapnout zip, který je na zádech. „Jasně už jdu” ozve se hlas Lexe a potom jeho zasmátí „vole”uslyším Emily a potom už se ocitne u mě. Emily mi zapne šaty.
„Jsou nádherné” vydechne Emily a já se prohlédnu v zrcadle. Šaty jsou vážně nádherné. (Obrázek těch šatů👇👇)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Tak výjdeš z té kabinky. Rád bych je taky viděl” uslyšíme zabrblání Lexa a Emily roztáhne závěs. „Ty uplně první byly hezčí” řekne Lex „jo protože skoro nic nezakrývali. Tomu se nedalo ani říkat šaty. ” vyjekne Emily a bouchne ho do ramene.
„Vidíš to, co každý den zažívám?” zeptá se ublíženě Lex a ukáže na Emily. Hned se rozesměji, ale najednou mě bodne v břichu a já se chytím kabinky, abych z té křeče nespadla. Lex hned ke mě dojde.
„Co se děje?” zeptá se a podepře mě. „Ja-ja nevim” dostanu ze sebe přes tu bolest. „Dýchej” řekne a ta bolest se víc a víc rozšiřuje až se mi podlomí kolena. „Pojď posaď se” řekne Lex a pomalu semnou dojde ke křesílku. Posadí mě a já se to nějak rozdýchám.
„Dobrý?” zeptá se mě Emily. „Jo. Ale už pojeďme domů. Beru tyhle šaty” řeknu udýchaně a vstanu, ale zamotá se mi hlava a nebýt Lexe, který mě stačil chytit tak bych ležela na zemi. S pomocí Emily se dostanu do kabinky a taky mi pomůže s přeslíkáním.
„Lex mi řekl co se stalo” vyjekne Justin hned, po tom co vejde do pokoje kde právě sedím na posteli a chystám se se přeslíct. „Hm. Buzerant jeden” zavrčím a dívám se do země. Nechtěla jsem, aby to Justin věděl. Nechci, aby si přidělával starosti. Aby o mě měl strach. Ale ten debil Lex mu ro musel nabonzovat.
„Nic se nestalo” řeknu pohodově a vysleču si rifle a přesleču se do tepláků. „Nic se nestalo? Prej si sebou málem sekla. Kurva” vykřikne. „Zvládla jsem to. Nemusíš mít strach” pousměju se a vstanu z postele. „Jsem v pohodě. Všechno zvládám” pohladím ho po tváři a než stačí něco říct tak ho v rychlosti obejdu . Dojdu do obyváku, kde sedí Lex, Emily a Barunka. Barunka jim povídá jak se dneska měla ve školce a tak. „Baru. Pojď. Jdeš spinkat” řeknu jí.
„Ne. Já nechči” vykřikne „pojď” dojdu k ní a vezmu ji za ruku. „Mamí” zakňučí. „Ja chči tu být s nima” vyjekne „zitra je taky den” usměju se a nakonec se mi povede ji přesvědčit ať jde spát.
„Už usnula” ze slovy si sednu k nim a už tady sedí i Justin. „Tiff” začne Lex. „Měla bys na ten potrat jít. Nevypadáš zrovna moc dobře. Zabije tě to” řekne.
„Nezabiju dítě” zašeptám. „Ale nemůžeš zabít ani sebe” dodá Emily. „Kurva nebuď tak tvrdohlavá” vykřikne Lex.
„Rozhodla jsem se, že to dítě odnosím za každou cenu. A jestli jste mě chtěli jenom přemluvit k potratu, tak můžete zase odjet zpět do Anglie” vstanu z křesla a naštvaně odejdu do pokoje.
