I have a baby...?!

32. Court

Obloha byla zabarvená do šeda. Co jsem si stihla všimnout, tak občas se z nebe snesla i nějaká kapka deště.

Jako by počasí přesně vědělo, jak se cítím. Zlomená, smutná a na dně. Jediné, co mě udržovalo nad vodou byla Darcy.
Nemůžu zase spadnout do depresí, i když od toho nemám daleko...

Vystoupala jsem několik schodů před soudní budovou a před vstupem dovnitř jsem se zhluboka nadechla.

Sotva jsem vstoupila, uviděla jsem svého právníka. Vypadal stejně, jako včera. "Dobré dopoledne." Nepatrně jsem přikývla. "Jste si tedy jistá ohledně toho testu?" Znovu jsem přikývla. "Když zavolám matce, může sem rovnou přivést Darcy, takže je to bez problému." Z židle, na které předtím než jsem přišla nejspíš seděl, vzal svou tašku.

"Přesuneme se dovnitř, máme nejvyšší čas." Prošli jsme dveřmi do místnosti, kde se to všechno bude odehrávat. Vedle sebe jsme šli dlouhou uličkou mezi lavicemi, až k našemu stolu, který byl na levé straně. Sedla jsem si vedle pana Adamse a nervózně jsem si hrála se svýma rukama ve svém klíně.

Moc dobře jsem si uvědomovala, že to skončí pro jednu anebo pro druhou stranu hodně špatně.

Místností se ozvalo klapání bot a smích. Otočila jsem se ke dveřím a spatřila jsem Harryho, kluky a pár lidí z Modestu, hádám.

Harry se usmíval a bavil se o něčem s Niallem. Ostatní vypadali o něco vážnější, než on. Všichni krom Harryho a asi jeho právníka si posedali na lavice. Harryho právník k nám přišel a podal si s tím mým ruku. Něco si řekli, ale já je ignorovala, neměla jsem sebemenší tušení, proč bych se měla bavit s někým, proti komu stojím a kdo se mě bude snažil shodit a ukázat na to, jaká lhářka jsem.

Místností se znovu ozvalo klapání bot, protože většina lidí zde byla potichu. Zase jsem se otočila a spatřila jsem několik paparazzi! No to je vtip ne?!

Otočila jsem se zpátky dopředu hleděla jsem nepřítomně před sebe.

Místností se ozvalo klepání a dovnitř vstoupila žena. Měla na sobě takový ten hábit. Měla naprosto kamennou tvář a rozhlížela se okolo. Stoupla jsem si a sledovala ji. Všichni v místnosti stáli, dokud neřekla sedněte si a sama se neposadila.

Rozdělala si na svém stole nějaké papíry a do ruky si vzala tužku. Znovu se rozhlídla po místnosti a něco si napsala.
"Tímto zahajuji jednání ve věci šíření pomluv. Mezi panem Stylesem a slečnou Mary." Zaklepala na to svoje kladívko, kterému jsem se vždycky smála. Ani nevím proč, ale prostě mi to přijde vtipné.

"Máte nějaké dodatky k požadavku, nebo ho chcete zanechat v původní verzi, jak byl doručen soudu?" Podívala se na Harryho a jeho právníka. "Ponecháváme původní verzi." Přikývla a pohodlněji se usadila do křesla. "Pane Stylesi, postavte se. Doufám, že jste byl seznámen s požadavky chování u soudu." Harry přikývl. "Křivá výpověď může být brána jako trestný čin a může vést k odebrání svobody až na dva roky." Podívala se na mě a na Harryho.

"Takže dáme se do toho. Pane Stylesi, proč jste se rozhodl podat toto trestní oznámení?" Harry si odkašlal. "Protože ty lži, které o mě šíří tady slečna mi škodí jak v práci tak i v mém soukromém životě. Snáším spoustu takovýchto lží, ale tahle je první, která nás nějak zasáhla." Podíval se na mě a zpátky na tu soudkyni. "Měla slečna nějaký důvod roznášet takové lži?" Už mě to celkem štvalo. Proč ze mě dělá lhářku?! Sakra jestli to takhle bude pokračovat, tak se zvednu a odejdu!

"Nevím. Sama vychovává svoji dceru, protože ji její přítel asi opustil, pokud tedy měla přítele." Zamračila jsem se a sledovala jsem ho. Měl to nacvičené, jinak to prostě není možné!

"Můžete se posadit a vy se postavte." Přesunula pohled na mě. "Takže slečno, souhlasíte s podaným návrhem?" Co je tohle za otázku?! "Jistě že ne. Podle mě je to naprostý výmysl." Nečo si napsala a dál na mě koukala. "Takže vy tvrdíte, že jste žádné lži nešířila?" Povzdychla jsem si. "Mám rovnou dvě tvrzení. Za prvé nikdy jsem nic o tom, že by měl Harry otcem Darcy neřekla. Novináři si to hold domysleli sami. A za druhé, když řeknete pravdu, neroznášíte pomluvy a ani lži!" Ta kývala hlavou. "Nikdy jste nemluvila o Harrym jako o otci vaší dcery." Zakývala hlavou. Znova si něco napsala. "Posaďte se. Chce se ještě někdo vyjádřit k návrhu, než budeme pokračovat výslechem svědků?" Zůstala jsem stát. "Já bych chtěla." Pokynula mi rukou. "Požaduji test otcovství!" Rukama jsem se opřela o stůl, abych tam sebou nešvihla. Doopravdy jsem od toho neměla daleko.

Soudkyně se rozhlédla po místnosti. Zhluboka se nadechla a stočila svůj pohled zase ke mně. "Zná někdo důvod, proč bych neměla návrhu vyhovět?" Harry vypadal dost překvapeně a vlastně všichni, krom mě a mého právního zástupce. "Tak odkládám soud na zítřek po vykonání testu otcovství soudním znalcem. Takže poprosím, aby zde zůstal pan Styles a slečna i se svou dcerou. Moje asistentka vás počká před soudní síní." Přikývla jsem - spíš sama pro sebe.

Mně to problém nedělá.

"Sejdeme se zase zítra v devět hodin ráno." Práskla zas tím svým kladívkem o malou dřevěnou desku. Ta rána se nesla místností, jako by byla prázdná. "Ne! To nejde!" Vyskočil Harryho právník, ale to už bylo pozdě. "Už jsem rozhodla. Uvidíme se zítra nashledanou." S tímto odešla soudkyně z místnosti.

"Tak, tohle je za námi. Naštěstí nikdo nic neřekl." Začal si pan Adams sbírat svoje papíry. "Takže mě už tu nepotřebujete. Proto vás opustím. Sejdeme se zítra o půl deváté." Usmála jsem se na něj. Zvedl se a odešel z místnosti. Sledovala jsem Harryho. Měl obličej složený v dlaních.

Zvedla jsem se a došla jsem k Harrymu.

Co to zas dělám?! Sakra tohle dopadne špatně!

Pomalu ke mně vzhlédl. "Co chceš?!" Vypadal dost naštvaně, no kdo se diví. "Radši nic." Mávla jsem nad ním rukou a vyšla jsem před soudní síň.

Je na mě naštvaný... Asi hodně... Ježiš, co jsem to zas udělala?! Jsem příšerná! Jsem protivná na lidi a dělám jenom samý problémy!

Z kabelky jsem si vytáhla telefon. Chvíli trvalo, než se zapnul a až se to stalo, Harry vyšel ven a stoupl si vedle mě. Vytočila jsem mámino číslo a poprosila jsem ji, aby přivedla Darcy. Řekla mi, že přijede do desíti minut. Měla jsem smíšené pocity...

Ubližuju lidem, radši bych se měla někam zakopat...

Ahojte!
Jsou dvě ráno a já ještě nespím! Jo bíte proč? Mám úžasný spolužáky! 😂😂
Nakráčeli si to sem a prej ať s nima jdu ven. No nepřemluvili mě a tak jsem s nima kecala hodinu a půl v okně! Jako takový blbosti! :D
Tohle nechcete. Ještě byli nalití a málem vzbudili naše! :D
Máma by mě adi zabila kdyby je tady našla!

Jinak k dílu! :)
Zase jsme se posunuly dá, ale teď už je to skoro jasný ne? :)