Byly jsme čtyři

Amél

Natáhne se ke mně a ruku mi položí na tvář, chvilku se na něj nechápavě dívám, ale on vypadá dost sebe jistě. Lehce mě políbí a nato hned odejde.

Ano, přesně tohle se stalo. Nechtěla jsem vám to prozrazovat ale myslím, že teď už je vhodná chvíle, kde byste se bez téhle informace nevyznali. Tak teď už to víte...

Od téhle chvíli jsem se ani jednou nepotkali, což bylo vlastně dobře. Ale dneska se chce prý sejít, zase. Jeden z důvodů, proč jsme se nepotkali, bylo, že jsem se mu záměrně vyhýbala, ale nebylo to zas tak těžký.

*♡*♡*

Seděla v jedné učebně, kde jsme se měli sejít a měla v uších sluchátka. Zrovna když mi hrála písnička od Bruna Marse, Marry you, tak vešel Daniel přímo do té třídy. Sundala si sluchátka a jen ho pozorovala.
,,Čau." Řekl po chvíli.
,,Ahoj." Odvětila jsem mu, ale nevěnovala jsem mu ani kousek svého úsměvu.
,,Tak z té fyziky mám jedničku, moc ti děkuji." Oznámí mi, jsem za něj hrozně ráda, že to dokázal.
,,Tak super, gratuluji." Konečně se usmeji, aby šlo poznat, že z toho mam radost.
,,A rozešel jsem se s Kate." Oznámil mi hned o milisekundu později.
,,Proč? Však jste byli hezky pár." A ano protiřečím si, prave teď. Protože to co jsem řekla minule o nich, je úplný opak tohohle.
,,No asi jsem se zamiloval někde jinde." Podívá se mi do očí a usměje se. Tohle nespěje k dobrému konci. Co mam teď dělat.
,,Tak ta holka má štěstí, já už půjdu." Řekla jsem bez nějakého přemýšlení a vyšla ven z učebny. Samozřejmě, že mě hned dohnal a chytl mě za ruku, tak aby mě to donutilo se otočit. Úplně mě okouzlí jeho oči. Jenže já si tohle nemůžu dovolit a hned se mu z toho doteku ruky vysmeknu. Zase rozejdu kupředu, tentokrát mě jenom pozoruje.

*♡*♡*

Nevím jestli jsem zareagovala správně. Prostě jsem spanikařila. Možná bych se mu měla omluvit. Jo napíšu mu.

Me
Hele promiň, jak jsem dneska zdrhla, můžeš mi to odpustit? :/

Na zprávu jsem samozřejmě nedostala odpověď, ale ani to blbé zobrazeno...

Trochu jsem se o něho bála. Možná jsem k němu něco cítila už delší dobu, ale až teď jsem si to byla schopná přiznat. Měla jsem divný pocit, že se mu něco stalo. Asi se o něho mám přehnaný strach, ale stejně mi to nedalo a po hodině, co nedal ani zobrazeno jsem se rozhodla se kouknout na jedno místo. Konkrétně na náš plavecký stadion, kde chodí když má blbou náladu a tak. To si pamatuji, že mi jednou říkal.

Vlezla jsem do auta a jela k naši škole, kdybych nebydlela mimo město, tak bych šla asi pěšky. Snažila jsem se tam dojed, co nejrychleji. Zaparkovala jsem na školní parkovišti a šla přímo ke vchodu. Prošla jsem chodbou a nakonec jsem se objevila u dveří k bazénu. Vejdu dovnitř a strašně se mi uleví. Opřu se o zeď a pozoruji, jak plave. Po chvíli vyleze z bazénu a všimne si mě.
,,Co tady děláš?" Řekne bez emocí.
,,Psala jsem ti a neodpověděl si, tak mě napadlo, že budeš tady." Odvětila jsem mu. Daniel hned šáhl po mobilu a přečetl si tu zprávu, nad kterou se usmál. Přiblížila jsem se k němu a on mi hned položil ruku na tvář. Dívala jsem se do jeho očí a pak jsme se dlouze políbili. Nepřestáváli jsme, dokud nás nevyrušil pisklavý hlas.

,,Daniely, co to děláš?"

xxx

Tak další kapitola. Doufám, že se vám líbí. Už to začíná být lepší. Děkuji jestli to někdo ještě čte a slibuji, že se pokusím být aktivnější.

Vaše 💜🌌