Byly jsme čtyři

Vaness

Nikdy jsi neměla souhlasit s kapelou!
Však se tam zhroutis prede všemi kr@vo!
Teď jsi v pěkný prd@li!
Však jim tam nebudeš schopna nic říct natož zazpívat!

Dnes je den D. Když jsem kývla na ten koncert, věděla jsem, že se psychicky zhroutim, ale zatím jsem na to myslela jen, když jsem večer nemohla usnout, Přesně tyhle vykricniky mi myhli hlavou. Za chvilku mě ma vyzvednout Tobias. Ne nic neříkejte! NIC! Jsme jen spolupracovníci, nic víc, takže z toho nedělejte milostný příběh. Stačí mi, že to dělají ty kterých jméno je zakázané. Ty jména co se rýmuji na: Kamah, Amy, Demél. Ano odhadli jste správně, práve  jsem si ty blbosti vymyslela jsou to....
Sarah, Abi, Amél.

Dodělala jsem si druhou linku a Tobias už zvonil na zvonek. Presne jak jsme se domluvili, to je dobrá vlastnost. No nevím jestli je to vlastnost, ale většinou bývá všude přesně na minutu. No teda až na první školní den. To bylo úplně něco jiného. Nějaký skrat asi. Možná něco řešil s ředitelem na chodbě. Já nevím a ani to neřeším.

                            *♡*♡*

Dojeli jsme k tomu podniku, kde jsme měli dneska zpívat. Čekala jsem nějakou kavárničku nebo menší bar s pár lidmi. Tvl víc lidí jsem pohromadě neviděla. Reálně to tu vypadalo, jako vyprodany koncert Taylor Swift. Bylo tu také obří pódium, které bylo větší než celý můj pokoj a to já mám docela dost velký pokoj. Ty kraso už cítím jak na mě leze panika, kurna.

Nějací zaměstnanci nám rekli info o celém večeru, jak by to asi mělo probíhat, v kolik nastoupime na pódium atd. Z toho co řekli jsem pochopila, že mám ještě dvě hodiny času. Což je pro mě v tuhle chvíli dobré. Nemohla jsem dýchat, Ne že by na mě šla laryngitida, to je trochu jiný pocit. Teď na mě šla panicka attaca. Mela jsem čekat, že to přijde.

Procházela jsem celý podnik jestli nenajdu nějakou v uvozovkách skrýš. Potřebovala jsem někam zalézt. Našla jsem menší místnost s židlemi a stoly. Vypadalo to dost podobně jako v naší třídě, asi je tu nějaká praxe nebo něco. Pro mě v tuhle chvíli ideální. Sedla jsem si a Opřela se o stěnu. Snažila jsem se v klidu z hluboka nadechnout, ale nic.

Po nějakých deseti minutách vesel někdo do místnosti.
,,Hele Chrissy přestaň manifestovat nějaké blbosti, stejně to nepomůže a pojď nám pomoct s něčím." Ale místo toho co se otočil a čekal, že uvidí Chrisse, všiml si mě. Byl to Tobias.
,,Vany, co se to-" Ani to nedorekl a přiběhl ke mně blíž. Jen si mě prohlédl a jakoby věděl co má dělat. Chytl mě za ruce, abych ho pozorně poslouchala.
,,Pomalu se nadechuj a vydechuj." Řekl, chvilku mlčel, ale pak ho zase něco napadlo.
,,Pamatuješ na den v kavárně, když jsi dělala tu sbírku a já jsem ti-"
,,Snědl jsi mi sušenky, které měli být pro lidi, kteří něco darovali a jako omluvu jsi donesl plechovku oliv fuj." Doplnila jsem ho, ale už s úsměvem na tváři. Porad jsem měla slzy v očích, ale aspoň úsměv už byl. Tenhle den si pamatuji. V ten den jsem si říkala, jak byl strašný, ale vlastně se k němu vždycky vracím s úsměvem.
,,Mohl by ses o tom nikomu nezmiňovat, prosím." Požádala jsem Tobiase, hned potom co mi utrel z obličeje pár posledních slz.
,,Jakože o tom, že máš panické attaci?" Zeptal se.
,,Jo prosím, jsi jediný kdo to ví. Ani moji rodiče a holky to neví a neměla jsem jim to ani v plánu říkat. A ty jsi byl poslední komu bych to řekla bez urážky." Řekla jsem, fakt nechci aby to někdo věděl, když už to musí vědět Tobias.
,,Neboj u mě bude tajemství v bezpečí." Až teď jsem si uvědomila, že mě pořád drží za ruce. Bylo to em no asi hezky, moc hezky. Jezisi co to dělám, Tohle ne. Rychle jsem ho pustila, aby to nebylo divné, že už jsem v pohodě a pořád ho drzim. Tobias si všiml toho ucuknutí. Samozřejmě, že všiml, když jsem ho pustila. Ale nic na to neřekl, jen pohnul jedním koutkem úst nahoru.

                           *♡*♡*

Nastupovali jsme na pódium a já cítila něčí pohled na mě. Když jsem se otočila všimla jsem si Tobiase. Ten se však nenápadně ohlédl někam jinam. Bylo to fakt moc nenápadný. Naštěstí jsem to už neměla čas dal řešit. Protože mě viděli všichni lidi co byli právě v tomhle podniku. Chvilku jsem přemýšlela co mám vůbec říct, ale pak jsem si vzpomněla na to co jsem si včera večer trénovala.
,,Ahojte, ja jsem Vaness a budu vám tu dneska zpívat s pomocí kapely, takže doufám, že se vám to bude líbit." Chvilku jsem zamlkla, protože mi to přišlo dost trapný, ale to jsem samozřejmě už predem věděla.
,,Asi mi neuverite, ale tohle je poprvé co zpívám před publikem, No a proto jsme se s kapelou rozhodli vás nechat hlasovat o písničce od úplně random interpreta v našem playlistu, jehož písničku vám tady zazpívam jako první, hlasování probíhalo na našem instagramu a mě by zajímalo kdo vyhrál, abychom mohli začít." Řekla jsem a koukla se na Liama, který držel v ruce mobil s výsledky. Přišel mi to poseptat a já z toho nebyla úplně nejvíc nadšená. Nebo byla jo i ne. Je to duet, takže ani nevím s kým to budu zpívat.
,,Takže jsem se dozvěděla, že jste měli chuť na duet Gotta Go My Own Way, písnička z filmu Muzikál ze střední, jenže potřebuji někoho kdo by se mnou zpi-" Ani jsem to nestihla dorict a všichni začali skandovat jedno jméno ,,TOBIAS!" jo tak to jsem nečekala.
,,Jo dobře, je mi jasné koho chcete, teď musí souhlasit jenom on." Koukla jsem se na Tobiase, který se na mě usmíval způsobem: To jako myslíš vážně? , ale nakonec stejně kývl. No a mohli jsme začít. Kluci zahráli predehru a my jsme mohli na to.

🎶 I Gotta say what's on my mind
Something about us doesn't seem right these days
Life keeps getting in the way
Whenever we try, somehow the plan 🎶

Teď přicházela nejlepší fáze téhle písničky, když se Zac Efron přidá k zpívání, tudíž na moji straně se přidá Tobias.

🎶I Gotta go my own way
What About us?
What About everything we've been trough?
What About trust?
You know I never wanted to hurt you
And what about me?
What am I supposed to do?
I gotta leave but I'll miss you
So I've got to move on and be who I am
(Why do you have to go?)
I just don't belong here
I hope you understand
(I'm trying to understand)
We might find our place in this world someday
But at least for now ...🎶

Wow to jsme teprve zazpívali jednu písničku, která ani nebyla naše a už se ten potlesk vyrovnal většímu randálu po přistání letadla a děkování pilotovi. Ja vím dost chabé přirovnání.

                          *♡*♡*

Právě jsem dozpivala poslední písničku ze seznamu a šli jsme zpátky do šaten. Hele nic s větším wow efektem jsem ještě nezažila. Když jsem šla do téhle kapely čekala jsem, že to bude ve smyslu garážové kapely teenagerů, kteří ani pořádně neumí hrát na kytaru. Ale tohle. Tohle je ve stylu Justina Biebra, Bruna Marse, Olivie Rodrigo, Adel, Shakiry nebo Lady Gaga. No nevím to už možná přeháním, ale rozhodne jsem čekala nižší ligu, No spíš nejslabší ligu něco jako z Průměrňáků Axlovi skupiny. To jsem teda kluky hodně podcenila. Jo a mezitím co jsem přemýšlela nad tímhle tím vším, kluci už rozdělávali druhý šampaňské. Ti to berou dost vážně.