AGENT [KNIHA 1.]

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

    Sedím v letadle hned naproti Eanovi. Není to nákladní letadlo, kterým jsme letěli do Ruska. Je to soukromé malé letadlo, ale pilota máme pořád stejného. Virginie není od Wisconsinu daleko. Přeletíme nad Indianou, Ohiem, Západní Virginií a přistaneme na tamní letecké základně. Vylítali jsme brzo ráno, kdy ještě byla tma. Čas příletu je 12:43.
Vítr mi rozcuchá vlasy. Snažím si je upravit, abych je neměla v obličeji, ale nedaří se. „Jaký je plán?" zeptám se svého parťáka. Zářivě se usměje a ukáže na přijíždějící SUVéčko. Nasedneme do auta. Řidič se na nás otočí. Znám ho. „Agentko Clayová, Agente Reede." Kývne na nás. Vezl nás sem, když jsme odlítali s agentem Grantem. „Kam to bude?"
„Langley." Odpovíme najednou.

Cesta netrvá noc dlouho. Není to jediná budova, jak jsem si myslela. Technicky vzato jde o jednu budovu, ale výstižnější popis je, že je to komplex budov spojených přechodnými můstky. Je to obrovský. Mnohem větší než jsem si mohla představovat. Nejstřeženější budova vedle Pentagonu ve státech. Kolem jsou obrovská parkoviště. Když říkám obrovský myslím fakt mega. Jedno parkoviště zabírá plochu o velikosti menšího fotbalovýho hřiště. Musíme celý komplex objet. Cestou míjíme další takový parkoviště. Četla jsem o tomhle místě. Nachází se tady Muzeum CIA. V jeho vestibulu se nachází na podlaze velký mramorový znak. Hlava orla na bílém znaku s červenou trochu zvláštní hvězdou. Taky je tam pamětní deska, na které jsou připevňovány hvězdy za každého významného padlého agenta. Když projíždíme kolem Muzea, zahlédnu Pamětní zahradu. Těsně před tím, než zajedeme za roh budovy, do které máme namířeno, zaujme mě výrazná cedule Burger Kingu, což mě překvapí. Očividně i tajní vládní agenti mají rádi Burgry a hranolky. Na druhé straně silnice, stojí menší budova Centrum pro Inteligenci George Bushe. Řidič nám zastaví u vchodu. „Zavolám, až budeme potřebovat vyzvednout." Oznámí řidiči. Ten jenom přikývne a odjede.
Vejdeme mezi budovy. Stojíme uprostřed toho obrovského areálu. Kolem nás chodí spousta lidí. Většina jsou turisti mířící do muzea. Ti co míří do hlavní budovy, jsou oblečený do obleků nebo ženy do kostýmků. Takových, jako jsem měla mít na sobě i já, když jsme sem měli zamířit poprvé. Než vejdeme do budovy, zastavíme se u Kryptosu. Socha ve tvaru zakrouceného listu papíru s vytesanými písmeny, přes které je vidět skrz.
Jenom, co projdeme hlavními dveřmi, cítím se nepatřičně. Všichni jsou formálně oblečení, jenom mi máme civil. Nikdo se na nás ani jednou nepodívá. Do jednoho jsou, tak zaměstnaní, že nemají na nějaký cizince čas. Zaujme mě jedna vysoká agentka s drdolem. Tedy domnívám se, že je to agentka, i přes fakt, že vypadá, že kdyby měla šáhnout na zbraň, mohla by se ušpinit. Nejvíc mě na ní asi zaujme její ostře řezané rysy a kosti tak vystouplé, že by se o ně někdo mohl říznout.
Ean se na mě obrátí. „Jsi si tím jistá?" přikývnu. „Jo." Nezní to moc přesvědčivě. Možná proto, že o tom přesvědčená nejsem. „Fajn." Přistoupí k něčemu, čemu by se snad, kdyby nešlo o CIA, dalo říkat recepce. „Máte přání?" zeptá se sympatická blondýnka. „Jsem agent Reed, mohl bych se zeptat, jestli nevíte něco a agentu Royi Williamsovi?"
„Omlouvám se, nejsem oprávněná poskytnout vám takovéto informace." Odpoví s úsměvem. Jak dlouho si tohle na akademii cvičila? Řekla to, jako kdyby to říkala každý den. Jako robot. „Jsem agent. Musíte mi ty informace dát. Je to životně důležité."
„Obávám se, že nemusím, agente." Odpoví, tak medovým hlasem až mám chuť jí praštit. „Máte tady nějakého nadřízeného, nebo kohokoliv na vyšší pozici s kým bych mohl mluvit?" vrátí jí to se stejně slizkým úsměvem. „Samozřejmě, agente Reede. S radostí vám někoho zavolám. Prosím, mezitím se tady posaďte." Ukáže na čtyři křesla naproti. Posadím se naproti Eanovi. Koukám se přímo z okna. Venku pořád fouká silný vítr. Větve stromů se v jeho proudu vlní. „Milá ženská." Poznamenám. „To teda." Uchechtne se. „Jsi si jistej, že tady bude? A i když by byl, jaká je pravděpodobnost, že by s námi chtěl mluvit?"
„Na to se můžete zeptat mě, slečno Clayová." Leknu se, když za sebou uslyším hlas. Ean se kouká nad mojí hlavu a slabě pokyvuje. Podívám se do okna, zahlédnu obraz člověka, který promluvil. Stoupnu si a otočím se. Postarší muž, tak okolo šedesátky, ke mně natáhne ruku. „Těší mě." Potřesu s ní. Bílé vlasy má nakrátko zastřižené, na nose mu leží námořnicky modré obroučky. Pak si potřese rukou i s Eanem. „Agente Reede." Pustí jeho ruku. „A vy jste?" zeptám se. „Agent Williams. Za tu recepční se omlouvám. Je tady nová a bere tu práci až moc vážně." Takže to asi fakt bude recepce. „Chtěli jste se mnou mluvit?" oba horlivě přikývneme. „Nuže dobrá. Následujte mě do mé kanceláře." Vede nás k výtahu a potom do sedmého patra. Po chodbě se pohybují další lidé. Celá budova je plná lidí. Naproti nám visí ze zdi americká vlajka a vlajka CIA s orlem. „Tudy." Agent ukáže na prosklené dveře na konci chodby. Je na nich zmatňující folie, takže přes dveře jsou v místnosti vidět pouze světla.
„Posaďte se prosím." Co nejvíc spořádaně se posadím do komfortního koženého křesla. „Poznáváte mě?" zeptám se. Řeknu to dřív, než si stačím uvědomit, jako to muselo vyznít. „Měl bych?" přikývnu. „Samozřejmě, že poznávám." Napije se ze sklenice vody a nám podá každýmu jednu. „U CIA jste velmi populární od složení vašich zkoušek. Jedny z nejlepších výsledků ve střelbě, nadlidské reflexy." Podívá se na Eana. „Naši nejmladší rekruti. Je mi ctí." Popostrčí si brýle. „Slyšel jsem o tom, co se stalo v Moskvě. Gratuluju. Prý jste se nemohli dostavit na předání odznaků."
„Ano, ale kvůli tomu tady nejsme." Čím víc se blíží okamžik, kdy to budu muset vyslovit, tím mám víc vyschlé hrdlo. Usrknu si trochu vody. „A kvůli čemu tedy?"
„Lissa Williamsová. Je to vaše dcera, že?" krátce, skoro neznatelně přikývne. Je poznat, že ví, co přijde. „Je moje matka, že?" zadrhne se mi hlas, ale naštěstí to zamaskuju odkašláním. K mému překvapení se usměje. „Čekal jsem, kdy to přijde, kdy se na to zeptáš. Bylo mi to jasný, hned, jak mi zavolali, že jsi tady." Vyměním si překvapený výraz v obličeji. „Jsi jí tolik podobná. Vidím její oči v těch tvých."