I have a baby...?!

34. "He is UR father."

Ta ženská se vydala ke dveřím, které byly v levém rohu. Zaklepala na ně a potom je ptevřela. Rozhlédla se po místnosti. Pohledem se zastavila na někom v místnosti, na koho jsme neviděli.

"Derene, test otcovství." Podala mu nějakou složku. "To už sám zvládneš, já mám teď manikúru." Usmála se a otočila se na mě a na Harryho. "Poslouchejte ho. Před dveřmi bude ochranka, kdybyste snad někdo měl problém. Nashledanou." Kývla na mě a na Harryho se usmála. "Pane Stylesi." Mekla na něj a vyšla z místnosti. Málem jsem pukala vzteky!

Z místnosti vyšel nějaký muž. V jedné ruce měl bílý plášť a v druhé složku, kterou mu ta ženská podala. "Dobrý den. Tak, první potřebuju DNA otce, takže prosím posaďte se." Ukázal na lůžko a začal listovat složkou. Harry stál na místě a zíral na zelené lůžko, na které si měl sednout. "No, na co čekáte?" Skousla jsem si nervozitou spodní ret. Ani nevím, proč jsem nervózní byla... Věděla jsem jak to dopadne. Možná to byl ten důvod.

Harry si pomalinku sedl na lůžko. "Ruku před sebe prosím." Doktor si stoupnul před něj. "Kterou?" Jeho hlas byl chraptivější než normálně. "Ze které vám normálně berou krev." Natáhl před sebe levou uku. Dlaň měl stisknutou v pěst. V obličeji neměl jediný náznak nějaké emoce. Vypadal jako kamená socha.

Doktor - Deren - mu ruku stáhl a poprosil Haryho, sby si zapumpoval. Harry hleděl před sebe přímo na doktora, ale vypadalo to, že ho ani nevidí. Vypadalo to, že vidí něco úplně jiného. Něco ve mně hrozně chtělo vědět, nad čím přemýšlí.

"Mami, já se bojím." Darcy mě objala kolem nohou. "Jsem tady s tebou." Vzala jsem si ji zase do náruče, i přes její váhu.

Harry se na ni podíval. Prohlížel si ji. Byl to zvláštní pohled. Stále v obličeji neměl jedinou emoci, která by prozrazovala, nad čím přemýšlí.

Doktor si na lůžko připravil dvě injekční stříkačky. Na ruce si dal rukavice a Harryho ruku postříkal dezinfekcí. Potom si do ruky vzal stříkačku a zapíchl ji Harrymu do vnitřní strany loktu. Harry zhluboka dýchal, jako by to nějak příšerně bolelo.

Nadskočila jsem leknutím a málem jsem upustila Darcy, když se dveře do ordinace prudce otevřely. Dovnitř se navalili kluci. "Přejete si?!" Dortor nespokojeně zavrčel. "Jsme kamarádi a spolupracovníci." Usmál se Louis. Tahle věta zněla divně. "Tak buďte potichu a nezavazejte." Stoupnuli si do ruhu místnosti a sledovali dění. "Pak půjde na řadu ta malá." Podíval se na mě a na Darcy.

Vytáhl stříkačku z Harryho paže a položil ji na malý stolek za sebou. Harry se postavil. "Co by se stalo, kdybych odmítnul přistoupit na test?" Doktor se zasmál. "Hádám, že vám to nařídil soud. To by znamenalo, že byste odmítl rozhodnutí soudu, takže pokuta, nebo podmínka. Ale věřte mi, že jich tu pár takových bylo. Většinou to byla znásilnění a to není příjemné. Ve vašem případě je to jiné a dost zvláštní." Zakýval hlavou. "Jak vy víte, o čem je náš případ?! Jste jenom doktor!" Zaječel Harry. "Ježiš přestaň se chovat jako nevychovanej spratek! To, že jsi namachrovaná hvězdička neznamená, že jsi něco víc! Mohl by ses chovat k některým lidem, líp, nemuselo by se ti to vyplatit." Zakroutila jsem hlavou. Vyjela jsem na něj možná až moc, ale nemá se tak chovat. "Děkuji." Deren kývl hlavou ke mně. "Vím všechno co potřebuji vědět a tato práce má i své výhody. Občas ke mně nějaká složky zabloudí." Díval se upřeně na Harryho. "Jinak souhlasím naprosto se slečnou. Je sice divné, že má dítě s nějakým slavným zpěvákem už tak mladá, ale jsem si stoprocentně jistý, že je to vaše dcera." Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu. Darcy jsem položila na zem ve chvíli kdy se místností roznesl její hlas. "Mamí, co je to dcera?" Dřepla jsem si před ni. "Ty jsi ty pro mě. Jako já jsem tvoje maminka, tak ty jsi moje dcera, stejně jako jsi dcera pro tatínka." V tu chvíli se Darcy rozbrečela.

Klekla jsem si na tvrdou dlážděnou zem a objala jsem ji. "Darcy." Zašeptala jsem a hladila jsem ji po zádech. "Neplakej." Zvedla jsem pohled ze země za Darcy na Harryho, který stál za Darcy a tvářil se zvláštně. Vypadal ublíženě. "Přece bys neplakala. Takový velký holčičky, jako ty už nepláčou." Odtáhla jsem se od ní. "Ale oni mají tatínka." Zamračila jsem se. "Ty máš taky tatínka." Zakroutila hlavou. "Nemám." Mračila se a hleděla na mě. "Darcy." Harryho chraplavý hlas se ozval přes celou místnost. Malinko se na něj otočila. Nechápala jsem, co měl Harry v plánu a dokonce mě to i děsilo. Dřepl si a natáhl před sebe ruce. "Víš já jsem..." Nedokázal to vyslovit. Vypadal naštvaně a smutně zároveň a já nedokázala uvěřit, že tohle dělá.

Podíval se mi do očí, jako by prosil o pomoc. "Darcy, to je tvůj tatínek." Podívala se s vykulenýma očima na mě a pak na Harryho." Trochu nesměle se usmála a udělala k němu krok. "Ty?" Dívala se na něj a hrála si s lemem své mikiny. Příkývl s pouhým "ehm." Vrhla se na něj a objala ho.

"A proč nemáš rád maminku?" Harry zakroutil hlavou. "To jsem nikdy neřekl. Maminku rád mám, jenom jsme se dlouho neviděli." Darcy zakývala hlavou. "Ale maminka kvůli tobě plakala." Skousla jsem si spodní ret a odvrátila jsem pohled. Nechtěla jsem čelit jeho pohledu, kterým by mě propaloval. Skoumal by jestli má Darcy pravdu a kdyby ji zjistil, vysmál by se mi. Teda aspoň myslím.

Můj pohled padl na doktora. Stál u zeleného lůžka a koukal se na mě. "Možná bychom měli pokračovat." Povzdychla jsem si a vstala jsem ze země. "Darcy, pojď si sednout pan doktor udělá malý test a když to zvládneš, koupím ti něco sladkýho." Natáhla jsem k ní jednu ruku. "Půjdeme do cukrárny?" Přikývla jsem. "A může i táta?" Povzdychla jsem si. "On asi bude mít moc práce." Podívala se na Harryho. "Až někdy jindy, budu muset domů." Pohladil ji po vláskách tak jako já. Vypadal jinak. Když takhle klečel u Darcy a usmíval se na ni, vypadal jako táta. Jako opravdický otec. "A nemůžu domů s tebou?" Povzdychla jsem si. "Darcy." Podívala se na mě, ale hned uhla pohledem zase k Harrymu. "Nemůžeš." Postavil se i s ní v náručí. "Pojď za panem doktorem." Posadil ji na lůžko. Vypadala vyděšeně, neboli jako já u doktora.

Hello!
Takže dobré ráno všem! Bože jak já jsem ráda že ta škola je až zítra! Fuj!
Jsem naprosto hotová!
Spinkala u mě Adélka a dělaly jsme takový kokotiny! ( pardon )
To víte no...

Teďka mi tady ještě spamuje účet! :D

Poslední dobou je to celkem divný, ale uvědomuju si hodně, že doopravdy Directioners Family už neexistuje...
Nebo se o to pár z nás ještě snaží, ale to už asi nikdy nebude takový jako to bylo.
Když jsem se do fandomu přidala, bylo to tak, že se braly naprosto vážně skupiny a stránky.
Teď je to spíš sranda...
Jako v tom nevidím problém, ale naprosto miluju hádky o Larrym, o Zaynovi a tak.
Tehdy jsme se nikdy nehádaly, ale každá jsme řekla svůj názor.
Teď je fandom plnej fanynek který ani neví, jakou spojitost mají kluci se schodama, jakou spojitost měl Louis s mrkvema a nebo Niall s bramborama... Trochu sad story...

No... Asi se půjdu někam uklidnit. Celý ráno posloucháme starý songy a je to hodně zvláštní...
Prostě vzpomínky na celou dobu ve fandomu a na všechno okolo...

Miluju je a vždycky budu! :3
Vás taky takže zatím pápá a příště! :(