Byly jsme čtyři

Abi

,,Proč si ses vůbec zúčastnil konkurzu na Romea, pokud vím, tak nikdy předtím si divadlu neprojevoval zájem?" Zeptám se Dylana, kterého tahke otázka očividně překvapí. Jsme na party, kterou pořádá on, takže se tu furt kolem něho někdo motá, ale konečně se to uklidnilo. Hlavně možná, protože jsme zalezli do jeho pokoje, kde jsme se následovně i zamkli.
,,Prostě mi to přišlo jako dobrý nápad a nakonec z toho vyšlo ještě něco lepšího, než to, že hraju hlavní roli." Odpoví mi na otázku.
,,A co lepšího ti to teda přineslo?" Zeptám se a podívám se směrem k němu. Jelikož sedím na jeho posteli v tureckém sedu a on je přede mnou opřený o stěnu.
,,No přece, konečně někoho, na kom mi fakt, že záleží." Snaží se mi nedát přímo na jevo, co má namysli, ale stejně už vím, že mluví o mně.

,,Tobě na někom záleží? To mi k tobě nesedí." Začala jsem hrat jeho hru. Trochu jsem se usmála, když se na mě Dylan koukl, trochu jinak než zamilovaně. Byl to spíš pobaveny obličej, který mi věnoval.
,,No představ si i hokejistovi na někom záleží." Začal trochu zveličovat nás rozhovor, přičemž jsem se už nemohl udržet a vybuchla jsem smíchy.  Dylan se, ale nesmál. Spíš se jakoby usmíval, ale zároveň udržoval vážný pohled, ze kterého jsem vždycky byla úplně mimo.

,,Řekl jsem ti už dneska, že ti to sluší?" Řekl trochu vážněji Dylan i když furt nevím, jak to dokáže udělat tak vážné.
,,Jo uz jsi mi to párkrát řekl." Odpověděla, jsem mu s úsměvem. Měla jsem na sobě jenom normální džíny a k tomu bílé tričko, přes něj byla přehozená černá kožená bunda a lehký make up, prakticky jenom řasenka. Je to takový typický, nudný outfit, takže když mi to už dnes říká po několikáté, že mi to sluší, tak si toho všimneš.

,,Ale já to myslím vážně, fakt ti to sluší, každý den ti to sluší." Řekne a přiblíží se ke mně. Je fakt hodně blízko. Když se jemně předkloní, aby mě mohl políbit, ještě se prd mými rty na chvilku pozastaví.
,,Tak dík moc." Šeptnu a uchechtnu se, ale už to zmizí v dlouhém polibku.

Když se ode mě odtahne, oba se rozzáříme, jako měsíc při úplňku. Já vím, chabé přirovnání, ale musí vám stačit. Vstanu z postele, což ho donutí mě pozorovat a když si všimne, že jdu přímo za ním, jenom v poklidu stojí. Když jsem u něj, jednou svou rukou jemně sjedu, nebo spíše jemně ho pohladim po lícní kosti. Ucítila jsem i tu husí kůži, která u něj nastala, když jsem se ho dotkla, ale ani jednoho to nijak nerozptylovalo. Jen jsem mu dalo ruce kolem krku a on už věděl, co dělat. Jemně mě chytl za zadek, čímž mě mohl jistit, abych nespadla a pak už mě jen nadzvedl a já svoje nohy omotalo, kolem jeho pánve.

,,Můžu?" Zeptá se opatrně, protože neví, jakou na to budu mít reakci. Chvilku jsem uvažovala, ale pak jsem si uvědomila, že ho mám fakt ráda, jakože hodně moc ráda.
,,Můžeš."