I have a baby...?!

31. It's time

Probudila jsem na vyzvánění budíku z mého mobilu. Vstala jsem a ihned jsem vlezla do koupelny. Udělala jsem si veškerou ranní hygienu a vrátila jsem se do pokoje. "Mami, já nakonec půjdu sama. Chci se tomu postavit sama. Postaráš se o Darcy?" Přikývla. "Jak myslíš, ale opora by se ti mohla hodit." Zakývala jsem hlavou. "Já to chci zvládnout sama."

Z kufru, který jsem si ještě nevybalila a ani to nemám v plánu, jsem si vytáhla černé jeany a bílou košili. Vlezla jsem zpátky do koupelny a rozčesala jsem si vlasy. Dneska jdu k soudu a chci nějak vypadat. Na rty jsem si nanesla tmavě růžovou rtěnku a na oči jsem si dala tmavé stíny.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a pořád jsem si opakovala, že to zvládnu.

V pokoji jsem si vzala kabelku s věcmi a políbila jsem Darcy na čelo. "Uvidíme se později. Ahoj." Zavřela jsem za sebou dveře od pokoje a chodbou jsem se vydala ke schodům.

Od hotelu jsem se vydala po ulici na místo, kde jsem včera viděla Starbucks. Po nějaké době jsem si všimla, že mě pronásleduje nějakej chlápek s foťákem. Ignorovala jsem ho, jak jen to šlo, ale lezl mi na nervy, že jsem to už vážně skoro nevydržela. Naštěstí mě zachránil zelený nápis.

Vešla jsem dovnitř a objednala jsem si caramelové Latté a dva muffiny. Sedla jsem si ke stolku a nasnídala jsem se. Na cestu s sebou jsem si dala ještě čokoládu a vydala jsem se zase na ulici.

Nasedla jsem si do autobusu, který by mě měl dovést k budově soudu. Ubýhající cesta mě tase donutila přemýšlet.

Tři osoby.
Já a Harry a Darcy.
Darcy je naše dcera. Naše krev. Moje všechno. Je to jediný důvod, proč se tohle všechno děje.
Za co? Proč se tohle děje mně?
Nikdy jsme neudělala nic špatnýho, krom pár blbostí...
Měla jsem se Darcy vzdát?
Ale to prostě nešlo. Byla krásná, byl to kus mě.
Co se týče ostatních lidí v mém životě, tak těch moc není...
Anička. S tou se sice bavím, ale méně. Je na jiné škole a často je i pryč.
Adynka. Ta je pořád moje BF! Miluju ji, ale prostě nevidíme se tak často.
Kdo jinej? To je asi všechno. Krom rodičů už není nikdo.
Většina mých spolužáků ze základky se se mnou už nebaví a s lidma z mé nynější třídy se nebavím, protože jsou to namyšlení idioti. Jsem o rok starší než oni a mám Darcy. Vlastně vždycky spěchám domů, abych si vzala Darcy od mámy, abych jí nepřidělávala starosti.

Teoreticky jsem se vzdala jakéhokoli společenského života... Mám pár přátel a to je všechno. Nikdy jsem nebyla moc kamarádská, ale nikdy jsem si nemyslela, že skončím takhle bez přátel.
A kluk? To je naprosto jiná kapitola. Ne, že by mě nikdo nechtěl, bylo pár kluků, ale s žádným jsem se nedostala dál, než k líbání. Asi jsem po Darcy neměla odvahu, ale stačilo by, aby pár měsíců vydrželi, jenže to jsem si přála moc.
Hlavně netuším, co by se stalo, kdybych si našla kluka a oznámila mu, že mám dvouletou dceru...

Je možné, že za to zase může Darcy? Pro boha, ona za nic nemůže! Za nic! Já jsem tady ta blbka, která Harryho nechala, aby se s ní vyspal! Jenže on si žije dál, narozdíl ode mě.

Autobus se začal blížit k mé komečné zastávce. Znova jsem znervózněla.

Musím si ujasnit, co teď budu dělat.
Bude proti mě stát Harry, nebo Modest! ? Vlastně ani nevím, proti komu budu stát...
Kdyby to byl Modest!, bylo by to jddnoduší...
Možná, že nejsem schopná Harrymu ublížit... I když on ubližuje mně.
Cítím k němu ještě něco? Cítím k němu víc než nenávist?
Láska a nenávist od sebe nejsou daleko.
Celé dva roky si říkám, jakej debil to je a dneska to můžu dokázat. Můžu ukázat, kdo je podle mě Harry Styles. Jenže doopravdy ho tak nenávidím?

Autobus zastavil na zastávce, kde jsem vystupovala. Kousek ode mě jsem viděla budovu soudu, který jsem měla za pár minut navštívit a celý den jsem tam měla poslouchat narážky na mě, na to co se stalo když mi bylo 14, na Darcy na můj život na Harryho, na můj svět.

Pomalým krokem jsem se k té budově vydala. Nervozita ze mě musela jít vidět. Bylo třičtvrtě na deset. Trochu jsem přidala do kroku. Rozhlížela jsem se po okoló, jako bych hledala nějakou svoji záchranu a přitom jsem šla dál. Bála jsem se, co se stane, jestli vyhraju, co se stane, jestli prohraju.

Jestli se tam rozbrečím, asi se sama profackuju. Musím být silná! Musím si věřit a něčeho v životě i dosáhnout.

Ahojky! :)
Jsem opět zpátky! WOW!
Lidičky no chápete to?! On fakt ten soud bude...! Mary se bude soudit s Haroldem!
Jak myslíte, že to dopadne?
Zbývá nám už jen pár dílů do konce a skoro všechny se týkají toho soudu... Ale nemusíte se bát, že by to bylo nějak nudný! :D

Jinak jsem pořád nemocná. Víte jaká je to otrava? Už jsem viděla tak 100 filmů!!! Je to tak otravný, že už chci do školy! :O What?!