AGENT [KNIHA 1.]

KAPITOLA OSMÁ

Probudí mě hluk z chodby. Neochotně vstanu z postele a jdu se podívat co se děje. Přes chodbu běží několik agentů. Jednoho zastavím. „Co se děje?" zívnu. „Collinson nás posílá na nějakou akci."

„O co jde?"

„Jde o Grace a Berryho. Byli na misi a unesli je." Zamračím se. „Jak je mohli unést?"

„Nevím, mají je jako rukojmí a Collinson to chce co nejdřív vyřešit, než se z toho stane vládní problém." Agent se tváří uspěchaně, jako by nechtěl čekat už ani minutu. Možná s nimi má blízký vztah. „Kde je šéf?"

„Čeká na nás dole." Potom už se otočí a odběhne. Vydám se stejným směrem. V hangáru agenti nasedají do letadla. Collinson stojí před letadlem a něco řeší s pilotem. Doběhnu k němu. Pilot ještě něco řekne a potom se odebere do letadla. „Slečno Clayová?"

„Pane, já chci letět taky."

„To bohužel nejde." Založím si ruce na prsou. „Je to moje velící, musím letět." Mluvím naléhavě, aby pochopil, že chci letět taky. „Ještě před pár hodinami jste chtěla odletět do nového Mexika. Posílám tam šest agentů."

„Ale, pane, já musím letět taky." Collinson se zadívá na moje nohy. Uvědomím si, že jsem bosá a na sobě mám kraťasy od pyžama a roztrhané tričko. Určitě jsem celá rozcuchaná. „Lituji, ale nejde to. Agentka Mcleanová a Agent Ross jsou naši nejlepší agenti. Na jejich záchranu pošlu jenom ty nejlepší."

„Tím nechci říct, že nejste dobrá, ale nejste připravená."

„Jsem, už jsem v terénu byla"

„Právě proto vás nepustím. Četl jsem zprávu Agentky McLeanové. Nejste připravená."

„Tehdy jsem nebyla. Stalo se to teprve tři týdny potom, co jsem poprvé držela v ruce zbraň. Teď už, ale jsem."

„Ne, slečno. Mrzí mě to. Vraťte se do pokoje a prospěte se."

„Ale, pane..." zvedne ruku a přeruš mojí námitku. „To je rozkaz, Clayová!" skoro to zařve. Leknu se a trochu nadskočím. Potom se, ale otočím a odběhnu. Pořád nám ruce založené na hrudi. Na chodbě potkám dalšího agenta. „Kdo je drží jako rukojmí?"

Agent se na mě otočí. „Cože?"

„Agentku McLeanovou a Agenta Rosse." Vysvětlím mu. „Nevím, asi teroristická skupina. Jestli vás posílá Collinson, tak mu vyřiďte, že už jdu." V rukách držel několik černých tašek a jeden stříbrný kufřík. „On taky někam jede?"

„Jo, odlítá s námi. S Grace jsou to blízcí přátelé, chodili spolu na akademii. Poslal vás?"

„Ne."

„Aha, já musím běžet, jinak mě zabije." Agentovi bylo tak kolem pětadvaceti. Vydal se chodbou, kterou jsem právě přiběhla. Opřu se o zeď. Čekám, než uslyším motory letadla, jak se vznáší do kruhového otvoru ve skále.

Zastavím se u Eanových dveří. „Eane!" zabuším hlasitě na jeho dveře. „No tak, sakra Eane! Vstávej!" znovu několikrát zaklepu. „Eane!" ječím. Najednou se dveře otevřou. Stojí v nich Ean v kraťasech. Stojím přímo naproti jeho obnažené hrudi. Tolik se změnila při výcviku. Vůbec už se nepodobá tomu klukovi na fotkách ze sledování. Promne si oči. „Co tady ječíš?"

„Oblíkni se, musíme jít. Hned!"

„Cože?"

„Dělej!"

„Co se děje, Clayová?"

„Jde o Grace a Berryho. Mají je únosci. Dělej, musíme jít." Nechápavě se na mě podívá. „Collinson nás tam posílá?" zadívám se do země. Hlasitě si povzdychne. „Zakázal ti to, že jo?"