Byly jsme čtyři

Sarah

Všechno je v poslední době nějaké divné, všichni se chovají divně, počasí je divné, škola je divná, proste jak už jsem řekla úplně všechno je zvláštní. Mám spoustu otázek. Třeba

Proč se Amél zajímá o plavání?
Proč nejsou Tobias a Vaness schopni říct souvislou větu?
Proč je Abi znechucená z divadla?
Proč máme skoro každý obden s Bredem filmový večer?
Proč je mi tak moc sympatický?
Proč mám zapotřebí zjistit kdo to je?
Proč se bojím, že to je někdo populární a já na něj nebudu mít úroveň?
Proč si pokládám tyhle otázky?

Ne vážně měla bych se sebou něco dělat. A hlavně si zakázat slovo " proč" abych na něm nebyla závislá. Budeme dělat jako kdybych na něm dávno závislá nebyla. Ups. Možná by pomohl pobyt v lázních, ne to už přehráním, přece se nic vážného neděje, jen maličkosti které se ani netýkají mě.

Bred
Ahoj:)

Me
Čau.

Bred
Děje se něco?

Me
Ne vůbec. :)

Bred
Dobře?

Me
Proč píšeš..?

Bred
Nemůžu jen tak napsat?

Me
Ty! Ne, máš vždy něco v plánu

Bred
Dobře, tak...

Dal jsem neodpovídala, protože se tam objevily tři tečky, které tam byly hodně dlouho, doslova.

Bred
Jsi strašně milá, chytrá, když si píšeme nebo voláme pořad se směju, máš moc krásný hlas, jsi někdy strašně pesimistická, sobecká, arogantní, ale to všechno se mi na tobě strašně líbí, nemám tušení kdo jsi, ale rad bych tě poznal

Me
To je hezký i když sis nějaké slova mohl odpustit :)

Bred
Dneska v osm budu v parku u houpačky, jestli budeš chtít přijdi

Me
Promyslím si to

Hele to co řekl od něj bylo hezké, ale nevím jestli jsem připravena ho poznat.
Proč mám zapotřebí zjistit kdo je?
Tahle otázka se mi vybaví, je to jedna z toho seznamu. Asi bych tam měla jít, už kvůli tomu abych se netrápila. Dobře, tak tam půjdu.

Nevím proč mám zapotřebí se nějak hezky přichystat, ale prostě to udělám. Nikdy jsem nebyla moc do make-upu. A moje tváře se normálně červenají, takže to ani nepotřebuji. Dám na sebe černé džíny, bílé tričko a černou mikinu, jelikož už začíná být chladněji, tak abych neumrzla.

Sednu do svého auta, které je typicky černé, asi nejde přehlédnout, že jsem trochu závislá na černé. Cesta do města trvá asi deset minut. Jako vždy.

Zaparkuji na parkovišti u parku. Je tam jedno auto, které je mi dost povědomé. Bude asi Breda. Koho jiného by bylo. Vejdu do parku, který je úplně prázdný. Nevadí, aspoň mě bude moci unést. Jo asi jsem dost pesimisticka jak řekl. Dojdu až k houpačce, kde je nějaký mladý kluk. Je otoceny, takže mu nevidím do obličeje. Nejdu moc vidět, protože jsem ještě za keřem, který vede až k brance.

Otočí se a já vidím kdo to je. Co budu teď dělat? Rychle jsem se schovala. Tak tohle jsem nečekala. Jeho hezké modré oči do nichž jsem byla vždycky asi trochu zakoukana, vynikaly i ve tmě. Čekala jsem, že to může být kdokoliv, ale on zrovna ne.

Pípne mi mobil a na obrazovce se objeví Bred. Zase jsem spanikařila, určitě to musel slyšet, raději jsem si ztišila vyzvánění, kdyby náhodou ještě napsal, což pravděpodobně udelal. Rychle ale tiše jsem utekla zpátky do auta.

Čekala jsem kohokoliv, ale Sebastiana Rogerse, ne.