Byly jsme čtyři

Abi

Taky tomu nemůžete uvěřit? Kdyby neudělal to gesto, s papíry v dešti, asi bych si neuvedomila, že ho mám fakt ráda celou to dobu. Jsem právě teď celá zmoklá, ale jsem poblíž jeho.
,,Budeš ochotná to zkusit s hokejistou?" Zeptá se, ale vloží do života i trochu srandy.
,,Záleží s jakým." Řeknu a oba se zasmějeme.
,,Stačí ti tohle jako odpověď?" Zeptám se a následovně ho políbím.
,,Možná bych tu odpověď potřeboval zopakovat ještě jednou." Odpoví a já se pousmeji a věnují mu další polibek.
,,Dobře, tak to jsem rád." Odpovím mi na moji "odpoveď".
,,Nemůžeme si to zatím nechat jenom mezi námi?" Zeptám se dost v uvozovkách vystrašeně.
,,Jo, jasně jak chceš." Řekne trochu zklamaně. Já chápu, že ho to mrzí, ale potřebuji to všem svým blízkým osobám říct nějak opatrně.

,,Tak já už půjdu, aby nás tu tvoje máma nenachytala." Řekne a dá mu pusu na čelo, poté si sedne do auta a snaží se nastartovat. Nic. Zkusil to znovu. Zase nic. Dylan vylezl z auta a začal se koukat do motoru nebo co to je, moc se v tom nevyznám.
,,Je to v trapu." Řekne po chvíli hrabání se v tom.
,,Co se stalo?" Zeptám se vyděšeně a jdu blíž k němu.
,,Ale nic zásadního, jenom se to už dneska nerozjede." Odpoví a zklamaně se kouká na to auto.
,,Tak můžeš zůstat přes noc u nás." Řeknu a on se moc netvari a proto dodám.
,,Řeknu rodičům, že jsi jenom kamarad nebo se o tom nemusí vůbec dozvědět." Na to už se pousmeje, protože asi tušil, že by ho jinak moji rodiče vyhodili. Nevadí. 

Vlezeme do baráku a vybereme možnost to říct našim, proste se svět nezhroutí. Odůvodním to tak, že si musíme natrénovat par scének, které nám nejdou, abychom to zbytečné nemuseli řešit pak. A pak už se dostaneme do mého pokoje.
,,Máš to tu hezké." Oznámí mi Dylan a mezitím si prohlíží celkove ten pokoj.
,,Díky." Pousměji se a pozoruji ho.
,,Co takhle dát jednu hru, abychom se o sobě dozvěděli víc." Řeknu a Dylan si přisedne ke mně.
,,Dobře, takže kočka nebo pes?" Zeptá se jako první a já mám hned jasno.
,,Samozřejmě, že pes." Odvětim mu.
,,Americký fotbal nebo fotbal jako kopaná?" Tahle otázka je dost zapeklitá, protože on hraje hokej, takže mě zajímá odpověď.
,,Ja nevím, asi americký fotbal, je více do těle než kopaná." Zní nakonec jeho odpověď. Což docela chápu.
,,Teď zase já, hmm byla bys raději kdybych to roli dostal nebo nedostal?" Zeptá se s tím, že tuší, co odpovím.
,,Asi nakonec jsem rada, žes ji dostal, protože jinak bych tě nepoznala." Odvetim mu a na jeho tváři se objeví překvapivý výraz.
,,Ja cekal jinou odpověď, ale jsem rad za tuhle." Pousmeje se na mě s já mu ten úsměv oplatim.

*♡*♡*

Ráno se probudím a přeze mě, má nataženou ruku Dylan. Ještě spí, tak ho chvíli nenápadně pozoruji, abych ho náhodou nevzbudila. Stejně, ale po pár minutách otevře své očí.
,,Dobré ráno." Řekne a věnuje mi svůj velký úsměv.
,,Dobré ranko." Téže mu odvětím a taky se uměji.

xxx

Čauko lidi, další kapitola venku, tentokrát Abi. Zase trochu kratší (hodně) .

Nemám vůbec žádné nápady a ani moc velkou slovni zásobu poslední dobou, takže to je takové krkolomné.

Chtěla bych poděkovat jedné holčině, která mi dala hodně nápadů k téhle kapitole, nevím jestli ji můžu označit, každopádně ona už bude vědět. 🤍🤍

Děkuji moc za to, že jste docetli až sem a doufám, že další kapitola bude lepší.

Vaše 🌌💜