AGENT [KNIHA 1.]

KAPITOLA DRUHÁ

„Zbývá vám pět minut." oznamuje nám paní Abbotová. Dopíšu poslední odpověď a položím propisku na stůl. Počkám, než zazvoní a ukončí tak test i hodinu. Odevzdám vyplněný papír na katedru k ostatním. Do prázdnin zbývají tři dny, tři dny do dovolené.

Na chodbě narazím na Holly. Neusmívá se, z čehož usuzuju, že se zase neučila a nikdo jí to nedal opsat. „Clayová?" promluví a mě. Snažím se jí nevšímat a pokračuju v chůzi. „Rachel?"

Otočím se. To je poprvé, kdy mě oslovila křestním jménem. Podá mi kousek růžového papíru. „Pořádám večírek na oslavu začátku prázdnin. Jsi zvaná." Podívám se na lesklou pozvánku. Je na ní stříbrným písmem napsáno: Party u bazénu. Pokud máš pozvánku, jsi zvaný/á.

„Díky, Holly. Ale myslím, že už něco mám." strčím pozvánku do kabelky. „Přijď." otočila se i s Abby a Daisy. Šli rozdat i zbytek letáků. Obrátím oči v sloup. Holly rozdává pozvánky všem, jenom pokud chce dosáhnout největšího počtu účastníků na tradičním zahajujícím večírku. Pokaždé ho pořádá někdo jiný, vždycky na začátku léta. Na A.S. je cena za největší počet účastníků něco jako školní nobelovka. Už dva roky jí vlastní Finn Rhet, nejžádanější kluk na A.S., Holly ho odkopla, když jí před dvěma týdny pozval River, ze čtvrťáku na maturiťák.

Rozhodně se nehodlám účastnit večírku, kde budou všichni nasáklí alkoholem. Zrovna když nasednu do mého auta, zazvoní mi mobil. Na displeji se objeví příchozí hovor od Margaret. „Haló?" stisknu zelenou ikonku na dotykovém displeji. „Jak dopadl ten test?" ozve se Margaretin příjemný hlas.

„Myslím, že dobře. Už jedu domů."

„Dobře. Já dneska budu dýl v práci, takže na mě ani na Jeffa s večeří nečekej."

„Ahoj." uslyším tiché pípnutí, když Margaret položí hovor. Vyjedu z parkovacího místa a zamířím přímo domů. Na křižovatce mě zastaví rozsvícená červená na semaforu. Vidím, jak přede mnou přejíždějí auta všech barev. A na přechodu přede mnou přechází nějaká

paní s kočárkem. Když naskočí zelená, rozjedu se.

Slyším motor po mé pravé ruce. Ohlédnu se, najednou moje auto klouže po silnici do leva. Náraz se mnou otřese a praštím se hlavou o opěrku sedadla. Čelem narazím do airbagu. Z ohlušující ránou narazí do pouliční lampy. Okamžitě se zastaví.

Bolí mě hlava. Rozhlédnu se kolem sebe. Z auta se kouří. Šmátrám po odepínání pásu. Konečně uslyším cvaknutí. Pokusím se otevřít dveře, ale jsou zaseklí. Kopnu do nich, ale nic. Kopnu znova a povolí. Vypotácím se z mercedesu. Cítím tupou bolest v zátylku. Chytnu se za něj.

Cítím, jak mi po bradě teče krev. Setřu si jí. Při nárazu mi praskl spodní ret. Svět se mi začne mihotat před očima. Slyším jenom vzdálené houkání sanitky a padám na zem.

Zamžourám očima. Nade mnou se sklání nějaký obličej. Všude je spoustu světla a někdo mě drží za ruku. Zamrkám. Oči mi začínají přivykat světlu. Někdo mi svítí do očí. Je to doktor.

Když otevřu oči, usměje se. „Je v pořádku, nic jí není." konstatuje. Rozhlédnu se po místě, kde ležím. Jsem v přesvětleném nemocničním pokoji. Vedle mého lůžka sedí Margaret a drží mě za ruku. Jeff u dveří něco řeší s mužem v bílém plášti.

„Zlato." Řekne vyděšeně Margaret. „Nic mi není."

Pokusím se pohnout, ale okamžitě se mi udělá špatně. „Odpočívej, pojedeme domů."