I have a baby...?!

6. That isn't normal...

"Jsem doma!" Uslyšela jsem Aniččin hlas. "To musí křičet tak nahlas?!" Zasmála jsem se. "Je to Anička." V tu chvíli vstoupila do pokoje.

Zasekla se ve dveřích, když uviděla mě a Harryho vedle sebe na posteli. "Ahoj Ani." Usmála jsem se na ni. "Něco mi uniklo?" Harry se zavrtěl. "Nejspíš to, že Harold za mnou přijel a skácel se mi tady, neboť se ožral. Nic víc." Mrkla jsem ns ni s ona na mě vykulila oči. "On přij-jel z-za teb-b-ou?!" Jo Aniččino koktání, když něco nechápe... "Jojo." Harry na nás nechápavě zíral. "Uh, promiň." Až teď jsem si uvědomila, že spolu mluvíme česky.

"Tak, abych šel." Harry se začal zvedat. "Chtěl jsem se vás zeptat, jestli byste zítra přišli na zkoušku?" Anička se hned rozzářila. "Na zkoušku?" Harry se postavil z postele a mě najednou osypala zima. "Jo v O2 aréně. Musíme trénovat, neboť nám bude začínat turné." Anička přikývla. "Jo přišli bychom rády, ale já s tou mou nohou..." Harry se zatvářil smutně. "Přijedu pro vás!" Už jsem se nadechovala, že něco řeknu, ale Anička mi zacpala pusu. "Půjdeme hrozně rády!" Zněla jako dítě, které dostalo vysněnou hračku nebo sladkost. Protočila jsem očima a sundala jsem si její ruky z úst. Oba se na mě podívali, jako by čekali povolení. "Dobře." Poraženecky jsem si povzdychla.

"Tak jo, už bys ale mohl vypadnout, ne?" Anička se na mě podívala. "Děláš si srandu?!" Vyjekla na mě česky. "Máš tady samotnýho Harolda! Je to pomalu bůh a ty ho vyhazuješ!" Začala se rozčilovat. Harry na nás pobaveně koukal. "Tak promiň no... Ale je tady celý odpoledne, to že si tady nebyla ty, není můj problém. Už mi začíná líst na nervy!" A hlavně mě děsí, že mě políbil...

"Holky, já už půjdu. Mějte se hezky." Usmál se na nás Harry a rychle se vydal ke dveřím. Anička na něj zůstala jenom civět. "No, vidíš? Urazilas ho! Nemělas říkat, že ti leze na nervy!" Protočila jsem nad ní očima. "Mluvíme spolu česky a pokud já vím, tak tomu on nerozumí." Sedla jsem si na postel a opřela jsem se lokty o kolena.

Zítra ho uvidím... Znova. Popravdě se začínám měnit... Ještě před týdnem bych dala cokoli, abych s ním mohla být aspoň minutu a teď ho ani nechci vidět... Kolik Directionerek by chtělo, tohle, ale jak můžu?

Je mi to divný... Dneska se choval divně... Dal mi pusu. Vlastně mě obtěžoval, pokud se to tak dá říct...

Zatřepala jsem hlavou, abych z ní tyhle myšlenky dostala. Byl opilý. Musím to tak brát. Pro boha! on jel domů autem! To je dement! Snad se mu nic nestane!

Pro jistotu jsem se natáhla po telefonu a rozklikla jsem zprávy. Našla jsem v nich jeho jméno a ihned jsem mu napsala.

Já: Ahoj.

Neodepisoval... Prostě nic... Proboha!

Nervózně jsem koukala do telefonu a čekala jsem, jestli mi odepíše. Seděla jsem hodinu na posteli a zírala do telefonu, ale nic se nedělo. Neodepsal mi ani po té hodině. Prostě nic. Projížděla jsem pro jistotu i Facebook, Instagram, Twitter, kdyby se objevilo něco o tom, že se mu něco stalo, ale nikde nic... Proč mi pro boha neodepisuje?! Normálně má chuť si se mnou psát, až se to nedá vydržet a teď? Nic. On se vážně chová jako děcko!

Z mýho usilovného přemýšlení mě vytrhl zvuk příchozí zprávy. Od něj.

Harry: Promiň zlato, vybil se mi telefon. To se ti po mně tolik stískalo?

Protočila jsem očima.

Já: Ne... Jen jsem zkoušela, jestli si naživu... Jels opilej autem domů, tak já jenom jestli nejsi mrtvej.
Harry: Tak ty ses o mně bála, baby girl?
Já: Neříkej mi tak!
Harry: Okay, Baby doll.
Já: Harolde!
Harry: Nechceš mi poslat svou fotku?
Já: Proč?
Harry: Jen ve spodním prádle, nebo možná bez něj?
Já: Ježiši!
Harry: Tak nic no...
Já: Je mi 14, nezapomínej na to...
Harry: A na věku záleží?
Já: Celkem ano.
Harry: Ani ne.
Já: Nebudu se s tebou hádat.

Položila jsem telefon na noční stolek. Tohle se mi snad zdá. Právě po mně chtěl Harry Styles osobně mou nahou fotku? OMG! Toto není normální... Zítřek bude utrpení...

Takže já vím, že se to teď podobá všem těm příběhům, o Fb, Kiku, Mess a tak, ale nevěděla jsem, co psát... :D Dost zoufalý hned na začátku, ale ty mě psát nebaví, takže se nemůže nikdo divit.

Jenom mě pořád a furt mrzí, že to furt čte tak málo lidí. Já se na tomhle příběhu hodně snažím a všech pět dílů má zatím 71 Votes. To taky není málo, ale rozhodně ne tolik, kolik jsem si představovala...

Já vím, že vy s tím nic moc neuděláte, ale prostě si nemám komu jinýmu stěžovat! :DD

No nebudu už otravovat, mějte se fanfárově! :D