I have a baby...?!

23. Darcy Styles - no joke

O 17 měsíců později
Zvedla jsem se ze školní lavice a vyběhla jsem ze třídy. Těšila jsem se domů na Darcy, protože je naprosto úžasná. Už si povídá a navíc s ní a s Aničkou mám jít dneska ven. Neviděla jsem ji skoro rok a hodně mi chybí.

Do skříňky jsem si schovala věci, které nepotřebuju na učení a vydala jsem se ze školy.

"Hej Mary!" Zavolala ne mě Daniela. Nesnáším ji i tu její partu! Říká mi ještě Mary! No není to na zabití? Vlastně mi tak říkají všichni... Ale od ní je to k nevydržení! Vážně! Pokaždé když ji potkám, připadám si jako v nějaké hloupé americké komedii, kde je vždycky nějaká nafoukaná královna školy. Tady to takhle není, ale ona má respekt, protože její přítel je nejhezčí kluk na škole a mimochodem kapitánem fotbalového týmu.

Její parta se otočila na mě. Petr, který je její přítel stál vedle ní a sahal jí na zadek. Ben pálil cigáro a se všema ostatníma, který ani pořádně neznám čuměli mým směrem. Jak bych je mohla znát, když chodí do vyšších ročníků. S tímhle musím chodit do školy... Vypadali jako gang.

"No?" Udělala jsem k nim pár kroků. Nervózně jsem si přešlápla z nohy na nohu. Nechci aby mě tady tihle zdržovali. "Půjdeš s náma pařit?" Zvedla jsem obočí. "Danielo, myslíš si, že půjdu?" Zasmála se. "Jasně, že jo. Každej s náma chce někam chodit. Navíc, tady Ričí by tě rád na něco pozval." Hodila hlavou k jednomu z její party.

Měl černé vlasy a byl celkově hezkej, ale Harry je prostě lepší.

"Tak tady Ričí by mi to musel říct sám a navíc nemám čas." Arogantně jsem se na toho kluka usmála. "Co?" Vypadala překvapeně. "Mám na starosti důležitější věci, než chodit chlastat, abych si připadala starší. Navíc nemám čas a ani důvod jít. A jestli mě chce nějakej kluk na něco pozvat, nebo do postele, nebo cokoli, měl by se snažit sám a neměla bys za něj mluvit ty." Otočila jsem se na patě a rychle jsem zamířika na autobusovou zastávku. Ještě jsem její hlas slyšela jak za mnou něco volá, ale nehodlala jsem řešit další její kecy, kterýma by mě zdržovala.

Po cestě v autobuse jsem si z tašky vyhrabala sešit z biologie a učila jsem se na další den, protože mi bylo jasný, že dokud bude Darcy vzhůru nic se nenaučím.

Po půl hodině autobus zastavil na předposlední zastávce. Vystoupila jsem a zase jsem spěchala domů. Za hodinu mám sraz s Aničkou a jsk vidím, tak nestíhám.

Šla jsem po ulici k našemu domu a v tašce jsem hledala klíče. Proč mám pocit, že se mi vždycky schválně schovávají?

Když jsem je konečně našla, stála jsem už před naším domem. Úspěšně jsem otevřela branku a po ní i domovní dveře. Z obýváku šla slyšet televize. Zula jsem si boty a školní taďku jsem hodila na zem do haly.

"Ahoj." Zavolala jsem přes dům, abych na svou přitomnost upozornila. "Ahoj." Máma vyšla z obýváku. "Darcy se kouká na pohádky a ty máš v kuchyni jídlo." Usmívala se na mě. Na sobě měla zástěru, takže jsem hádala, že něco peče. "Děkuju." Dala jsem jí pusu na tvář a obešla jsem ji.

V kuchyni jsem měla nachystané špagety, které moje máma umí naprosto dokonale. Měla jsem spěchat, ale tak úžasné jídlo jsem do sebe nemohla prostě jen tak naházet.

Po obědě už nám zbývala jen půlhodina a tak jsem si vážně musela pohnout. Donesla jsem Darcy nějaké oblečení. Oblekla jsem ji a nechala jsem ji dál dívat na pohádky.

Nachystala jsem si kočár, který si bohužel musím vzít, protože i když Darcy už chodí po nějaké době se unaví a nosit ji není zrovna sranda...

Přesně po půl hodině jsme vyrazili za Aničkou. Cesta nám taky chvíli trvala, takže jsme nakonec došli dost pozdě.

"Marie zase pozdě." Usmála jsem se. "Prosím tě. Deset minut tě nezabije." Usmála se na mě a objala mě. "Tak co je nivýho za dobu, co jsem byla v Americe?" Zavrčela jsem. "Hej netušíš jak ti závidím. Novýho toho moc není. Jenom snad to, že se měním v šílence tady z týhle." Darcy si stoupnula za mě. "Jezus. Ahojky." Anička si dřepla, aby byla ve stejné výšce jako Darcy. Darcy na ni koukala z poza mých nohou. "Chvíli ji nech. Za chvíli se jí nezbavíš a ještě k tomu tě umluví k smrti. Někdy má nálady, že je úplně zticha a pak najednou je to nejukecanější člověk na světě, i když nám to mluvení ještě moc nejde, že?" Vzala jsem si Darcy do náručí.

-----------------------------------------

Po třech hodinách venku jsme se vracely domů. Obloha se začínala zatahovat.

"Já chápu, že je to divná otázka a asi bych se na ni ptát neměla, ale..." Odmlčela se a sledovala mě. "Kdo je její otec?" Povzdychla jsem si. "Je divný, že na tebe není vůbec podobná." Zastavila jsem se a rozhlídla jsem se okolo. "Koho ti připomíná?" Anička se zamračila. "Nikoho koho znám." Znova jsem si rozhlédla. "Vážně nikoho?" Zakroutila hlavou. "Ani Harryho?" Překvapeně zvedla obočí a koukala na mě. "To chceš říct, že máš dítě s Harrym Stylesem?!" Poklepala si na čelo. "Ani, to není vtip, ale pravda. Jmenuje se Darcy Styles." Zarazila se. "Májo, začínáš opravdu asi šílet. To žes potkala Harryho, neznamená, že se s tebou vyspal a udělal ti děcko. Proboha, měla by sis uvědomit, co za blbosti tady říkáš." Zavřela jsem oči. "Měj se." Otočila se na patě a než jsem stihla cokoli udělat, byla pryč.

Povzdychla jsem si a koukala jsem na Darcy, jak sedí v kočárku a zavírají se jí oči. Je mu podobná a nikdo nemůže říct, že ne.

Ahojte!
Takže dneska byly dvě kapitoly...
Takže nemám moc času, musím se dobalit, takže přibližně 3 minuty na vás mám!

K téhle části bych se chtěla omluvit aničce, která se tam už neobjeví - sad story... - udělala jsem tady z ní takovou nevěřící mrchu...

Promiň Ani, ale jestli si tohle přečteš asi mě zítra v buse zabiješ...

Bože těším se na týden jenom s tebou a Majdou! Lidi, jsme v rodině s učitelkama, ty to nepřežijou! :D
To je tvl... Ony se poserou! :D
Pardon že jsem sprostá! ;)

Miluju vás! Jste nejlepší!