I have a baby...?!

14. Am I terorist?

Vešla jsme do domu s těmi slovy v hlavě. Vyzula jsem si boty a vešla jsme dovnitř.

"No konečně! Kdes byla celou dobu?!" Vyjela na mě Andul. "No, neboť jsme se opila, tak jsem zvracela a spala." Protočila nade mnou očima. "No neměla jsi chlastat!" Zasmála jsme se se. "To jsem neměla no..." Vešli jsme do kuchaně, kde byla Nana, což je Aniččina teta, u které jsme tady bydleli.

"Ahoj, dáte si s námi jídlo?" Zakroutila jsme hlavou. Můj žaludek je jak na vodě, takže já rozhodně jíst nebudu. "Ne, kdyžtak se najíme pak." Anička se vydala za mnou do našeho pokoje.

"Cos vlastně dělala ty s Niallem?" Sedla jsem si na svou postel. "Doprovodil mě na metro a domů. Bylo to fajn, ale jako co vy tam?! Koukali jste na porno! To jako... Ježiš... Tys koukala na porno s One Direction!" Začala se smát. "No, já si to nepamatuju, kromě toho, že to zapnuli." Zamračila jsem se na ni. "No a co se dělo dál?" Trochu jsem váhala, ale rozhodla jsem se o tom nikomu neříct, takže ani Aničce. "No nic moc si nepamatuju, kromě toho, že všichni šukali." Vyvalila na mě oči a začala se smát.

"No nic, musíme se sbalit." Koukala jsme se na svém mobilu na hodiny. 16:48. "No, těším se už domů, i když tohle bylo celkem úžasný! A víš co? Niall mě follownul na Twitteru a Insta!" Anička začala tančit. "Těším se, až si ho vezmu!" Zasnila se a spadla do postele. "Ani, fakt to s tím zelím nepřeháněj, jo?" Probodla mě pohledem. "Tý jo! Budeme mít na svatbě všechno bílo zelený. Tak padesát hostů nebo víc, asi jo... No, už vím jak bude vypadat náš dort a koupím si ty nejkrásnější šaty!" "A víš co? Budete spolu mít 5 blonďatejch dětí, doufám že budou blond... Niall sice není, ale Theo jo a to má v rodině samý brunety, teda babičky a tetičky jsme nezkoumala... Budou to samý kluci, založí si kapelu a budou slavnější než 1D, ale pak se pohádaj, Niall tě podvede a přestaneš ho bavit, takže bude rozvod a tím končí váš pohádkovej život." Hodila po mně polštář. "On by nikdy nepodvedl někoho koho miluje." Povzdychla jsem si. "Je to jenom člověk."

Zvedla jsme se z postele a začala jsem si skládat věci do kufru. Harry je taky jenom člověk.

-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-

Seděli jsme v autě a jeli na letiště. "Tak doufám, že jste si tady užili. Někdy zas přijeďte." Otočila se na nás Nana, když jsme zatáčeli k letišti. "Rády."Anička se usmála na tetu ve zpětném zrcátku.

Zastavilijsmepřímo před vchodem na letiště. Teta nám pomohla vytáhnout kufry z kufru. "Ráda jsem tě poznala Maria a ty Ani, pozdravuj doma. Určitě se ještě letos uvidíme. Všechno máte, tak jděte, ať mi neodtáhnou auto." Usmála se na mě a Aničku objala. Je zvláštní, jakou rodinu Anička má... Narodila se v Irsku, jednu tetu má v Londýně, druhou ve Skotsku a kdo ví, kde žijí její babičky, sestřenice atd.

Vešli jsme do letištní haly. Rozhlédla jsem se a hledala jsem u některého odbavovacího terminálu náš let. Nakonec jsem ho našla a tak jsme se k němu s Aničkou vydali.

"Ta fronta je nekonečná!" Postěžovala si Anička. "No jo no." Zvedla jsem ramena. U vchodu do budovy se ozvalo pištění. Stejně jako všichni jsme si i my s Aničkou otočili. Někdo něco vykřikoval. Byl to hrozný zmatek. Nechápala jsem co se děje. Třeba chytili nějakého teroristu!

"Nechápu, co se děje!" Anička se mračíc koukala přes lidi ke vchodu, kde byla spousta lidí. "Asi se někomu něco stalo." Mykla jsem rameny a otočila jsme se zpátky.

Dostali jsme se na řadu. Předložila jsme té paní potvrzení o cestování bez doprovodu.

Promluvila si s námi, odevzdali jsme jí kufry a na ruce nám dala náramky, které označovaly, že jsme bez doprovodu.

Potom jsme se vydaly k naší bráně. (PA: Nevím, jak to napsat, ale snad všichni chápete...)

Už jsme si sedaly, když nás vyrušil hlas z rozhladu. "Prosím, ať se slečna Zdařilová a Matyová dostaví k informacím, děkuji." (Přijmení jsou vymyšlená! ;) )

Podívala jsem se na Aničku, která měla stejný nechápavý výraz, jako já. Že bychom měli v kufru něco, co se nesmí? Proboha, jenom to ne. Ještě nás tady zavřou! Já chci domů, nechci jít na žádný informace! Co se stane, když tam nepůjdeme? Někdo pro nás dojde a nebude to tak jednoduchý... Proboha, nejsem v žádný kriminálce Miami. Prostě tam půjdeme. Ničeho se bát nemusíme, nic špatnýho jsme neudělali!

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem se s Aničkou vydala po šipkách k informacím. Zastavili jsme se před kulatým pultem. Měl zelenou barvu a šel vidět z dost velké dálky. Žena za přepážkou byla trochu při těle, ale vypadala mile. "Přejete si holky?" Nervózně jsem si hrála s rukama. "No, v tom rozhlase nás prosili, abychom sem přišli." Pootevřela pusu a prohlížela si nás. "Jistě!" Zasmála se. "Počkejte chvilinku. Něco ťukala do telefonu a pak si ho přiložila k uchu. Něco si s někým říkala a ve mně rostl strach. Byla jsem nervózní a neměla jsem ani proč.

Položila telefon a usmála se na nás. "Pardon, ale došlo tu k omylu. Hledáme pouze slečnu Zda-" Pokoušela se vyslovit moje jméno. "Zdařilovou." Přikývla. "Takže to budeš asi ty. No ty si můžeš zatím jít sednout zpátky a počkat na svou kamarádku, ano?" Mluvila s Aničkou jako s malým dítětem a mě to nutilo se usmát.

Anička se na mě při odchodu nejistě podívala, ale já kývla hlavou, aby si nedělala strarosti. "A ty pojď za mnou." Obešla celý pult a šla někam pryč. Šla jsem kousek za ní, protože jsem měla strach, ale v hlavě jsem si pořád dokola říkala, že to přece nemůže nic být.

Zastavila se u dveří s nápisem: Jen pro personál!. Otevřela mi svou kartou dveře. "Prosím." Podívala jsem se na ni a pak na divnou chodbu, kam vedly dveře. Pomalu jsem vešla dovnitř. Dveře za mnou zase zavřela a já se cítila jak v nějakým hororu. Napravo ode mě byly otevřené dveře. Vešla jsem do místnosti a můj dech se zarazil.

Ježiš lidičky, ani netušíte jak divnej se mi tenhle díl zdá, ale nasmála jsem se u něj. Jenom jsem dlouho hledala ty přijmení, než mě nějaký napadly, takže jsem musela prohlížet všechny přátele na fb, abych nějaký který budou pro anglány příšerný našla! 😂 :D

Jinak, je mi tak hrozně, že to ani není možná! Zítra škola! C'mon prázdniny byly nějak mooooc krátký.

Fakt to je tak příšerný. No nezdá se vám?! Už zas vidím ty obličeje učitelek. Proboha! Lidi víte co to je? Ty jejich květáky a příšerný pištící hlasy. Lidi fakt konec toto.

Miluju vás a za pár dní vám vydám další! ;)

Btw už jsem všechny díly ihab dopsala a sama jsem se z nemjakýho neznalmího důvodu rozbrečela. Ten příběh mi přirost k srdci. Holky konec se mi dost líbí a doufám, že se tam dočtete a že se vám taky bude líbit.