I have a baby...?!

36. True? Lies!

Ráno mě probudil budík. Potichu jsem vstala a udělala jsem si hygienu. Oblékla jsem se a vydala jsem se co nejrychleji ven.

Znovu jsem stála před tou budovou a věděla jsem, jak dnešek dopadne.

Vešla jsem a hned jsem uviděla svého právníka. Seděl v jednom z křesel a koukal na mě. "Už jsem slyšel výsledek." Nepokračoval, protože jsem ho zastavila. "Nechci se o ničem bavit. Dělejte co musíte a za co vás platím." Přikývl a po mém boku se vydal do místnosti konání. Sedli jsme si na stejná místa jako včera. On něco dělal a já jsem jen tupě zírala před sebe.

Do sálu vstupovali další lidi, ale já je nesledovala. Jen jsem koukala před sebe a čekala na rozsudek.

Do místnosti vstoupila i soudkyně a já byla přinucena se postavit. Udělala jsem tak a sledovala jsem ji. "Zahajuji pokračování jednání ve věci pana Stylese a slečny Mary."

Začala vyslýchat svěkdy, kteří tvrdili skoro to samé. Kluci jako by to měli nacvičené. Ostatních pár lidí jsem vlastně ani neznala. Dokonce se tam objevila Harryho matka, která tvrdila, že by nikdy nic tak nekřesťanského neudělal. Neznala vlastního syna.

Nakonec jeho právník skončil konečným návrhem a soudkyně se podívala na mě. Stoupla jsem si a ona se mě, stejně jako každého, začala vyptávat.

Odpověděla jsem jí na všechno, co chtěla vědět, až řekla větu, se kterou přišel můj čas.

"Chcete k tomu něco dodat, co by soudu pomohlo?" Zhluboka jsem se nadechla. "Ano chci." Mávla rukou a naznačila mi, abych se tedy pustila do mého konceptu. "Když jsem poprvé potkala Harryho, lhala jsem mu a to v několika věcech. O mém věku a o mých citech k němu. Řekla jsem, že mi je šestnáct a on tomu uvěřil. Později jsem ho nechtěla opustit, protože byl jiný a já si ho oblíbila, proto jsem mu vyznala city, i když jsem k němu nic necítila, stejně jako necítím teď. Žádný sex mezi mnou a Harrym Stylesem neproběhl. Pár měsíců od odjezdu z Británie se mi stalo něco, co do konce života nezapomenu... Dva dny po mých narozeninách jsem se vyspala se svým kamarádem. Jsem si stoprocentně jistá, že Darcy vznikla tehdy. Nikdy jsem neřekla, že je Darcy Harryho. A i přes to se teď omlouvám, že jsem mu tou shodou náhod způsobila potíže." Posadila jsem se a zůstala jsem zírat před sebe.

Ohlédla jsem se přes rameno, kde seděl Deren. Kývl na mě a já na něj. Jsem hloupá, ale jsem musela jsem to tak udělat.

"Myslím, že je všechno uzavřeno a nyní ještě důkaz pro porotu, od soudního znalce. Testy DNA se neshodují. Soud se odebere pryč a za deset minut oznámí výsledek." Porota a soudkyně se zvedli a odešli.

Podívala jsem se na nechápavé tváře Harryho a kluků za nimi.

Harry se prudce postavil, takže shodil židli na které seděl na zem. Rázným krokem se vydal ke mně. "Cos to udělala?!" Koukal na mě. "To co jsem musela." Pohled jsem mu neoplácela. "Mary, uvědomiješ si, žes to celý posrala?" Usmála jsem se. "A cos chtěl? Žít se mnou a s Darcy?! Slyšela jsem váš včerejší rozhovor a opravdu se ti omlouvám, že máš nějaké dítě, ale měl si myslet, aspoň ty, když né já." Z oka mi vytekla slza. "Chtěl jsem udělat všechno pro to, abys měla normální život, ale-" "Nikdy nebudu mít normální život!" Zvedla jsem se ze židle a koukala jsem Harrymu do očí. "Jak bych mohla?" Začala jsem šeptat. "Miluju tě a došlo mi to dneska v noci. Miluju tě i přes to, že tě za Darcy nenávidím. Víš co je na tom to nejhorší? Pokaždé když se podívám na ni, vidím tebe." Slzy mi tekly po tvářích. "Můj život není normální a nikdy nebude, protože můj život je prokletí. Ty jsi moje prokletí." Sedla jsem si zpátky na židli a utírala jsem si slzy. Harry o několik kroků ustoupil dozadu.

Pomalu se vrátil na svoje místo a zvedl svou židli. Usadil se na ní a ruce si dal do vlasů.

Po několika dalších minutách, kdy jsem zase byla duchem nepřítomná se objevila soudkyně. "Prosím všechny přítomné, aby se postavili." Znechuceně jsem se zvedla už připravená kdykoli místnost opustit. "Porota shledala podaný návrh za nedůvodný. Slečna nikdy své dítě nezmínila v souvislosti s panem Stylesem. Odvolání na tento rozsudek je možné do dvou dnů od konání. Děkuji všem." Zavřela nějakou knihu a vyšla zase z místnosti.

Já jsem jako blesk vypadla hned po ní. Nasedla jsem si na autobus a vydala jsem se na hotel.

Možná jsem udělala chybu. Lhala jsem soudu, abych očistila někoho, kdo si to ani nezasloužil. Bohužel jsem si na triko rozpad One Direction vzít nechtěla. Přece jenom je lepší udělat kávu z takové nicky, kterou nikdo nezná, než hajzla a úchyla ze světoznáme skupiny.
Hlavně bych nebyla schopná to Harrymu udělat. On na mě kašle, ale já k němu citím cit, který mi nejspíš neopětuje. Je to zvláštní, ale cítím se tak, že mu nedokážu ublížit a ani mu nějak uškodit. Lidičky divte se, ale doopravdy ho miluju.

My lips start to shake.
Víte z jaké je to songy? Já vám poradím, 1D to pouze přezpívali.

Hádejte kde jsem a s kým jsem!
Ne špatně! Jsem s Adele u ní doma. Dneska jsem si pro ni připravila překvapení v podobě Baf!
Prostě jsem dojela až k ní! A čekala jsem na ni před školou. Celkem jsem ji vyděsila...

K minulému dílu bych se chtěla vrátit, protože ho komentovalo mega moc lidí a nevím jestli je k tomu donutilo, co jsem napsala ke konci, ale mile mě to překvapilo.
Krom toho jsem si vědoma chyb, které píšu v angličtině. Většinou jsou to vážně prkotiny s překliky no... Stane se to každýmu, ještě když třeba ty nadpisy tak 5krát přepisuju, tak už se fakt nedá ničemu divit.

Ještě abych se vyjádřila k tomu co Mary udělala... No, máte smůlu holky, ale asi mě zabijete...
Prostě to udělala no. Nechala sfalšovat výsledky... To jsem prostě já! I ke konci potřebuju nějakej rozvrat, ale věřte mi, číst dál má smysl! :) ;)

Ps: ten soud je úlně jak z americkýho filmu! :D Jako sousnictví v Evropě je bez poroty, ale to je jedno! :'D lol... Mně se ta verze s porotou líbí! ; )