I have a baby...?!

20. Darcy

O 8 měsíců později

Probudila jsem se z bolesti. Všechno ve mně mě stahovalo a bolelo. "Mamí!" Zaječela jsem v bolestnejch křečích.

Ihned vběhla do mého pokoje. "Co se děje?" Rozbrečela jsem se. "Já asi rodím." Rozbrečela jsem se.

------------------------------------------

Byla jsem celá naprosto zpocená. Příšerně to bolelo. Takovou bolest jsem v životě ještě nezažila. Hlas doktorky se rozezníval po místnosti, ale já ji nevnímala. Nemohla jsem. Celé mé tělo se soustředilo jen a jen na tu bolest.

A pak najednou z ničeho nic se ta bolest zmenšila. Pokojem se rozezněl dětský pláč. Mé tělo svíjející se v křečích se uklidnilo.

Zhluboka jsem dýchala. Bolest odcházela. Měla jsem zavřené oči. Pokojem se rozezníval pláč. Bolelo mě slyšet moje dítě plakat. Chtěla jsem si ho vzít, ale sestřičky si ho vzaly k sobě.

"Slečno?" Otevřela jsem oči. "Blahopřeji vám, máte zdravou holčičku." Natáhla ke mně ruce, ve kterých ji držela. Podepírala jí hlavičku. Ona pořád plakala a já jen na její ruce koukala.

Pomalu jsem se odhodlala k ní ruce taky natáhnout.

Podala mi ji a v tu chvíli pláč ustál. Přivinula jsem si ji k tělu. Usmála jsem se. Po tváři se mi skutálela slza. "Se sourozenci nepočítej." Zachraptěla jsem a sestřička se zasmála.

Sledovala jsem svoji dceru. Měla růžové tvářičky. Oči měla zavřené. Taky bych si pospala. Lehce jsem ji políbila na čelo.

Kéž by tady byl i Harry...

Jediné co jsem teď chtěla, bylo ochránit ji. Nikdy bych nikomu nedovolila, aby jí ublížil. Nikdy nikomu. Ale Harry si to zaslouží vědět.

"Převezeme vás na váš pokoj." Přikývla jsem. "Počkáme venku." Máma odešla a sestřička už se skláněla, že si ji ode mě vezme. "Můžu vás jenom o něco poprosit?" Setřela jsem si slzy. "Ještě než ji odvezete, můžete mi ji vyfotit?" Podívala jsem se na stůl kousek od postele. "Jistě."

Udělala to a telefon mi podala. Zhluboka jsem se nadechla. Rozklikla jsem ikonu zpráv a zvolila jsem nové okno.

Komu: Harry Styles

Přidala jsem fotku mojí malé- NAŠÍ malé a napsala jsem jednoduchou zprávu: 24.4.2014 at 5:58... Your daughter Darcy...

Zvedla jsem zrak od telefonu. Zrovna ve chvíly, když ke mně došla sestřička. "Vezmeme vás na váš pokoj, kde se osprchujete a převlečete." S nepřítomným výrazem jsem jí přikývla. Ani jsem si pořádně její slova neuvědomovala. Jenom jsem přemýšlela, jestli to mám odeslat...?

Zaslouží si to vědět, i když nezmění ho to? Nebude ji chtít vídat? Čemu by to vlastně vadilo?

Skousla jsem si spodní ret a odeslala jsem to. Hned potom jsem svůj telefon vypnula.

Najednou jsem se rozbrečela. Sestřička mě vyvezla z porodního sálu. Na chodbě stáli naši a moje sestra. Falešně jsem se na ně usmála. Hned jak jsme zahnuly za roh, znovu jsem se rozbrečela.

Na konci chodby byla nějaká místnost pro sestřičky, odkud se ozývala písnička Luttle Things... Udělalo se mi ještě hůř. Momentálně jsem se chtěla schoulit někam do kouta a brečet a brečet a jenom brečet.

Nikdo mě nemiluje. Nikoho krom rodičů a kamarádů nemám. Jenom Darcy. Darcy je víc, než jsem kdy měla, ale pořád tu někdo chybí. Jedna šachová figurka zmizela...

Co, až se bude ptát na otce? Jak jí to vysvětlím? Jak to můžu malé holčičce vysvětlit? Tvůj otec je světoznámý zpěvák a kdybych tě přiznala, měl by velké potíže / skandály nebo tak...

Sestřička se mnou zastavila. "Pomůžu vám dolů." Chytila mě za ruku. Velmi pomalu jsem přesunula nohy na jednu stranu postele. Tak šíleně to bolelo při každém pohybu. Pomalu jsem slezla dolů. Sestřička mě pořád držela za ruku. Otevřela mi dveře a my vešly do mého pokoje.

Vpravo byla pohovka a za ní televize. Nalevo zase dveře, které předpokládám vedly do koupelny a za koupelnou, bylo moje lůžko. Vedle něj byla ještě malá postýlka, u které seděla další sestřička.

"V koupelně máte čistou košili, kdyby se cokoli stalo, stačí jenom zakřičet." Vzala mi telefon, který jsem do teď svírala v rukou. Přikývla jsem a pomalým kulhavým krokem jsem se dostala do koupelny.

Sprcha byla momentálně to nejpřijemnější, co mě napadalo. Naštěstí v ní bylo sedátko, takže jsem si sedla a nechala jsem na sebe stékat proud vody. Brečela jsem. Znovu a zas. Nenapadlo mě nic jiného, než brečet. Nic jiného jsem ani dělat nemohla. Neměla jsem u sebe nikoho, komu bych se vypovídala. Nemohla jsem ani nikomu říct, jak se cítím. Nikdo koho znám tohle nezažil a nevěděl by, jak se cítím.

"Slečno všechno v pořádku?" Povzdychla jsem si. "Ano."

Tak tahle vypadá můj život? Darcy, rodiče, Adéla a to je všechno? Opřela jsem si hlavu o studené kachličky.

Budu pracovat jako prodavačka, protože na nic jiného nemám vzdělání...

Musím se hlavně postarat o Darcy!

Lidičky, vážně netuším jak se mi povedl popsat (aspiň okrajově) porod, když z něj mám panickej strach ale okay...
No potřebovala jsem to urychlit a tak jsem to napsala jak to je. Vím že po porodu hned ta ženská nemůže chodit a tak dál, ale potřebovala jsem sprchu! :) :D

To je prostě místo na uklidnění a přitom se dobře píšou myšlenky!

U tohohle dílu jsem poslouchala 500 miles. Sama se sobě divím, ale rozbrečelo mě to. Chtěla bych někdy mýt v rukou svoje narozené dítě, ale s mým strachem z porodu... Buď se ho zbavím, nebo jsem to zažila jen jako postava ve vlastbí povídce.

Jinak moc děkuju aspoň za ty dva komentáře u předešlého dílu! :) vážně jsem velmi ráda!

Ještě na vás mám otázku a budu si vážit jakékoli odpovědi!

Jak si představujete konec?
(Myslíte si, že bude Mary s Harrym, nebo ne? Chtěli byste to tak? ...)

Ráda bych si přečetla vaše představy. ;)

Děkuju vám že tuhle story čtete a papa! :*