Byly jsme čtyři

Sarah

Hned další den ráno, po té party jsem se s úsměvem probudila. Neměla jsem kocovinu, jelikož jsem skoro vůbec nepila a navíc jsem ze včerejška měla strašnou radost. Celkově jsem včerejšek očekávala mnohem horší, ale to vy sami víte o cem mluvím. Když jsem se podívala na mobil, bylo tam pár zmeškaných hovorů od Sebastiana a nějaké zprávy k tomu a ještě nějaké zprávy od holek ze skupiny. Nejdřív jsem si otevřela tu skupinu, kde probírali zase nějaké blbosti. Následovně jsem si otevřela i ty zprávy od Sebastiana.

Sebastian
Přeji dobrou noc.. ještě musíme dořešit ty víš co... :)

Sebastian
Hezké ráno :), jak si se vyspala?

Neříkám nic, ale když jsem si ty zprávy přečetla, usmála jsem se jako sluníčko. Ještě jsem nikdy asi ještě tohle s klukem nezažila, tím ale nechci říct, že jsem žádného neměla. Pár jsem jich určitě měla, byla bych je schopný spočítat i na jedné ruce, ale ještě jsem nikdy nebyla tak moc ráda, za to že mi popřál dobrou no a i dokonce ráno.

Me
Hezké ráno i tobě :), vyspala jsem se překvapivě dobře, co ty?

Nemusela jsem čekat ani sekundu a už na zprávě bylo zobrazeno a následovně se tam objevili tři tečky.

Sebastian
Já jsem se taky vyspal dobře, hlavně kvůli tomu, co jsi udělala včera u tvého baráku, to mě velice potěšilo :)

Me
Jo tak to jsem ráda

Odpověděla jsem, ale když už jsem uslyšela další pipnuti, mobil jsem dala na stůl. Šla jsem se prevleknout do sportovního, jelikož jsem měla v plánu si jít zaběhat. Furt si musím udržovat zdravé tělo a nejjednodušším způsobem v téhle době, je prostě na půl hodiny až hodinu se proběhnout.

Když jsem už býka ve sportovním, dala jsem si na ruku hodinky, které kontrolovali můj dech, tep srdce a celkově mi ukazovaly, kolik jsem toho už uběhla, je to takový můj malý pomocník. Vyjdu ven z baráku a hned mě ofoukne jemný, ale za to docela studený vánek. Ještě chvilku jsem tam stála a dýchala hezky čerství vzduch, teď dokud se za mnou neozval ten jeden hlas. Velice konkrétní a povědomí hlas. Hned vím komu patří.
,,To si tady zamrzla?" Uchechtne se Sebastian a konečně si stoupne přede mě.
,,Co tady děláš? To ses rozhodl mě přijet zabit nebo co?" Zeptám se ho a docela mě zajímá, co odpoví.
,,Já položil otázku jako první." Upřesní mi Seb, jako kdybych si toho předtím nevšimla.
,,Ne." Odseknu mu a čekám na odpověď od něho.
,,Nechci tě zabít, na to tě mám až moc rád." Řekl, ale ani mě nenechal se k tomu vyjádřit, protože pokračoval dál.
,,Chtěl jsem si promluvit a tom včerejšku... o nás." Ukončí to nakonec tímhle, ale já mu teď k tomu nemám nebo nevím, co mu říct. Rozeběhnu se a když se otočím, vidím jak mě nechápavě pozoruje.
,,Chtěla jsem si zaběhat, tak jestli si chceš promluvit.." Udělala jsem významnou pauzu pro zvláštní efekt, ale efekt se nekonal, protože mi do toho hned vlezl.
,,Tak počkej na mě!" Řekne a já se zase rozeběhnu.
,,Já myslela, že fotbalisti mají fyzičku a běhání za míčem jim jde, tak bez míče by to taky mělo jít, ne?" Vykřiknu za ním. Což ho asi donutí se za mnou běžet a snaží se udržet stejné tempo, jakým jsem běžela celou dobu já.

Když jsme doběhli zpátky k mému domu, šlo vidět, že je Sebastian vyčerpaný.
,,Co s tebou je, však to bylo" Nedořeknu a podívám se na hodinky, ,,bylo to jen šest kilometrů." Nakonec dořeknu a uchechtnu se, protože narozdíl od něho vypadám normálně. Jenomže jemu to nepřišlo zas tak vtipné a hodil po mně vražedný pohled, který mě možná trochu vyvedl z míry, ale nakonec jsem se zase začala smát.
,,Tak když je ti do smíchu, můžeme si konečně promluvit." Řekne nakonec, když už není tolik zadýchaný. Na to jenom přikývnu, otevřu dveře od našeho baráku a zavedu ho do svého pokoje.