I have a baby...?!

18. Sorry?!

"Víš snad můj názor! Nikdy jsem nechtěla být žádná děvka nebo něco takovýho, ale prostě se to stalo a už s tím nic neudělám... Mrzí mě to a ani nevíš jak, ale už to zpátky nevrátím. Svedla bych to na chlast, ale to nemůžu... Už jsem to udělala a tím, že vinu budu přehazovat jinam nic nezměním." Po tváři mi stekla slza.

"Nechtěla jsem, abys brečela. Májuško, nebreč... Prosím." Ady mě objala. "Co na to Harry?" Utřela jsem si tváře. "Říká, že mě miluje..." Ady se uchechtla. "Je to snad směšný?!" Rychle zakroutila hlavou. "Ne, to není, jenom je to zvláštní. Naprosto mi to připomíná story na Wattpadu." Uchechtla jsem se. "Měla bych o tom napsat snad jednodílovku?" Zvedla jsem do očí a zasmála jsem se. "Hmm. Jednodílovka je moc krátká, zkus spíš tak deseti dílový příběh se sladkým koncem." Sklopila jsem pohled. "Který nikdy nebude." "Notak, nebuď tak depresivní, na to máš mě!" Ukázala na sebe. Protočila jsme očima. "Na to zapoměň! Když ty máš depresivní náladu, jsi na zabití-" Odkašlala jsem si. "Je ta chyba ve mně? Proč já musím vždycky všechno posrat?! Jsem na hovno." Pokoušela jsem se napodobit její hlas. Uraženě si odfrkla. "Vždyť je to pravda." Sklopila hlavu. "Ještě jednou tohle řekneš a já tě podřežu." Usmála jsem se na ni.

"No, já musím za Dáškou, takže se měj hezky a zas se brzo uvidíme. Papa." Objaly jsme se a ona odešla.

Ještě že tak. I když ji miluju, občas musím být sama. Normálně by jela domů tak za čtyři hodiny, ale hádám, že vycítila, že chci být sama se svýma myšlenkama.

O měsíc později

"Jsem naprosto v prdeli, nezačaly mi krámy! Vynechaly mi měsíc! Víš co to může znamenat?! Máma mě zabije!" Volala jsem s Ady. "V klidu, hned nemusíš být těhotná." Zavrčela jsem jí do telefonu. "Chápeš, že já nevím, jestli jsme vůbec použili kondom?!" Uslyšela jsem místo odpovědi jen povzdychnutí. "No nic, já jdu dneska do lékárny, takže mi drž palce." Bez odpovědi jsem jí položila telefon.

Vešla jsem do lékárny a začala jsem se klepat jako ratlík. Jestli jsem těhotná, tak je ze mě bezdomovec, bez otce dítěte a ještě k tomu jsem v jináči ve čtrnácti!

Paní za pultem si mě prohlídla. "Přeješ si?" Povzdychla jsem si. "Chci jeden těhotenský test prosím. Jo a spěchám, takže prosím co nejrychleji." Falešně jsem se na ni usmála. "Patnáct už ti bylo?" Podívala jsem se jí do očí. "Jo bylo. Prosím, za koho mě máte?" Prosím, ať to spolkne. "Jak myslíš." Na pult mi položí test a řekne si částku, kterou jsem jí rychle podala.

Test jsem hodila do taďky a z lékárny jsem vystřelila jako raketa. Jen ať si mě nevšimne někdo, koho znám.

O deset minut později už jsem odemikala vstupní dveře do domu.

Hned jak jsem se ujistila, že jsem doma sama, zamířila jsem do koupelny, kde jsem si vybalila test a přečetla jsem si příbalový leták s přesným postupem použití.

Udělala jsem všechno podle návodu a sedla jsem si na vanu. V klepajících rukách jsem sledovala test, na kterém se vytvořily dvě čárky.

"Pro boha svatýho! Jsem po smrti..." Najednou se mi udělalo špatně. Zatočila se mi hlava. V břiše jako by mě bodl nůž a já spadla na zem. Zavřela jsem oči, ze kterých mi stékaly slzy a obklopila mě temnota.

"Vstávej, Marie vstávej!" Probral mě až mámin hlas. Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se kolem. Ležela jsem ve své posteli a máma seděla na okraji s testem v ruce. A jsem v prdeli!

"Co to má být?!" Zakřičela na mě. "Je ti čtrnáct a chováš se jako nějaká kurva! Je to tvůj test?!" Se sklopenou hlavou jsem přikývla. "Takže ty si těhotná. No to je super. Ty máš nastoupit na gympl, ale místo toho se budeš starat o nějakýho fracka! Tohle je vrchol!" Vstala z postelr a test po mně hodila. "S kým to máš?" Promnula si spánky. "Já nevím..." Vlepila mi facku. "Jak nevíš?! To se jako kurvýš s každým koho potkáš?" Zakroutila jsem záporně hlavou. Slzy mi stékaly po tvářích. "Já si ani nepamatuju, že se něco takovýho stalo!" Obličej jsem si dala do dlaní. "Tebe někdo znásilnil?" Zakroutila jsem hlavou. "To si nemyslím, ale prostě si nepamatuju, že bych s někým měla sex." Říkala jsem pravdu, i když jsem si připadala, že lžu.

Vlastně já si to nepamatovala, Harry mi to řekl, takže žádná lež. Nemůžu mámě říct, že to mám s Harrym!

"Půjdeš na zjištění otcovství!" Zakroutila jsem hlavou. "Nikdy!" Zamračila se na mě. "Má za to zodpovědnost taky ten, kdo to dělal s tebou! A ty si ho nepamatuješ, takže tam půjdeš!" Nová várka slz se mi kutálela z očí. "Já to nechci vědět! Budu mít dítě a já ho chci mít ráda! Nechci, abych si pokaždé představila nějakýho vypatlanýho debila, když se na něj podívám!" Promiň Harry. "To sis měla rozmyslet dřív!"

Rozkašlala jsem se a ihned jsem se rozběhla na záchod.

Vyzvracela jsem snad všechno co jsem v těle měla.

"Já dítě nechtěla, nechtěla jsem ani s nikým spát, ale to už jaksi nevrátím... Já se omlouvám!" Opřela jsem se o zeď. "Omlouváš se, co si myslela?!" Zvedla jsem ramena a zase jsem je svěsila dolů. "Nemám tušení."

"Nějak to vyřešíme." Objala mě máma. "Děkuju. Já jsem nechtěla." Opřela jsem si hlavu o její rameno. Moje slzy jí máčely triko. "Ššššš."

Lidičky wow! Jsem asi divná, ale hrozně se mi líbí vaše zprávy a komentáře k dílům! Hlavně minulej komentář (u minulýho dílu myslím.) mi udělal velkou radost!

A teď k dílu...
Jako upřímně moje máma by mě doopravdy asi vykopla z domu...

Díl se mi celkem povedl - podle mých představ - a konečně jsme se dostali ke zlomu story!

No ještě bych vám chtěla říct, že se vám omlouvám za jakýkoly chyby, protože píšu na novým iPodu a musím si na to zvyknout... Chyby dělám dost často a proto vážně sorka! 😂

Miluju vás! :*